Co myslíte, umí Češi spolupracovat?

Náhoda mě dovedla na článek Jiřího Hlavenky, který psal o reálných obtížích českého web 2.0. Problém číslo jedna je v ČR údajně nedostatek peněz na investice do technologických projektů a problém číslo dva jsou řádově menší komunity. Jenže není to jen o velikosti, ale i o kvalitě komunit a především zde pokulháváme.

Porovnával jsem počet záznamů na obyvatele v encyklopedii Wikipedia, která je podle mě nejúspěšnější a nejpřínosnější světový web 2.0 projekt. Výsledky moc dobré nejsou. Z devíti států, které jsou vesměs menší než Česká republika (kromě Polska a Holandska) vyšlo najevo, že hůř než Češi si na Wikipedii počínají již jen Maďaři.

U Finska, Švédska a Holandska bych byl možná ochotný uznat, že to jsou národy, které jsou ve využívání internetu dále než my a proto jsou na předních pozicích. Ale co tam dělá Slovinsko (druhé místo) a proč je na tom Slovensko přibližně dvakrát lépe než Česká republika? A proč by potom Dánsko bylo ve spodní polovině, když je v Networked Readiness Indexu první?

U Wikipedie předpokládám, že do ní zapisují vzdělanější lidé, tedy především vysokoškoláci a středoškoláci. U této skupiny lidí ale přeci problémy s využíváním internetu nejsou a rozšíření internetu je mezi nimi velmi vysoké. V čem je tedy problém? Nemůže to být v tom, že Češi nejsou vedeni k tomu, aby spolupracovali? Kolik projektů jste třeba na vysoké škole měli dělat v týmu? Tři za celých pět let? Možná ani to ne. Máte pro toto někdo lepší vysvětlení? Má potom web 2.0 v ČR vůbec smysl? Má smysl Wikipedie a další projekty, kde se sdílí znalosti? Uvítám samozřejmě jakékoli názory k tomuto tématu.

Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Z nedávného průzkumu firmy KPMG mezi firemními řídícími pracovníky o webu 2.0 vyplynulo, že většina repsondentů (86%) věří, že tyto nástoje jim pomohou sdílet efektivněji znalosti. 75% potom věří, že budou podporovat inovace.

Nicméně nic není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá. Web 2.0 sebou nese také rizika. 51% respondentů cítí, že bezpečnost je hlavní překážkou adopce webu 2.0 ve firmách. Pouze 47% firem vytvořilo governance programy, aby chránily svá data před neautorizovaným přístupem zvenčí.

Podle průzkumu se povědomí o potencionálních hrozbách webu 2.0 dost liší podle průmyslového odvětví. Firmy ve finančním sektoru mají v 60% politiku, která chrání digitální obsah před neautorizovaným přístupem. V technologických firmách je to 52%, v telekomunikacích je to však pouze 35%, následuje zábavní průmysl s 33% a firmy zabývající se spotřebním zbožím mají nějakou politiku jen ve 25% případů.

Vedoucí role finančního sektoru nepřekvapí a vlastně nepřekvapí ani bezradnost zábavního průmyslu, který není na tyto technologické změny schopný adekvátně reagovat již delší dobu.

Microsoft vyhlásil plán 10 20 30 40. Ve skutečnosti jednotlivá čísla znamenají následující:

• 10: Microsoft chce dosáhnout u všech svých webů 10% podílu zobrazených stránek na internetu. V současnosti je na 6%.
• 20: Podíl času stráveného na webech Microsoftu by se měl zvýšit ze 17% na 20% z globálního podílu.
• 30: posílit podíl na vyhledávání ze současných 10% na budoucích 30%.
• 40: zvýšit podíl obstarávané internetové reklamy ze současných 6% na požadovaných 40%.

Jinými slovy pokud se Microsoftu podaří zvýšit podíl na trhu s vyhledáváním, zvýší se mu počet zobrazovaných stránek a také čas strávený na webu. Nevím, jestli trojnásobné zvýšení tržního podílu ve vyhledávání je rozdíl 3% ve stráveném času na stránce, ale nedivil bych se, kdyby byl hodně blízko a podobné to asi bude i se zobrazovanými stránkami. S rostoucím podílem na vyhledávání by měl růst i další reklamní trh, který se bude nabalovat jako sněhová koule.

Shrnuto, podtrženo, Microsoft říká asi toto: musí se nám podařit zvýšit tržní podíl na vyhledávání a pak se dostaneme tak nějak samospádem na udávaná čísla.

Microsoft na to půjde asi ze všech stran, jednak přes Visty a dále pak přes Office Live a další přidružené služby. Bude chtít lidi odnaučit jít z Hotmailu hledat na Google. Myslím, že se mu to může podařit. Microsoft je firma lidových mas. Udělá pár krásných reklam a lidé se budou pomalu chytat, protože jeho produkty zas tak špatné nejsou. Nebo myslíte, že např. následující video nezabere?

Nedávno mi jeden profesor na VŠCHT říkal slova, která by se dala tesat do kamene.

To víte, být informován stojí drahocený čas.

Východisko je jasné. Uživatelům je nutné dávat do rukou taková řešení, které jim zajistí požadovanou úroveň informovanosti a bude je to zároveň stát minimum času. Je velmi zajímavé sledovat, kolik lidí si bude šetřit práci tím, že se naučí s vhodnými nástroji.

Mám dojem, že vlastně jediný nástroj, který nás může udržet informované za relativně nízkých časových nákladů je RSS čtečka, leč využívá ho mizivé procento lidí (někde mezi 10% až 20%).

Plynou mi z toho tři závěry. Lidé kteří RSS nepoužívají:

• mají informace, které jsou pro ně důležité mimo RSS kanály
• neberou v úvahu náklady na ušlý zisk při nezískání určité informace (čas je omezený a nevhodný způsob získávání informací omezuje jejich počet)
• nechtějí být informováni

Pro firmu je určitě důležité udržovat zaměstnance informované a zároveň minimalizovat náklady na zisk informace. Běžně však jdou informace buď e-mailem nebo se o novinkách zaměstnanci dozvídají, až v případě, že je sami nezbytně potřebují a tudíž aktivně hledají. Ve znalostních oborech však mohou být velmi důležité i informace, o kterých lidé ani nevědí, že se jim mohou hodit a proto je aktivně nehledají.

Vzhledem k tomu, že není možné a únosné posílat každou informaci e-mailem, firemní RSS kanály mohou zcela jistě pomoci. Informační zahlcenost bude sice stejná, ale bude jiná struktura a tedy i použitelnost. Jde tedy o to, jak k lidem tyto nástroje dostat co nejblíže, aby je opravdu začali využívat. Máte někdo nějaké zkušenosti? Pokud ano, tak se prosím podělte v komentářích pod článkem (a nezapomeňte, reCAPTCHA potřebuje dvě slova:-).

Don Tapscott měl na berlínském web 2.0 expo přednášku o změnách, které se kolem nás v poslední době dějí. Přednáška trvá zhruba 40 minut a pokud se aspon trošku zajímáte o současné dění, tak byste si jí neměli nechat ujít.

Link: sevenload.com

Nedávno jsem si v metru vyslechl rozhovor dvou středoškolaček. Bavili se o referátech a jedna říkala, že ani nebude referát dělat pomocí Wikipedie, ale že ho rovnou stáhne. Vzpomněl jsem si, jak jsem ještě na střední dělal referáty já. Musel jsem dojít do knihovny, najít vhodnou literaturu, opsat z knihy věci do počítače, texty poskládat, vytisknout a donést do školy. Tím, že jsem musel věnovat čas vypisování z knihy, tak jsem text aspoň přečetl. Dnes se proces zkracuje na: sednout ke Googlu (v českém případě asi k Seznamu), dvakrát kliknout, stáhnout, vytisknout a donést do školy. Na celé té věci je nejdelší a skoro nejsložitější donesení referátu do školy. Jestli si studenti “svoje” referáty vůbec přečtou nevím, ale i tak ušetří čas.

Co to ale znamená pro školy? Podle mě je to skvělý prostor, jak práci se zdroji a dokumenty, stáhnout z vysokých škol o úroveň níže. Střední školy jsou o obecných znalostech a dovednostech a právě orientace v záplavě informací a dokumentů je v dnešním světě jednou ze základních dovedností. Člověk si možná už nemusí tolik pamatovat, protože všechno velmi rychle dohledá, stačí si věci v hlavě “indexovat”. Danou informaci si přiřadíte k jednomu, či dvěma klíčovým slovům a je to, najdete cokoli (jak jinak by se také dalo orientovat z té záplavě e-mailu, že?), jenže problém je, že se musí naučit právě v záplavě informací orientovat.

Dovedl bych si docela dobře představit model, kdy každý referát bude mít nastavený minimální počet referencí a některé zdroje budou prostě zakázané nebo se pouze nebudou počítat do stanoveného počtu zdrojů. Tato možnost tu zcela jistě je a referáty by konečně zase nabyly smyslu. Uvolnily by se tak ruce i vysokým školám a lidé s několikaletou firemní praxí by nemuseli chodit na VŠ jen proto, aby se naučili pracovat se zdroji (toho jsem byl kdysi dávno také svědkem). Možnosti, které nám IT poskytuje, šetří čas a je pouze na nás, jestli ho využijeme smysluplně nebo ne. Ta možnost tu však je.

Máte-li nějaké negativní nebo lépe pozitivní zkušenosti s psaním referátů na středních školách, tak budu rád, pokud je napíšete do komentářů.

Honza Horna mě inspiroval k tomu, abych zpřístupnil blog také pro mobilní telefony. Nainstaloval jsem tedy příslušný plug-in a pokud chcete, tak od teď můžete Jiko Blog číst také přes mobil. Stačí pouze zadat www.abako.cz/blog.

Nainstaloval jsem si upgrade Wordpressu a při té příležitosti jsem se rozhodl udělat něco s komentářovým SPAMem. Možností jsem měl mnoho, ale nejvíce mě oslovila reCAPTCHA, která pomáhá lidstvu přečíst naskenované staré knihy pomocí využití lidské kapacity z celého světa. Veškeré možnosti využívaní hromadné spolupráce lidí mě velmi zajímají a tak pokud je možnost udělat malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo, rád se přidám. :-)

Systém reCAPTCHA pracuje na principu, že předloží čtenáři dvě slova. Jedno zná a druhé ne, takže jedno slovo je kontrola a druhým čtenář pomáhá číst staré texty. Pokud vám vrtá hlavou, jak funguje kontrola správnosti u nových slov, tak slova se nejprve dávají dvěma rozdílným lidem. Pokud se výsledky shodují, je jistota, že je výsledek správný. Pokud se výsledek neshoduje, tak je dané slovo zobrazené mnohem většímu počtu lidí, aby měli jistotu, že slovo bude přečteno správně.

reCAPTCHA uvádí, že každý den vyřeší kolem 60 milionů slov, které se berou z databáze Internet Archive. Systém implementovaly i obrovské servery jako Facebook, Twitter a StumbleUpon, takže jde práce rychleji. Pokud však doufáte, že se takto rychle přečtou a digitalizují všechny knihy, tak doufáte marně. Stále je k přečtení 100 milionů knih, což bude při stávající rychlosti trvat asi 400 let. Na druhou stranu je to dobrá zpráva pro ty, kteří se bojí, že budou muset implementovat jinou ochranu proti komentářovému SPAMu.

Pokud tedy také chcete trošku pomoci lidstvu, můžete začít s komentářem hned pod tímto článkem. :-)

Dneska si dovolím maličko odbočit, protože podobné věci, jako se dnes dějí u software (tedy přestáváme platit za licence, ale spíše za provoz) a jakž takž u mobilních telefonů, se možná již brzy budou dít u něčeho tak drahého, jako jsou auta.

Cena nových aut, především po vstupu asijské konkurence značně klesá. Cena bazarových aut je, i u skoro nových modelů, nižší hned o několik desítek procent, natož pak u starších aut. Ceny pohonných hmot, tedy ropy, naopak neustále rostou. Při spojení těchto dvou informací je možné dojít k faktu, že roční cena pohonných hmot pro starší auto je vyšší než cena samotného auta. Provoz auta je tedy mnohem dražší než auto samotné. A tak se stalo, že Shai Agassi, bývalý prezident pro produkty a technologie v SAPu se rozhodl, že založí firmu, která bude dělat elektrická auta zdarma a vydělávat nebude na autech samotných, ale zavře jeho majitele do kontraktů na palivo. Myslím, že to nezní vůbec špatně.