Svět se nachází v hluboké krizi a ačkoli mi připadá, že se v Čechách tváříme, jako že se nás nic netýká, tak uzavírání výroby automobilek na celý týden je jasný doklad, že celá ekonomika bude mít velmi brzy solidní problémy.

Problémy celé ekonomiky se potom projeví i v technologických firmách a o to více ve startupech, které jsou velmi citlivé na jakékoli ekonomické zakolísání.

Našel jsem prezentaci Sequoia Capital, jednoho z největších venture fondů, kteří investují do technologických startupů, s doporučeními, jak se v dnešní době chovat a zakládat startup. Sequoia naprosto otevřeně hovoří o krizi a radí, jak se v ní zachovat. Zajímavé je to především pro webové nebo web 2.0 startupy, které se vezou na jakési vlně teoretických možných budoucích zisků a jejich skutečné příjmy nebo představa struktury příjmů je velmi malá a často postavená na vodě.

Nejčastější verzí financování webových startupů je mlhavá představa, že budou vydělávat na reklamě, ovšem tyto představy se hroutí jako domeček z karet při pohledu na pokles reklamního trhu.

Prezentace na stránce 32 jasně ukazuje, že trh s reklamou se propadá. Kromě internetové reklamy, které se zatím zmenšuje pouze růst vynaložených prostředků se všem ostatním mediím dokonce objem prostředků snižuje. Podle TNS Media Intelligence se příjmy z reklamy propadají nejvíce novinám a rádiím.

O problémech s financováním startupů a webových projektů pomocí reklamy píše také Chris Anderson, který ho hodnotí jako nejhorší způsob.

Je tedy jasné, že cesta bude muset nutně směřovat jinudy. Již nedostatek zdrojů z reklamy může být pro řadu startupů likvidační, ale tím to samozřejmě nekončí. Ve chvílích, kdy přicházejí hubené roky, je nutné, aby se osekaly všechny zbytečné výdaje a firma se soustředila na pozitivní cash flow, omezení zbytečných výdajů a snižování rizika.

Podle analytiků ze Sequoia Capital se jedná o krizi, z níž se bude ekonomika vzpamatovávat několik let a není tedy možné očekávat v nejbližší době vysoké investice do začínajících firem. Už také z tohoto důvodu přežijí pouze startupy, které se vyznačují následujícími vlastnostmi:

• mají produkt, který patří do kategorie “musím mít”
• mají nastavený model příjmů
• rozumí svému trhu
• mají zákazníky schopné platit
• odlišují se od konkurence
• nerozhazují zbytečně peníze
• jsou profitabilní

Co se týče dalších rad, tak doporučují následující:

• jakmile máte funkční produkt, omezte řady vývojářů na minimum
• soustřeďte se na nezbytné funkce
• v marketingu měřte vše, co měřit lze a neefektivní kanály zrušte
• zvyšte návratnost svých investic

Je jasné, že ve chvílích, kdy Sequoia Capital říká, že investice ve druhém a třetím kole financování se budou snižovat, že je nyní složité a zdlouhavé udělat IPO, tak řada startupů bude mít velmi težké časy a uvedená doporučení nelze ignorovat. Doporučuji vám podívat se na prezentaci, i když na začátku je hodně o ekonomice jako takové, ale přesto stojí za prostudování. Nutno říct, že jsem pod dojmem posledních událostí hodně rád, že model financování Abakowiki není založený na reklamě, ale spíše na platbě za využívání služby.

Tento týden jsem měl hovor s jednou Američankou. Bavili jsme se o vývoji dodatečných funkcionalit pro jeden ERP systém a protože věci nebyly vyvinuté podle specifikace, tak byl tlak na schůzku programátorů, uživatelů a analytiků. Při sjednávání schůzky bylo nutné brát ohledy na externí firmu, která software programuje. Američanka, která nechápala, že nejde schůzka hned, jak chce ona, položila kouzelnou otázku: “A ti vývojáři jsou z ČR nebo z Indie?”

Což mi připomíná, že offshoring do Indie je sice běžná věc v IT, ale již ne tak samozřejmé může být, že Američané outsourcují do Indie i služby radiologie. Udělají snímky v USA, pošlou je po internetu do Indie a pak se jim vrátí zpět do USA i s lékařským nálezem. Mimo jiné je výhodné, že doktoři díky časovému posunu pracují vždy jen přes den.

Na Digitalne.cz mi asi před třemi týdny vyšel článek o mashupech.

Zobrazování dat z různých systémů a jejich kombinace v jedné aplikaci je vizuálně zajímavá a zároveň užitečná služba, která nalézá své uplatnění jak ve firmách, tak mezi koncovými uživateli. Takové aplikace se nazývají mashupy.

Co jsou to mashupy?
Stručně řečeno jsou to aplikace, které kombinují výstupy z více různých služeb třetích stran (datových zdrojů) do jedné nové centrální aplikace, kde jsou tato data zobrazena. Touto na první pohled jednoduchou kombinací dat ze dvou zdrojů se získá snadno použitelný nástroj, který dává přidanou hodnotu datům z obou zdrojů.

Jak již bylo naznačeno, mashupy je možné kombinovat z řady různých zdrojů. Pokud si mashup vytváří firma, může kombinovat např. fotky z Flickru spolu s informacemi o městech, kde poskytujete služby. Taková aplikace bude zajímavá pro firmy poskytující turistické průvodce v různých lokalitách. Vytvořením mashupu kombinujícího fotky a seznam obsluhovaných měst, vznikne zajímavá služba, která návštěvníkům webu nabídne desítky či stovky fotek dané lokality, aniž by někdo musel shánět a nahrávat byť jedinou fotku. Atraktivní fotky pak firmě pomáhají prodávat její služby. Jedním z podobných příkladů může být server 360 Cities, který zobrazuje na Google mapách fotky vybrané lokality.

Protože mashupy jsou jedním z velkých fenoménů webu 2.0, vznikly i některé specializované weby, které se zabývají pouze sledováním nově vznikajících mashupů. V dubnu 2007 jsem zjišťoval, kolik mashupů eviduje server Programmableweb.com. Tou dobou jich bylo 1766, dnes jich je přes 3300. Růst je tedy celkem slušný a ukazuje, že mashupy jsou populární aplikace.

Díky vizuální atraktivitě a dostupnosti pro všemožné využití jsou nejpopulárnější mashupy ty, které jsou postavené na mapách. K jejich popularitě však přispívá i to, že propojení s jinými systémy je poměrně snadné.

Firemní mashupy jsou vhodné pro zaměstnance i klienty
Mashupy mohou být jak pro zaměstnance firmy, tak i pro její klienty. Mashupy pro zaměstnance kombinují data z firemních znalostních databází jako jsou např. wiki spolu s dalšími vnitrofiremními aplikacemi a nebo s některou venkovní aplikací (mapy a jiné). Vznikají tak nové nástroje, které ulehčují orientaci v datech.

Klientské mashupy mohou být postavené úplně stejně, ale budou kombinovat pouze data, která jsou veřejná a mohou být přístupná komukoli.

V praxi to znamená, že pokud máte například web s mapami a seznam obchodních zástupců, kteří jezdí po jednotlivých krajích, tak mashup vám umožní zobrazit přímo na mapě, kde se daný obchodní zástupce nachází nebo umožní zobrazit pokrytí jednotlivých regionů obchodními zástupci.

Nebo si představte, že poskytujete služby, které dodáváte pouze v určitém okolí dané pobočky (třeba do 50km). Data se seznamem poboček a jejich dosahu máte uloženy na webové stránce, ale lidem nemusí být vždy jasné, zda je služba v lokalitě jejich zájmu poskytována. Vytvořením mashupu, který kombinuje informace o dostupnosti služeb s mapami jste schopni klientům poskytnout nástroj, kde snadno poznají, zda je služba v místě jejich zájmu dostupná, či není.

Další příklady mashupů
Když už jsme hovořili o firemních mashupech, kde data zůstanou uzavřena za firemním firewallem, je zajímavé podívat se, jak vypadají mashupy postavené na veřejně dostupných datech, které však mají své vyžití spíše v komerční sféře.

Jednou z takových aplikací je Doing business která vizualizuje snadnost podnikání v jednotlivých zemích. V tomto konkrétním případě se jedná o propojení dat ze Světové banky a Google map.
Nebo pokud potřebujete cestovat taxíkem a chcete dopředu znát cenu služby, je možné si ji nechat spočítat na službě TaxiWiz. V této aplikaci je zahrnuto mnoho světových metropolí, Praha však chybí. Tipuji, že důvodem jsou komplikace výpočtu při rozdílné míře šizení pražskými taxikáři. ;)

Poslední mashup, který zde představím, je WikiMapia. Jedná se o geografickou wikipedii, což je velmi blízké mému zájmu o wiki. WikiMapia zobrazuje na mapách jednotlivé turisticky, či jinak zajímavé lokality a k těmto lokalitám zobrazuje fotky a popisy z vlastní wiki. Musím říct, že WikiMapia se slušně blíží mé představě o využití kombinace wiki a map k turismu.

Chris Anderson na svém blogu The Long Tail píše o způsobech zpoplatnění softwaru jako služby. Navazuje tak na přednášku Davida Heinemeiera Hanssona, který mluvil o způsobech, jak 37 Signals začínal své služby provozovat a zpoplatňovat.

David říká, že webové firmy by měly zapomenout na vytvoření služby, která bude zdarma a která bude tak úspěšná, že nakonec vydělá miliardy dolarů. Raději by se měly soustředit na to, aby se jejich firma stala profitabilní a řešením, které nabízí, je neposkytovat služby zdarma pro spotřebitele, ale raději cílit na firmy a nabízet primárně pouze placené služby. A nutno říci, že pokud se podívate na ceníky 37 Signals, tak služby, které nabízejí zdarma, jsou opravdu velmi omezené.

Řešení, které nabízí, je několik typů zpoplatněných služeb:

• Předplatné (37Signals)
• Zpoplatnění užití (Campaign Monitor)
• Klasický prodej softwaru (Fogbugz)
• Pevný poplatek za balík služeb (Faxitnice)

David při své prezentaci vychází z myšlenky, že webové firmy se nemají soustředit na koncové uživatele, kteří neradi platí a když už platí, tak nejsou příliš věrní a své předplatné často ruší. Stejně tak se startupy nemají soustředit na druhý extrém, na velké firmy. Je tam plný trh a navíc je potom firma silně vázána na jednoho zákazníka. 37 Signals míří na firmy o třech, pěti nebo deseti lidech, takových firem je mnoho a je možné na tomto trhu velmi slušně fungovat.

Musím říct, že na mě přednáška udělal docela dojem a jistý vliv bude mít také na Abakowiki, kterou však i bez této přednášky směřujeme podobně.

Na Digitalne.cz mi před dvěma týdny vyšel článek o Mechanical Turk.

Mechanical Turk je jedním z aplikačních produktů firmy Amazon. Je to elektronická počítačová služba, které koordinuje využití lidské síly k vykonávaní prací vyžadujících lidskou inteligenci.

Rutinní práce, které Mechanical Turk umožňuje administrovat jsou takové, které není schopen udělat sám počítač, ale zároveň je není schopen udělat ani jeden člověk nebo malá skupina lidí. Nástroj, který pomáhá řídit crowdsourcing, je skvělou pomůckou ve chvíli, kdy potřebujete vyřešit úkol, na který je v krátké době potřeba velké množství lidské práce.

Historie
Mechanical Turk je celosvětově jedinečná záležitost a tak snad již ze zásady musí být zajímavá i historie jeho jména. To je odvozeno od šachového automatu sestrojeného v 18. století německým vynálezcem narozeným v Bratislavě Wolfgangem von Kempelenem. Ten sestrojil šachový automat zvaný Turk (Turek) v roce 1770 a vydával ho za jakýsi “počítač”, který umí hrát šachy tak dobře, že porazí i člověka. Automat byl tak dobrý, že mimo jiné porazil i Napoleona Bonaparte.

Nicméně, jak asi sami čekáte, jednalo se o podvod, protože uvnitř automatu se skrýval člověk, který partii šachu sehrál. Je však nutné přiznat, že i přes tento podvod, se jednalo o technicky velmi zajímavé a důmyslné zařízení. Každopádně výběr jména inspirovaný mechanickým strojem, který se navenek tváří jako umělá inteligence, která je však ve skutečnosti poháněná inteligencí lidskou, je pro Mechanical Turk více než příhodný.

Původně byl Mechanical Turk vyvinut jako aplikace pro vnitřní užití v Amazonu, pro nalézání duplicitních stránek popisujících jednotlivé produkty. Že se služba nakonec ukázala jako veřejně dostupná je celkem typický vývoj takových aplikací a to nejen ve firmě Amazon, kde podobným vývoj absolvovala i služba Amazon EC2 (cloud computing od Amazonu). Mimochodem právě tyto aplikační služby dělají z Amazonu mnohem více, než jen “pouhého” světově největšího internetového maloobchodního prodejce.

Mechanical Turk prošel několikastupňovým vývojem od čistě interní aplikace přes stádium, kdy úkoly byly nabídnuté k řešení jak zaměstnancům Amazonu, tak i široké veřejnosti. Tato druhá fáze obsahovala pouze úkoly, které potřeboval vyřešit sám Amazon a až v poslední fází, ve které se Mechanical Turk nachází dnes, bylo umožněno, aby do systému mohly vkládat úkoly i jiné firmy.

Typy úkolů
Protože řešit cizí úkoly by asi nikoho nebavilo příliš dlouho, jsou lidé za plnění zadaných úkolů placeni. Ceny za řešení se pohybují v různých cenových relací, od několika centů až po několik dolarů. Ceně úkolů však také odpovídá jejich složitost. Dají se plnit úkoly jako psaní recenzí na ulice v zadaných městech, nebo obstarávat fotky mobilních telefonů, nebo přepisovat čas ze slovního zadání do číselné verze.

Co se týče úkolů, které se dají přes server plnit, poutavé je i jejich pojmenování. Jmenují se HIT, což je zkratka pro Human Intelligecne Task (úkoly pro lidskou inteligenci). Zajímavé mi to přijde z důvodů cyklů, kterými svět prochází. Nejprve byly pouze lidmi řízené úkoly pro lidskou inteligenci, následně přišly lidmi řízené úkoly pro umělou inteligenci a nyní jsou zde stroji řízené úkoly pro lidskou inteligenci. Pravda, na počátku zadání jsou stále ještě lidé, ale to nemusí trvat věčně a pokud bychom to hodně zjednodušili, tak by lidé pracovali čistě ve službách strojů a to už je skoro Matrix, ne?

Na koho je MT cílený?
Mechanical Turk má dvě cílové skupiny. Jednou jsou firmy, které zadávají své úkoly. U firem je to jasné. To co nelze udělat jinak, než za pomoci lidské inteligence a zároveň je velmi časově náročné, tak se přes Mechanical Turk dá vyřešit poměrně elegantně. Viděl jsme například úkol, kde lidé barevně značili lampy u silnice na tmavých fotkách, kde počítač nemohl proti tmavé deštivé obloze šedý sloup lampy rozeznat, ani kdyby moc chtěl.

Druhou cílovou skupinou jsou lidé, kteří si na Mechanical Turk mohou vydělávat. Ani zde však služba není pro každého. Spíše naopak, protože výdělky nejsou nijak zázračné a zvláště při dnešním nízkém kurzu dolaru se asi většina z nás hodinový výdělek naprosto nevyplatí. Cílová skupina pro řešitele úkolů jsou prý masy lidí v Indii a Číně, pro které jsou i nízké příjmy zajímavým přilepšením do jejich napjatých rodinných rozpočtů.

Stručně řečeno v našich podmínkách je Mechanical Turk spíše vhodný pro firmy, které pomocí něho mohou nechat vyřešit kdesi v Číně své rutinní a časově náročné úkoly.

Mechanical Turk ve službách dobrovolníků
Posledním zajímavým užitím je využití pro hledání ztracených prominentů. Na Mechanical Turk jsou uloženy mapy oblasti, kde se předpokládá, že se pohřešovaná osoba nachází a dobrovolníci potom ?pročesávají? elektronické mapy centimetr po centimetru a snaží se nalézt známky po pohřešovaných. Takto bylo pátráno i po miliardáři Stevu Fossettovi, bohužel však bezúspěšně.

Podobné projekty
Ačkoli je Mechanical Turk jedinečný projekt, tak na podobném principu funguje také služba Yahoo! Answers, která umožňuje komukoli na světe položit nějakou otázku a ostatní lidé mohou poskytnout odpověď. Ve hře je pak získávání bodu, které uživatelé dostávájí za různé aktivity vykonané na serveru. Za položení otázky se odečítají body a tak se nikdo nemůže věčně pouze ptát.

Ještě si neodpustím odbočku na snad nejvtipnější otázku, kterou jsem na Yahoo! Answers viděl. Věřím, že v takovou chvíli body docházejí velmi rychle.

Mezi další projekty, které využívají podobných principů patří také projekt SETI@Home, ale zde lidé neposkytují lidskou inteligenci, ale pouze volnou kapacitu svého počítače, který provádí výpočty zadané řídícím mechanismem. V tomto případě se jedná o tzv. grid computing.

Narazil jsem na zajímavé statistiky porovnávající vyhledávače Google a Yahoo. Zajímavé jsou proto, protože neříkají, který vyhledávač má lepší index, který je přesnější nebo který je navštěvovanější. Statistika o které mluvím je mnohem zajímavější a to především pro lidi, kteří utrácí peníze za online reklamu.

Porovnání skupin Američanů, kteří na Googlu a Yahoo vyhledávají jsou zajímavá, i když ne zcela překvapující čísla. Na Googlu vyhledávají spíše starší lidé, zatímco mladší generace vyhledává více na Yahoo. Věk, kde se poměry kříží a Google začíná mít převahu, je někde kolem 35 let.

Samozřejmě toto jsou čísla mapující návštěvníky jednotlivých vyhledávačů, takže v absolutních číslech bude Google pravděpodobně jednička mezi všemi věkovými vrstvami. Nicméně kromě věku je zajímavé ještě jedno porovnání. A to sice průměrné útraty návštěvníků těchto vyhledávačů a jejich obecná ekonomická síla.

Na následujícím grafu jsou vidět skupiny Američanů, kteří spíše hledají na Yahoo (horní polovina grafu) a v pravé části jsou potom ti, kteří spíše hledají na Googlu. Velikost bubliny indikuje četnost lidí, kteří na internetu utratili více jak 500 dolarů. Jednoznačně jsou bubliny větší v pravé části grafu a tedy na Google chodí hledat lidé, kteří také na internetu nakupují.

Toto jsou velmi zajímavá čísla a docela rád bych je viděl i pro české uživatele a vyhledávače. Nevíte někdo o něčem podobném pro český trh?