Pod mým posledním článkem na Lupě jsem našel jeden velmi zajímavý komentář, který z dobrého základu vyvozuje špatné závěry.

Cituji zmíňovaný příspěvek:

Obecně se tvrdí (a analýzy to potvrzují), že do webů, které jsou označovány jako Web2.0, aktivně přispívá a tím tvoří obsah několik desetin procent uživatelů (nejvýše jsou to jednotky procent).
Mějme tedy výrobní formu s pěti sty zaměstnanci. Velkou část tvoří dělníci a režijní pracovníci, tedy lidé, kteří nemají přístup k PC. Dejme tomu, že uživatelů PC je stopadesát. Jedno procento ze stopadesáti je… Takže máme dejme tomu dva aktivní tvůrce obsahu. Do webu by mohli přispívat také zákazníci. Těch ale může být (a často bývá) méně než zaměstnanců.
Pravda, direktiva může přikázat plnit informace. Tím se ale vytrácí spontánnost, která je také občas dávána jako jeden ze znaků W2.0.
Takže zbývá propojit na W2.0 ERP systém a dát linky na filesystem. Tím se ale myšlenka W2.0 vytratí úplně a bude z něj jen jiný pohled do “starého” informačního systému.

Pokud bych měl uvést počty lidí na pravou míru, tak z nedávného průzkumu firmy McKinsey vyplynulo, že přispěvovatelů je sice násobně méně, než strávníků obsahu, ale v závislosti na druhu platformy je přispěvovatelů, kteří přidají polovinu obsahu až 10%. Zbylých 50% obsahu pak přidá zbylých 90% uživatelů. Jedná se o docela zajímavé porušení Paretova principu.

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Zdroj: McKinsey Quarterly: How companies can make the most of user-generated content

Forrester Research pak publikoval rozložení amerických přispěvovatelů podle druhů medií a podle věku.

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Zdroj: Forrester Research: Mapping Participation In Activities Forms The Foundation Of A Social Strategy

Nechme nyní ale počty lidí stranou, co mě především zajímá je kvalita zpětné vazby. Komentář typu „první“ není relevantní, komentář typu „šroubky jsou v moc velkých krabičkách a dělníkům se nevejdou na pracovní stůl“ už mě bude zajímat. Navíc možná vyvolá další komentáře a reakce.

Nemáte někdo statistiky, jestli a o kolik (kvalitativně i kvantitativně) je lepší zpětná vazba při využití nástrojů webu 2.0, oproti „standardním“ postupům (např. mailový formulář na webu typu: napište nám svůj názor a nebo při přenosu informace od nákupčího k obchodníkovi a dále k technikům). Podvědomě tuším, že to bude o dost lepší, ale nemám se o co opřít. Někdo víte více?

SIIA (Software & Information Industry Association) vyhlásila v červenci 10 největších počinů e-commerce za posledních 10 let.

Elektronické obchodování zrychlilo globalizaci a dalo vyrůst mnoha novým firmám, stejně tak dalo vzniknout řadě technologických i business inovací. Žebříček je následující:

1. Google (září 1998)
2. 50% využití broadbandu v USA (červen 2004)
3. eBay (září 1997)
4. Amazon.com (duben 1997)
5. Google Ad Words (2000)
6. Open Standard (v roce 1997 bylo vydáno HTML 4.0)
7. Wi-Fi (802.11 spuštěno v roce 1997)
8. YouTube (2005)
9. iTunes (2001)
10. BlackBerry (1999)

V dokumentu, který je volně ke stažení je možné se dočíst, jak daná věc na e-commerce působí. Každopádně se z tohoto seznamu dají vyčíst trendy. Zkuste porovnat věci a firmy z tohoto seznamu s tím, jak moc je využíváte, třeba naleznete prostor pro inovace i ve své firmě.

Že v IT dochází během let k jistému, nemalému, myšlenkovému posunu je neoddiskutovatelný fakt. Že se věci mění, potvrzují třeba výzkumy prováděné prof. Voříškem o struktuře zaměstnanců v IT, které hovoří o jasných strukturálních změnách IT pozic. Z čistě technických profesí je markantní posun směrem k profesím více zaměřeným na obchodní stránku věci.

Nicméně se mi zdá, že tento posun od čistě technického IT k IT jako významnému konkurenčnímu nástroji firmy není v lidech ještě zcela zakořeněn. Bavil jsem se nedávno s jedním známým a náš rozhovor se točil kolem jednoho obrovského propojení dvou telekomunikačních firem v jednu (věřím, že více O2 specifikovat netřeba:-). Říkal jsem, že integraci IT pravděpodobně nezvádají a že ta firma tudíž musí mít velké potíže, navíc když telekomunikace jsou jedno velké IT.

Odpověď mě však trosku zaskočila. Říkal, že kdyby nezvládli jen IT, tak je to ještě dobré, ale že třeba nezvládali ani finance, že musejí v období vyúčtování spojovat manuálně fakturované částky z původních dvou firem apod. Nevím, jestli k tomu opravdu v O2 došlo (dochází) a ani mě to moc nezajímá. I kdyby na tom nebylo pravdy vůbec nic, tak zajímavý je především pohled lidí mimo IT na IT.

To, že se mají nějaká data automaticky propojovat a nepropojují, je rozhodně věc IT. Myslím, že oddělení, které to ovlivní ještě automaticky nenese odpovědnost. Podle stejné logiky by se pak dalo říct, že firma nezvládá zákaznickou podporu, pokud ji nepojedou mail servery a ona nebude schopná odpovídat na e-maily zákazníků. Ano svým způsobem to bude pravda, ale příčina celého problému bude v IT dané firmy. Máte nějakou podobnou zkušenost? Podělte se.

Pro toho (tu) z vás, kdo se zajímá o propojení businessu a IT (předpokládám, že každý čtenář tohoto blogu:-) mám velmi zajímavou nabídku. Pokud umíte SQL, umíte anglicky a zajímá vás práce ve velmi přátelském prostředí (až jsem se sám divil, když jsem nastoupil) nadnárodní firmy, tak se mi prosím ozvěte. Sháníme totiž developera pro BI. Je jedno, zda jste absolvent nebo se v pracovním procesu pohybujete již déle. Abych řekl pravdu, pokud jste šikovný student, tak máte také dobrou šanci. Nutností však je, abyste dbali na kvalitu své práce a měli zájem kromě čistého IT právě o business, který běží v pozadí všeho vývojářského úsilí. Co se týče vystudované školy, tak omezení nejsou, ale VŠ je nutností.

Kanceláře máme v Praze, ale myslím, že i pro lidi z okolí Prahy by byla práce velmi zajímavá, protože je u nás celkem dobrá možnost práce z domova.

Myslím, že práce je naprosto ideální pro každého, kdo cítí, že v současné situaci nevyužívá dostatečně své znalosti a to jak technické, tak jazykové. Pokud anglicky umíte, ale nemáte nyní příliš příležitost mluvit, můžu vám slíbit, že se vám u nás bude líbit. Stejně tak si buďte jistí, že se vám nestane, že byste u nás měli nějaké nepříjemné prostoje, kdy není do čeho dloubnout. Vím, že toto je velmi nepříjemná zkušenost, ale nevím o nikom, kdo by u nás toto zažil. Jako třešničku na dortu bych ještě zmínil, že jsou u nás velké příležitosti jít v rámci firmy pracovat do zahraničí. Myslím, že pro lidi, kteří si to nechtějí v práci jen tupě odsedět, se jedná o skvělou příležitost.

Pokud mi napíšete e-mail, tak vám o nabídce rád řeknu více.

IDC blog publikoval výzkum, který se zaměřil na řízení nástrojů webu 2.0 ve firmách. Zjištění nebylo příliš povzbuzující, protože vypovídá o tom, že nástroje webu 2.0, mezi než patří RSS čtečky, blogy, wiki, sociální sítě, mash-upy apod. a které podporují spolupráci lidí ve firmě i komunikaci mezi firmou a zákazníky jsou ze dvou třetin ponechány bez jakéhokoli řízení IT oddělením. Toto zjištění je o to více alarmující, protože právě nástroje webu 2.0 svými vlastnostmi mohou významně přispět k inovacím produktů a služeb, což je druhá nejvýznamnější priorita, které se chtějí ředitelé podniků (CEO) věnovat.

V pondělí jsem psal, že ke spolupráci lidí nepřispívají pouze technologie, ale také organizační kultura, přesto však jsou technologie významným faktorem, které tuto činnost podporují a právě nástroje webu 2.0 patří mezi tu skupinu technologií, které umožňují snazší a efektivnější spolupráci lidí.

Podívejte se na názorný graf zobrazující procentuální hodnotu nástrojů webu 2.0, které jsou ve firmě využívané a které nejsou řízené IT oddělením. Z grafu je vidět, že 25% respondentů odpovědělo, že neřídí žádnou z využívaných web 2.0 aplikací.

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Zdroj: IDC eXchange: Are CIOs Irrelevant to Enterprise 2.0?

Že tyto aplikace nejsou řízeny IT oddělením je podle mého názoru způsobeno tím, jak snadno se k těmto aplikacím mohou uživatelé dostat. Většina z nich se totiž využívá jako služba a může si je proto koupit jakékoli firemní oddělení a to bez nutnosti předchozí dohody s IT, které tyto aplikace v podstatě nemusí nijak podporovat (pokud nejsou nutné nějaké speciální plug-iny do prohlížečů).

Je však otázkou, jestli je opravdu v této situaci tak nepříjemné, že nástroje webu 2.0 nejsou řízeny IT oddělením, protože alespoň se pak rychleji šíří a jsou využívány, tam kde jsou potřeba a nemusí se čekat na IT oddělení, než centrálně rozhodne. Problémem však je, že v určitou chvíli by takováto nejednotnost mohla způsobit nejednotné vystupování směrem k zákazníkům a navíc zbytečné plýtvání prostředky, protože při nákupu produktů od jednoho poskytovatele by firma mohla docílit hromadných slev. Jednotný poskytovatel je navíc výhodný z hlediska uložení dat, která spolu budou navzájem kompatibilní.

V situaci, kdy IT oddělení nestíhá reagovat na dění ve firmě vidím jeho roli alespoň ve vyhlášení jednotné politiky k tomuto fenoménu a zároveň se snažit identifikovat, kde může být nápomocné a obchodní jednotky potom v těchto bodech podporovat. Opět uvítám jakékoli komentáře na toto téma.

Computer World nedávno otiskl článek z prostředí Bostonské univerzity, kde profesor v jedné třídě zavedl místo učebnice wiki, která se stala platformou pro sdílení informací a hromadnou spolupráci učitele a studentů. Platforma je natolik úspěšná, že v posledním testu prý bylo 100% otázek vybráno z těch, které do wiki napsali sami studenti.

Učitel říká, že tato platforma je neporovnatelně lepší, než tištěné učebnice, protože umožňuje sbírat informace z mnoha zdrojů a navíc v elektronické podobě. Vydat učebnici prý trvá rok a půl a než se dostane ke studentům, tak informace zestárnou. To se s wiki stát nemůže.

O využití wiki ve školství přemýšlím již delší dobu. Myslím, že se jedná o naprosto geniální platformu pro studijní účely, která je výhodná jak pro studenty, tak pro učitele. Každý obor se nějak vyvíjí a na vývoj je nutné na škole reagovat. Dokonce i pokud se vyučují základní předměty, které se ve své podstatě příliš nemění, tak u nich k určitým posunům dochází. Pokud se však jedná o předmět vyučovaný ve vyšších ročnících studia, tak jde zcela jistě o látku, kde je nutné dodávat studentům aktuální informace. Sám učitel však nemusí zachytit vše, co se v oboru děje a wiki mu tak může umožnit, aby mu přednášky pomáhali rozšiřovat jak kolegové, tak studenti. Předměty zůstanou neustále aktuální a profesoři se dostanou k informacím, ke kterým by se třeba dostat v životě nemuseli, ať už se jedná o otázky studentů a nebo různé novinky.

Collaboration Loop přinesl zajímavou zprávu o projektu firem Frost & Sullivan, Verizon Business a Microsoftu, které spolu vytvořily tzv. Collaboration Index (CI), což je index měřící spolupráci lidí ve firmě. Index udává jak moc je prostředí ve firmě příznivé pro spolupráci lidí, jak moc spolu lidé spolupracují a jaký vliv má tato spolupráce na celkovou výkonnost firmy.

CI je složen ze dvou složek: Collaboration Capability (schopnost spolupráce - tedy jak moc jsou organizační kultura a technologie příznivé pro spolupráci ve firmě) a Collaboration Quality (kvalita spolupráce - tedy povaha a rozsah spolupráce).

Organizační kultura i technologie přispívají do indexu různými díly. Otevřená organizační kultura, která přispívá 36% je definovaná tím, jak snadné je pro lidi mluvit se svými spolupracovníky, jak často spolupracují skupiny lidí a jak moc jsou si zaměstnanci navzájem dostupní a to především mimo jejich podnikové oddělení. Technologie podporující spolupráci přispívají do indexu 16%.

Výsledek, kterého podnik dosáhne v CI lze přímo interpretovat do jeho výkonnosti. Výzkumy ukazují, že 36% výkonnosti podniku je dáno právě Collaboration Indexem, zatímco strategie přispívá 16% a turbulence na trhu pouhými 7%.

Zajímavé také je, že nejlepších výsledků v tomto měření dosahovaly evropské a americké společnosti a to díky poměru příspěvku organizační kultury a technologií k indexu. V Asii se totiž využívají více technologie, ale kultura je uzavřenější.

Docela by mě v tomto ohledu zajímalo, jak je na tom např. čínská společnost Lifan, která se zabývá výrobou motorek a díky úzké spolupráci se svými dodavateli se stává natolik úspěšnou, že vytlačuje z trhů i zavedené japonské značky jako je Honda a Yamaha.

Firma McKinsey vydala v dubnu 2007 ve svém McKinsey Quarterly analýzu dodávání softwaru jako služby (Delivering Software as a Service). O části této analýzy jsem psal v článku “Jsou SaaS společnosti schopné vydělávat?” a dnes se zaměřím na další část, která pojednává o proniknutí jednotlivých druhů softwaru jako služby do firem.

Jak by asi každý čekal, tak rozšířenost softwaru jako služby ve firemním sektoru dost závisí na druhu aplikace. Aplikace, které jsou ve firmách hodně rozšířené jsou na online spolupráci, dále pak CRM a také aplikace zabývající se výplatami (tzv. payroll aplikace). Navíc nabývá na popularitě software specifický pouze pro jistou průmyslovou vertikálu.

Využívané aplikace se také hodně liší podle velikosti firem. Např. menší firmy již využívají finanční aplikace jako službu, zatímco velké firmy s tím možná nikdy pořádně nezačnou a to díky rozsáhle funkcionalitě, kterou potřebují a také obavám o bezpečnost.

Další kategorií jsou pak aplikace, které jsou vhodnější už rovnou ve svém základu dělat jako službu. Třeba SPAM filtry a antiviry. Tyto aplikace je lepší používat ještě dříve, než SPAM nebo viry dojdou za firemní firewall.

V dokumentu je také názorná tabulka, která ukazuje, pronikání softwaru jako služby do podniků podle typu softwaru a podle velikosti firmy. Tabulku přikládám k nahlédnutí a kliknutím na ní je možné si ji zvětšit.

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Zdroj: McKinsey Quarterly: Delivering Software as a Service.

Také si navrhujete své vlastní boty? Že ne? Ale vždyť je to tak snadné a navíc vám je dovezou až do domu. Pokud se ptáte, jak je to možné, tak to jen firma Nike pomocí svého NIKEiD geniálně využila Long Tail efektu. Máte tam možnost upravit si několik druhů bot a změnit na nich dané prvky přesně podle vlastního vkusu. Změny jsou samozřejmě limitované (např. určitý počet barev), ale přesto jsou vaše boty originál.

Nike chytře využívá faktu, že lokálně by si takovouto customizaci bot dovolit nikdo nemohl, ale pokud bude stahovat objednávky z celého světa, tak může nakoupit materiál všech možných barev apod. v dostatečném objemu a boty budou moci být únosně drahé (únosně berte spíše v uvozovkách, protože si myslím, že tenisky za 100 euro plus daň plus poštovné jsou předražené).

Přesto je NIKEiD další příklad toho, jak moderní IT technologie nemění pouze samotné IT oddělení, ale s naprostou nekompromisností mění obory jako marketing a PR. O vlivu na tyto obory jsem již psal v příspěvku Reklamní agentura jménem blog.

Asi jako každý, i já, se setkávám s bolestnou neprofesionalitou českých novinářů, kteří působí v našich předních mediích - ať již tištěných nebo jiných. Nedávno jsem byl tímto zoufalým způsobem práce postihnut, když jsem četl, jak čínská ekonomika brzy velikostně předstihne tu německou, aniž by redaktoři napsali v čem se tyto údaje vlastně měří. Profesionálové v předních denících prostě sdělili nějakou “bombastickou” novinu, která zvýší návštěvnost a tím to pro ně končí. Že však není toto srovnání tak triviální můžete vidět, když se podíváte na HDP (podle parity kupní síly - rok 2006), kde je Čína hned za USA a EU a žádná národní ekonomika, kromě USA, konkurovat nemůže. To stejné píší na stránkách Světové banky.

Druhý případ jsem objevil dnes a protože mě zpráva zaujala a potřeboval jsem ten zdroj najít k další práci, tak jsem začal hledat. Nakonec jsem ho po delší době našel a moje zhnusení nad prací redakce iDNES nabralo další a konkrétnější rozměry. V rubrice ekonomika publikovali článek Postkomunistické státy dokážou konkurovat Asii. Podívejte se pozorně, kdy tuto zprávu publikovali. Bylo to 10. srpna 2007, když jsem po delším pátrání konečně našel publikaci, ze které čerpali, došlo mi, proč se raději přímým zdrojem nechlubí. Výzkum byl publikován v lednu 2005. Tedy dva a půl roku stará zpráva! Původní zpráva od Boston Consulting Group je volně ke stažení.

Zoufalé na celé situaci je hned několik věcí. První je práce se zdroji. Vystudoval jsem VŠCHT a diplomové práce musely čerpat alespoň ze 40 zdrojů mladších čtyř let. Na některých oborech to bylo spíše kolem stovky zdrojů. Každý zdroj musel být přesně popsán, aby se dal dále identifikovat. Novinařina je z velké části především práce se zdroji a to že to naši novináři nezvládají mi připadá velmi smutné. Nevím, jestli to neumí, nebo jen komicky “chrání” své zdroje a udržují tak jakési novinářské tajemství, ale ať už jedno nebo druhé, obojí je špatně.

Druhá věc, která ukazuje jejich zoufalou neprofesionalitu je fakt, že dva a půl roku stará zpráva o zemích, které rostou tempem kolem 10% ročně už také nemusí být vůbec pravdivá. Kdo by se s tím, ale v redakcích trápil, že?

Server iDNES (stejně jako většinu dalších českých médií) využívám pouze k hrubé orientaci, co se kolem mě děje. Jak je vidět, je nutné si po nich skoro všechno ověřovat a nacházet zdroje (o souvislostech nemluvě) ze kterých čerpali. Rád bych viděl, že se to zlepšuje, ale pokud neumí pracovat ani se zdroji, tak bude cesta ke zlepšení ještě hodně dlouhá a trnitá.