Řízení web 2.0 služeb ve firmách je natolik rozdílné, od klasických transakčních systémů typu ERP, CRM nebo třeba ehopů, že pokud firmy zvolí stejný přístup implementace, dojde prakticky jistě k selhání a odmítnutí web 2.0 služeb.

Důvodů je několik, ale primárním důvodem je nepochopení, že nestačí lidi vyškolit na používání systému a přikázat jim, ať ho používají. Lidé nebudou vědět, co mají do systémů psát, v jaké struktuře to mají psát, nebudou si jistí, co vše do systému vkládat. Prostě těch neznámých bude příliš mnoho. U klasických, výše uvedených systémů, je situace jednodušší, protože podnik svou existencí sám každý den generuje nová data na zpracování podle předem jasného postupu. U sociálních medií tomu tak není.

Proto se mi také velmi líbí bod 4 v článku „25 tipů na marketing v sociálních mediích“, který říka:

“Začněte v malém s lidmi, kteří jsou do sociálního marketingu nejvíce zapálení.”

Obecně řečeno je u web 2.0 služeb nutné začít pracovat s malou skupinou lidí, kteří systém zavedou, rozmyslí, jak ho plnit daty a jakými daty a potom má teprve smysl zvát další uživatele, kteří se postupně budou osmělovat v používání těchto nástrojů.

Včera jsem přišel na zajímavý postřeh týkající se výkonnosti IT outsourcingu a Software as a Service. Běžný IT outsourcing se často kromě hostingu a běžné starosti o systém (standardní údržby), zabývá také rozvojem systému, který musí odpovídat požadavkům businessu tak, jak se mění v čase. Problém však je, že i přes smluvní závazek poskytovatele, že se musí zabývat rozvojem systému, tak se tak často neděje. Alespoň ne v případech, kdy na straně odběratele není hodně silné vedení outsourcera.

U SaaS tyto problémy s rozvojem systému nejsou. Je to tak velmi zajímavý faktor odlišující klasický IT outsourcing a SaaS. Je to způsobeno tím, že poskytovatel SaaS má velmi silnou motivaci rozvíjet systém. Je to jeho core business a pokud systém nebude rozvíjet, přestane být konkurenceschopný. U běžného IT outsourcingu přestane být konkurenceschopný pouze odběratel služby.

Běžný IT outsourcing tak vytváří umělou propast mezi výrobci systémů, kteří na rozvoji pracují a mezi uživateli. V SaaS toto není, protože dvě dodavatelské role jsou spojené do jedné firmy, která má silnou motivaci na zlepšování produktu. Při využití SaaS tak i firmy, které nemají schopnosti IT outsourcera příliš řídit, získávají jistotu, že bude docházet k rozvoji systému, který je bude činit konkurenceschopnými.

O obrovských investicích do cloud computingu několika málo velkých firem nikdo nepochybujeme, ale že bude 20 % všech prodaných serverů za jeden rok nakoupeno čtyřmi firmami, které masivně investují do cloud computingu je celkem zajímavé.

Čtyři největší poskytovatelé, kteří se za tento nákup zasloužili, jsou Microsoft, Google, Yahoo! a Amazon. Jediný, kdo mě celkem překvapuje je Yahoo!, které je sice obrovské a poskytuje hodně silně navštěvovaných služeb pro koncové zákazníky, ale přijde mi, že je řádově jinde, než zbylí tři poskytovatelé.

Každopadně se společně tito čtyři internetoví giganti zasloužili o nákup přibližně 1,5 milionu serverů z celkového počtu 8 milionů prodaných kusů.

Původní zprávu vydal bloger Richard Waters na Financial Times, blíže se jí pak zabývá Nicholas Carr a kromě statistik rozebírají i dopady a pozadí tohoto ohromného nákupu. Statistiky jsou údajně ještě z doby, než byl cloud computing skutečný hype a také není jasné, jak do nich zapadá Google, který údajně své servery staví sám.

Další zajímavostí je postřeh, že během každé takto výrazné technologické změny se prostě předpokládá, že budou pouze převedeny stávající aplikace na nová řešení, např. online Office nástroje. Ve skutečnosti každý takovýto technologický posun však znamená vznik naprosto nových aplikací, které byly do té doby naprosto nepředstavitelné.