Účastnil jsem se situace, kde se do firmy implementoval nástroj na správu dokumentů (DMS), který se v průběhu implementace představoval budoucím uživatelům. Ti, mimo jiné, využívali eroom jako nástroj pro spolupráci.

Po shlédnutí prezentace uživatelé jednohlasně tvrdili, že ve chvíli, kdy se nasadí DMS, tak eroom mohou opustit. Manager říkal, že jsou to dvě odlišné věci, že jedno je nástroj na spolupráci a druhé nástroj na správu a archivaci dokumentů. Tento rozdílný postoj svědčí o dvou věcech.

a) uživatelé, kteří eroom využívali, ho nevidí jako nástroj pro spolupráci, ale spíše jako aplikaci na správu verzí jednotlivých dokumentů.

b) snadnost ošizení lidí. Snadno může dojít k situaci, kdy manažer pořídí nástroj na spolupráci, protože se tak jmenuje, ale ve skutečnosti uživatelům výhody hromadné spolupráce nepřinese.

Bod (a) hovoří jasně. Nástroje na spolupráci nemohou být aplikace, které více méně umožní jen uložit verze dokumentů. Musít to být nástroje, které také umožní mít rovnou přehled o obsahu dokumnetů, volně mezi dokumenty dělat odkazy a vazby a umožní komentovat vytvořený obsah. Vše by navíc mělo být viditelné hned a přímo. Ani jedno eroom nesplňuje, ale vše splňuje např. wiki.

Bod (b) celkem slušně hovoří pro SaaS. Proč? Protože až SaaS umožní lidem vyzkoušet si produkt a to nejen lidem, kteří o jeho koupi rozhodují, ale i těm, kteří nástroj běžně užívají (což nemusí být vždy totožné skupiny). Navíc pouze SaaS umožní, aby o koupi nástroje rozhodl i sebemenší tým s vlastním rozpočtem. Bez SaaS by musel takový tým jen prosit a čekat co se stane.

Už ani nevím jak, ale dostal se mi do ruky O’Reilly Radar Report o vývoji web 2.0 aplikací. Volně stáhnutelný je pouze výtah, ale i ten stojí za shlédnutí. Mimo jiné se v něm hovoří o inovacích softwaru v době před internetem a dnes, v době SaaS a webu 2.0.

Pro každého uživatele SaaS služeb je normální, že se aplikace postupně inovují a pomalu každý den je v našich oblíbených aplikacích něco nového. To je v prudkém kontrastu k desktopovým aplikacím, které mají vývojový cyklus o poznání pomalejší. Podívejte se na porovnání vývojového cyklu Windows a Flickru (viz. obrázek). Jak je vidět, tak rozdíl je obrovský a uživatelé u SaaS aplikací nemusí na jasně chybějící vlastnosti čekat dlouhé roky.

Porovnání četnosti inovací Flickru a Windows. Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Mimo jiné rychlost inovace produktů hovoří stále více pro software as a service v porovnání se současným modelem. Jsem velmi zvědav, jak bude softwarový trh vypadat tak za dva roky.

Při studování materiálů kolem možností účtování za SaaS jsem narazil na firmu LeCayla, která poskytuje systémy pro účtování za skutečně využitý výkon aplikace.

Zajímavé na tom je, že je možné takto měřit i za firewallem, prostě se jen nahraje měřící agent na server klienta. Pokud vás zajímá více informací, tak si rovnou stáhnětě informační brožuru. Je to opravdu moc zajímavá aplikace, která ukazuje na budoucí směr plateb za software.

Každopádně tohle jsou počátky zcela nového účtování. Zapomeňte na krabice a roční paušální platby, zatím jsme sice jen na počátku, ale změna pomalu přichází.

Jak postupně nabírají na obrátkách práce na připravovaném SaaS projektu, tak je nám stále více jasné, že současné obchodní modely jsou pro SaaS problematické a nelze překlopit model plateb z klasického balíkového softwaru na model software as a service.

Důvodů je mnoho, například pokud chcete opravdu dosáhnout na long tail, tak platba za 0 až 10 uživatelů je prostě nemyslitelná. Stejně tak je nevyhovující platba za rok, jak například předvádí Google ve svých Apps. Toto není platba za software jak ho užíváme a tyto modely prostě dřív nebo později skončí. Další problém se současnými platbami nastane, pokud používáte nějaké customizace softwaru a má dojít na účtování za ně.

Jak známo, velká výhoda SaaS je možnost snadné spolupráce nad daty. Co když tedy chcete otevřít svůj systém s vašimi daty široké veřejnosti? Budete každého přispěvovatele zpoplatňovat jako nového uživatele? Pokud ne, tak jak tedy budete účtovat?

Toto jsou všechno otázky na které je nutné vhodně reagovat a které je nutné vyřešit. Kdo to udělá nejlépe bude mít vyhráno.

Proto chápu iniciativu Marca Benioffa (CEO Salesforce.com), který investuje do firmy Zuora, zabývající se způsobem účtování za SaaS. A proto chápu nákup firmy LeCayle firmou OpSource.

A jak byste za SaaS účtovali vy?

Na Facebooku ve skupině Web 2.0 Czech padla zajímavá otázka od jedné studentky zabývající se webem 2.0 ve vztahu k marketingu. Část otázky zněla:

pisu diplomku na tema “Vyuziti aplikaci webu 2.0 v marketingu v CR” a koukam ze je je vtehle skupine hodne aktivnich lidi.
Chtela bych pozadat, zda by mi nekdo nemohl pomoci s praktickymi informacemi (marketing related) na tema co z webu 2.0 funguje a nefunguje / je a neni in v Ceske marketingove praxi.

První věc, která mě napadla je, že bych si výslednou práci rád přečetl, téma je zajímavé.

Pak jsem začal přemýšlet, co vlastně na takovou otázku odpovědět a stále více se mi zdá, že ta otázka tak nějak předpokládá, že je tu web 2.0 a že v něm musí fungovat něco, co fungovalo dříve, jen to bude běžet na jiných platformách. Tedy hromada reklamy a “jednostranný dialog”. Jenže toto není přechod od rádia k televizi, kde se k příjemnému hlasu musel přidat i hezký úsměv.

Problém webu 2.0 je prostě to, že tam není nic, co “funguje”. Jediné, co tam tak nějak zabírá jsou obecné principy, jako mít dobrý nápad, být otevřený, nabízet dobré produkty, nechávat lidi aby si je mohli upravovat a slyšet na jejich požadavky na zlepšení, tedy mít oboustranný dialog.

Tedy věci, které asi měly fungovat i před web 2.0, ale protože informace se šířily pomaleji, tak nefungovaly. Takže na otázku co z webu 2.0 funguje bych řekl, že technologicky prakticky cokoli z enterprise 2.0 nebo web 2.0 aplikací, ale problém je v tom, že prostě nefunguje otázka “co funguje?”. Nebo máte jiný názor? Budu rád, když se o něj podělíte v komentářích.

A ještě dodatek. Pár informací k marketingu a webu 2.0 je k nalezení zde. A také přikládám tématicky zaměřené video, za kterým stojí Microsoft.

Vlnění a střídání dvou opačných stavů je v našem světě docela důležité a Schrödinger i se svou kočkou, by mohli vyprávět. :-)

Růst a pokles jsou pravidelně se střídající stavy. Posledním dokladem byl pokles finančních trhů, po období utěšeného růstu, kdy se nafukoval hypoteční trh, až více nemohl a splaskl. Občas se spekuluje, že pnutí kolem webu 2.0 je také bublina a čeká nás brzké splasknutí. Pokud bych měl soudit podle akvizicí Microsoftu, tak bych konec bubliny čekal někdy tento nebo příští rok.

Podívejte se sami, jak rostly akvizice na konci 90. let minulého století a následně přišel velký útlum v letech 2001. V posledních dvou letech opět akvizice silně vzrůstají a stačilo by píchnout špendlíčkem… Největší nákupy se dějí v oblasti technologií podporující online reklamní trh. Stačí zmínit doposud největší akvizici Microsoftu - koupě firmy aQuantive, která byla v objemu 6 miliard dolarů.

Při pohledu na strukturu příjmů je vidět, že tyto akvizice žádný výrazný příjem nepřinesly. Microsoft měl v roce 2007 ze segmentu online služeb příjem přibližně 2,5 miliardy dolarů, což je asi o 100 milionů více, než měl v roce 2005.

V kontrastu k tomu IBM koupila v roce 2002 poradenskou část firmy PricewaterhouseCoopers za 3.9 miliardy dolarů. A z výročních zpráv je vidět, že příjem z konzultačních služeb jí vzrostl o 10 miliard hned v následujícím roce.

Rozdíl je jasný, jedna firma zaplatí více jak 6 miliard a rozdíl příjmů je 100 milionů a druhá zaplatí 3.9 miliardy a rozdíl příjmů je 10 miliard. Nejsem si úplně jistý, zda jsou tyto dvě věci naprosto porovnatelné, protože neznám pozadí obou akvizic, nevím jestli v případě IBM nebyl růst příjmů způsoben ještě něčím jiným, ale v hrubém přiblížení bych řekl, že nákupy Microsoftu tu bublinu opravdu nafukují.

Někdo víte více? Podělte se, prosím.

Lidé, kteří se o Good Data zajímají, asi již tuto novinu vědí. Stránka Good Data se změnila k nepoznání a přináší informace, na co konkrétně se můžeme těšit. Pro ty, kteří nevědí, tak Good Data jsou BI SaaS projekt od Romana Staňka.

Byl jsem hodně zvědavý na integraci s jinými systémy, protože na datech, která do BI vstupují z jiných aplikací, celá věc prostě stojí a padá. Zdá se, že řešeno je to celkem elegantně pomocí uploadů .xls nebo .csv souborů.

Pro firmy, které generují každý týden obrovské množství dat a různé reporty, ale nemají vlastní BI, je zřejmě služba od Good Data požehnáním. Konečně odpadnou reporty, které vždy vypadají trošku jinak, které vždy mají nějaké drobné (či větší) chyby a konečně nad daty půjde spolupracovat. To je, jen tak mimochodem, obrovská výhoda.

S ohledem na SaaS vidím v projektu Good Data možnost, jak ospravedlnit v očích české veřejnosti SaaS koncept. Snad se tak opravdu stane, co myslíte?

Když jsem v roce 2004 studoval v Portugalsku, učitel řekl, ať si na přístí hodinu přineseme notebooky, že budeme něco počítat. Další hodinu byl v každé dvojici jeden počítač. Byla to doba, kdy tam notebooky začly stát pod 1000 euro a staly se tak všeobecně dostupnými. Zde se nám o tom mohlo jen zdát.

Dnes stojí v ČR nejlevnější nové kusy kolem 10.000 Kč a dopoledne cestou v metru můžete potkat tři bezdomovce, deset důchodců a dva studenty s notebookem na kolenou. Po sms jizdence se možná za 10 let dočkáme i nejake te “metro-wifi”.