Na ITtoolbox blogs psal Eric Kimberling o snižování rizik při implementacích ERP. Jedná se o šest základních a obecných pouček, které asi každý z vás zná, ale protože opakování je matka modrosti, klidně je sem napíši. Pravda ovšem také je, že nejsou samospasitelné a ne vždy je lze použít.

1. Místo velkého třesku, přecházejte po fázích - odříznutí všech vašich systémů najednou obecně zvyšuje rizika, zvláště pak pokud se jedná o velké projekty ve více zeměpisných lokalitách.
2. Dostatečné školení - Čím lepší školení uživatelům dodáte, tím méně problémů potom budete mít. Osobně si myslím, že po školení nemůže škodit krátký a ne příliš složitý test, o kterém se uživatelům dopředu řekne. Myslím, že jejich pozornost se výrazně zvýší.
3. Plánování, co se stávajícími systémy - co budete dělat se svými již běžícími systémy poté, co spustíte nový? Poběží oba systémy chvíli souběžně, dokud si nebudete jistí, že je nové ERP funkční? Pokud ano, počítali jste s těmito náklady ve vašem výpočtu ROI (pokud jste vůbec nějaký dělali)? Pokud si neodpovíte na tuto otázku před spuštěním nového ERP, tak mohou vzniknout výrazné problémy při přepínání.
4. Důkladné testování - Testování samotného systému a jeho integrace je velmi důležité. Výrazně snížíte rizika, pokud ERP důkladně otestujete se skutečnými daty a profily reálných uživatelů ještě před tím, než systém naostro spustíte.
5. Poskytujte dostatečné množství IT podpory - očekávejte větší množství telefonátů na centra podpory během ostrého spouštění systému. Měli byste se také ujistit, že máte jasně definované postupy, pokud nastanou případy, které vaše IT podpora nebude schopna vyřešit.
6. Vytvořte plán pro všechny případy - co budete dělat, pokud váš systém spadne? Máte manuální procesy, ke kterým se v případě potřeby můžete vrátit? Tím, že budete očekávat nejhorší možný případ, i když je velmi málo pravděpodobný, tak snížíte rizika velkého selhání podniku.

Pokud hodláte k těmto bodům přihlížet, tak se také ujistěte, že se s nimi počítá v projektu zavádění a to jak na straně rozpočtu, tak i přiřazených lidí.

V souvislosti s těmito body by vás mohly také zajímat případové studie implementace ERP, kde je možné se dočíst na jaké případy se při implementaci připravit. Případovky jsem neprocházel, takže jejich přidanou hodnotou si příliš jistý nejsem.

15. července 2007 vyšel ve Financial Times rozhovor s ředitelem Cisco Systems. Rozhovor je v placené verzi, kterou neodebírám, přesto to z upoutávek vypadá na velmi zajímavé čtení. Hovořilo se o hromadné spolupráci lidí a o tom, jak moderní (nejenom) webové nástroje tuto činnost mění. Zřejmě také došlo na odhady, jak dlouho budeme svědky této přeměny způsobu práce, protože upoutávka říká, že současný dynamicky se měnící stav může trvat kolem 10 let.

Pro to, že jsme svědky dramaticky se měnícího stylu naší práce, hovoří třeba i fakt, že Toshiba vyvinula software pro mobilní telefony, který umožní lidem vyfotit si čárový kód produktu, poslat ho na příslušnou stránku a obratem získat recenze na produkt. To samo o sobě je sice zajímavé, ale úžasný je na tom fakt, že vám nepřijdou oficiální recenze produktu, ale přijdou recenze z blogů a jiných CGM (customer generated media) zdrojů.

Podobný projekt je např. ShotCodes, který vám přes mobil umožní nakupovat speciálně označené zboží a produkty.

Včera mi na Lupě vyšel článek Facebook v souboji s Microsoftem, pojednávající o akvizici Parakeye firmou Facebook. Parakey je webový operační systém a Facebook tak směřuje k tomu, aby nahradil Windows a stal se jedinou univerzální platformou pro chod našich počítačů. Jestli to tak opravdu dopadne nebo ne je otázka, ale pokud vás toto téma zajímá, je možné si na Lupě přečíst více.

Mimochodem, zaujalo mě, že článek doposud nemá ani jeden komentář. Přijde mi to jako věc nevídaná až podivná. Proč se tak děje netuším, ale pokud máte nějaký tip, tak se klidně podělte. :-)

Když jsem v květnu psal o tom, že náklady SaaS firem jsou poměrné nízké při plném využití kapacity, tak jsem neměl k dispozici údaje z nedávného výzkumu firmy McKinsey (Delivering Software as a Service). Ten totiž ukazuje, že softwarové společnosti, které dělají SaaS řešení jsou na tom se ziskovostí poměrně špatně. A to především ve vztahu k velkým zavedeným softwarovým firmám. Ale, jak ukazuje následující obrázek, lepší ziskovost mají i malé softwarové firmy.

 
Prodejci SaaS mají momentálně vysoké náklady na prodej, což by se ale podle mého názoru mělo změnit s tím, jak dosáhnou jejich prodeje kritického množství a svojí gravitací pak budou přitahovat další a další zákazníky.

Náklady na prodej jsou nyní, kdy je software as a service model ještě ve stádiu zrání, vysoké mimo jiné proto, protože je nutné zákazníky přesvědčovat i o životaschopnosti tohoto modelu. Přesto to ale dost souvisí s platformami dodávání těchto služeb, které jsou příliš závislé na různých konzultantech. Pokud by se podařilo prodejní kanály nějak zjednodušit, šly by dolů i tyto náklady.

Položka, která se nezmění s tím, jak moc budou velké prodeje je COGS. Tuto položku je možné snížit pouze technicky dobře zvládnutou infrastrukturou a značnou úsporou z rozsahu. Je velmi pravděpodobné, že firmy časem začnou využívat externí partnery, kteří se budou specializovat pouze na tuto infrastrukturní část, tak jako to dělá firma Apprenda a budou tak mít tyto náklady podobné.

Co nás nyní musí zajímat je ideální model prodeje SaaS. Myslím, že prodej pomocí prodejců, kteří budou zákazníky přesvědčovat po telefonu, aby si software koupili není příliš vhodný, protože stále pak záleží na zákazníkovi, zda se přes internet registruje nebo ne. Inspirace by asi mohla přijít od mobilních operátorů nebo utilit, ale jejich prodejní kanály jsou asi přeci jen hodně nákladné. Myslím, že ideální prodejní kanál bude mít hodně co do činění s webem 2.0, ale zcela jasný mi zatím není. Jakékoli vaše komentáře na toto téma, jsou více než vítány.

Aberdeen Group vydalo studii Aligning IT to Business Processes, ze které vyšlo několik zajímavých závěrů. Tím hlavním asi je, že 51% respondentů (především z malých a středních podniků) uvedlo, že jejich ERP systémy a nástroje pro řízení dodavatelsko-odběratelských řetězců neposkytují odpovídající funkčnost.

Drtivá většina firem se cítí svázána funkčností systémů a jejich schopností dosahovat business potřeb podniku. O svých současných systémech říkají podniky především toto:

• Pouze 15% firem věří, že jejich současné aplikace jim poskytují flexibilitu, jakou nyní potřebují (zajímavé by bylo vědět, jestli a jak závisí flexibilita na modelu využívání IS).
• Přes 51% firem říká, že využívají také manuální procesy, aby dostaly potřebné výsledky, čímž však zvyšují své náklady, rozhodnutí trvají déle a je negativně ovlivněna produktivita.
• 13% firem věří, že jejich aplikace neposkytují žádnou nebo jen malou flexibilitu v dosahování individuálních potřeb jejich klientů a 21% tvrdí, že je jejich aplikace nutí omezovat nabídku služeb.
• V důsledku toho 50% dotazovaných firem hodlá v roce 2007 využít business process management (BPM) a narovnat tak své procesy, což znamená další náklady na IT. 67% firem potom věří, že spojovacím materiálem BPM k ERP a jiným firemním aplikacím je SOA.

Výzkum byl proveden mezi 125 společnostmi, které byly rovnoměrně rozděleny mezi SMB a velké podniky (přibližně na třetiny), nerovnoměrně geograficky (45% Severní Amerika, 28% Evropa, 20% Asie) a nerovnoměrně mezi průmyslové odvětví (18% bankovnictví, 14% high technology/software, zbytek byl pod 10%).

Pamatuji se jako dnes, kdy jsem koukal na americkou reklamu jako na zjevení a koukal bych na ní raději než na jakýkoli film. Takové krásné reklamě jsem byl ochoten bezmezně věřit. Pravda je, že na tom asi mělo nemalou zásluhu to, že jsem byl dítě a neměl z toho ještě pořádně rozum. Bylo to hned po revoluci, kdy byla česká reklama, slušně řečeno, málo atraktivní. Něco jako je vidět na následujícím videu, i když ta zas tak tragická není.

Přesto není tak zábavná jako následující zakázaná reklama na kondomy.

Případně ta, již klasická, na MasterCard. (Pokud vás zajímá více zakázaných reklam, které jsou často velmi zábavné, tak hledejte na YouTube heslo “banned commercial“)

A i když na základě reklamy na MasterCard bych byl třeba i ochotný si MasterCard pořídit, tak pokud bych se na nějakém blogu (zvláště pak na nějakém důvěryhodném) dočetl, že je nevýhodné tuto kartu mít, tak bych si ji v životě nepořídil. Ani tisíc krásných reklam by mě nepřesvědčilo. A to je přesně to, co se v dnešním světě děje. Svět se přestává řídit reklamou, kterou nám servírují reklamní agentury, ale řídí se “reklamou”, kterou nám servírují blogeři, případně recenze nakupujících na internetových obchodech.

Jenže tento obraz o sobě firma prakticky neovlivní jinak, než právě kvalitními produkty a službami. I když ani to není naprostá pravda. Výjimkami potvrzujícími pravidlo budiž Google, který ať udělá skoro cokoli, tak je v očích mnoha lidí stále firma s nejlepšími produkty nebo třeba Apple, který sice má (měl) problémy s kvalitou baterií v iPodech, ale ty jsou přesto zdaleka nejpopulárnější mp3 přehrávače.

Ale určitě každý z vás si vzpomene na ovlivnění svého nákupního chování tímto zdrojem informací. Zkuste si vybavit, kdy jste naposledy nakupovali třeba něco k počítači (nebo jinou elektroniku) a jestli jste si koupili produkt, o kterém blogeři nebo lidé v diskuzích psali, že je špatný. Asi spíš ne a to i přesto, že člověka, který produkt hodnotil osobně ani neznáte. Změna nastane pouze tehdy, pokud najdete dostatečné množství protiargumentů z podobných zdrojů.

To vše je důvod, proč velké firmy mají oddělení, které monitorují, co se o nich na blozích a webu vůbec píše a snaží se na to nějak reagovat. Jednak tím mohou získat podněty pro inovace a jednak mohou vědět o negativních, či lživých ohlasech a reagovat na ně. Na externí blogery firmy moc páky nemají (kromě žalob za lživé informace), ale snaží se apoň monitorovat vlastní zaměstnance, tak jako to umožňuje firma Techridgy.

Nebezpečí negativních referencí zevnitř firmy samozřejmě není jen o samotném produktu, ale třeba i o náborových aktivitách apod. Dnes, kdy je kvalifikovaných a schopných lidí obrovský nedostatek, může být smrtelná reference, když zaměstnanci o své firmě napíší, že to v ní špatně funguje. Asi málo lidí by tam pak chtělo jít pracovat.

Je naprosto úžasné, jak prostředky IT mění celé průmyslové sektory a to i na hony vzdálené právě od světa jedniček a nul. Stejně fascinující je, jak schopnost naučit se využívat tyto moderní technologie je otázkou bytí a nebytí pro každý průmyslový sektor a kdo to nezvládne, ten neuspěje.

Pokud by vás zajímal na stejnou problematiku i jiný pohled, tak je možné si přečíst příspěvek o umění přetvářky na Enterprise Web 2.0.

Pokud čtete tento blog pravidelně, tak jste si toho určitě všimli sami, ale neškodí si věci trošku ujasnit. Nicholas Carr, který mimochodem napsal slavnou knihu IT Doesn’t Matter, napsal nedávno velmi zajímavý sloupek do Guardian Unlimited Technology.

Všímá si toho, jak velké firmy, zabývající se vývojem aplikací a softwaru staví s čím dál tím větším úsilím obrovská datová centra. Google, který v tomto úsilí vede, staví centra v Oregonu, Severní a Jižní Karolíně, Oklahomě a v holandském městě Eemshaven. Poslední oznámenou investicí je pak zařízení v Iowě za 600 milionů dolarů.

Hlavní konkurent Microsoft staví své mamutí centrum ve městě Quincy ve státě Washington. To stejné dělají mimojiné Yahoo!, Ask.com, Intuit, Salesforce.com a T-Systems.

Mnoho programů vůbec neinstalujeme, využíváme je vzdáleně a starost o spolehlivost softwaru necháváme na firmách, které aplikace poskytují. Takto třeba fungují Wikipedia.org, Flickr, Google Docs, Facebook a mnohé další.

Vzniká tak zajímavý paradox. S příchodem internetu se totiž stává, že si firmy vyměňují své role. Vývojářské firmy, pro které bylo vždy typické, že jejich hlavním výrobním artiklem byla data a informace (maximálně pak CD), přebírají starost o hardware a hmotné části IT businessu a ty se pak stávají nedílnou součástí jejich úspěchu. Naopak firmy, které vždy měly v rukou fyzické části IT a starost o ně, přenechávají tuto roli jiným a samy se zabývají pouze zpracováním dat a informací. Softwarové firmy se tak musí naučit kromě řízení a správy dat, také správu hmotného majetku. Přestávají být pouze softwarové firmy, ale stávají se z nich správci datových center.

Softwarový průmysl měl až do teď obrovskou výhodu, že se nemusel zabývat investicí do fyzického kapitálu (různé strojní vybavení apod.), které byly typické pro jejich průmyslové protějšky. Svět se ale mění.

A co vy? Předěláváte svůj software na službu a budujete datová centra? Však to znáte, kdo chvíli stál, již stojí opodál.

Na IDC blogu vydali plány ředitelů firem (CEO) pro rok 2007. Žebříček odpovídá tomu, co se v dnešním silně globalizovaném světě děje. První místo zaujímá zlepšování péče a služeb pro zákazníky a na druhém místě jsou inovace produktů a služeb.

Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Když si uvědomíme, jak je dnes snadné prakticky jakýkoli produkt vyměnit za jiný, tak nejsou tyto preference příliš překvapující. Podniky se musí hodně snažit, aby své zákazníky nezklamaly a udržely si je. Samozřejmě, čím je přechod snadnější, tím méně chyb a nedostatků v péči o zákazníka si můžete dovolit. Firmy se proto také snaží si zákazníky nějakým způsobem zamknout do svých produktů a řešení.

Apple toto udělal pomocí iPodů a iTunes. Mobilní operátoři to dělali pomocí nepřenositelného čísla a e-mailové služby zdarma zase pomocí toho, že neposkytují snadnou možnost, jak všechny vaše data exportovat z jednoho freemailu na druhý (pokud někdo víte o dalších takových případech, kdy si firmy zamknou své zákazníky, tak je prosím napište do komentářů, aby tu byly přístupné pro všechny čtenáře).

Druhé místo pro inovace pak odpovídá tomu, že dnešní podniky čelí mnohem silnější konkurenci, než tomu bylo doposud. Důvod je právě globalizace, kdy se vaším dodavatelem může stát firma z druhého konce světa a může pro vás být o hodně výhodnější nakupovat zboží od ní, než od firmy přes ulici. Důvodem může být právě to, že rychleji a lépe inovuje a její produkty budou levnější, kvalitnější nebo obojí.

Poměrně jasná je také souvislost s IT. Ačkoli IT je až na šestém místě zájmu, tak je to právě IT, které umožňuje jak lepší péči o zákazníky, tak i efektivnější a rychlejší inovace. Včera jsem psal o firemních wiki a souvislost mezi inovací podnikových služeb, případně produktů a využíváním firemní wiki je zřejmá. IT se tedy musí snažit dodávat platformy pro lepší práci ostatních podnikových jednotek. Pokud tak bude činit a bude tak činit dobře, bude podnik prosperovat.

Pokud vás zajímají možnosti, jaké IT v dnešním světe umožňuje a činí tak svět plochým, doporučuji přečíst knihu The World is Flat.

Na Systémové integraci 2007 byla prezentace firmy, která měnila vnitřní organizační strukturu do podoby, kde vzniklo několik týmu ve složení obchodníci a konzultanti a tyto týmy pak pracovaly pro zákazníky. Tato organizační struktura se ukázala efektivní, protože pracuje rychle a pružně, ale problémem je nestejná úroveň znalostí jednotlivých týmů. Firma to řeší tak, že se snaží aspoň trošku rotovat konzultanty, ale přiznala, že to není zcela ono a že tam problémy přenosu znalostí stále jsou.

Samozřejmě se dají věci řešit pomocí školení, ale ty jsou dost drahé a časově náročné. Otázkou je také to, jak dlouho si lidé po školení něco pamatují, pokud nebudou nabyté znalosti hned využívat. Řešení je přitom velmi snadné a levné. Na jakékoli problémy přenosu informací se dá s velkou výhodou využít firemní wiki.

Pokud budou ve wiki zaznamenány operace a postupy, které jednotlivé týmy dělají, tak každý člen týmu může tyto informace zapisovat a dodávat své nejlepší znalosti. Za určitou dobu budete mít “informační databanku” se znalostmi, které budou obsahovat nejlepší postupy všech týmů a budou se průběžně zlepšovat tím, jak každý tým bude přicházet na nové a nové věci. Navíc se týmy, které některé postupy nepoužívají tak často, budou moci dočíst, jak co udělat, aniž by se musely neustále ptát jiných týmů a plýtvat tak jejich i svým časem. Po přečtení informací ve wiki pak bude možné se ptát akorát na detaily. Vhodný postup pak je, zapsat hned do wiki všechny tyto doplňující dotazy a odpovědi na ně, protože se tím pak předejde ptaní na stejné otázky vícekrát.

Mám tento postup vyzkoušený a funguje skvěle. Nejen, že ušetříte čas, kdy budete někomu něco vysvětlovat, ale navíc se vám nestane, že při vysvětlování zapomenete něco říci.

Možná vám neunikl článek na iDNES, ve kterém se píše, jak velké firmy vydělávají na chudých. Využívají toho, že chudí lidé, ačkoli mají opravdu málo peněz a normální zboží, které si kupujeme v obchodech my, by si dovolit nemohli, tak jako celek mají opravdu hodně. Stručně řečeno, když vyděláte na miliardě lidí jeden dolar, tak je to stejné, jako když vám sto milionů lidí zaplatí dolarů deset. Problém ale samozřejmě je, jak udělat zboží, které má hodnotu pro zákazníky a zároveň ho budete moci za tuto nízkou cenu prodávat.

Velké firmy tento trh chudých až doposud přehlížely a nikdo se nezamýšlel nad tím, jak udělat zboží dostatečně levné, aby si ho mohli dovolit i velmi chudí. Velké průmyslové podniky však svůj postoj mění a využívají tak long tail efektu, který byl původně zaznamenán s příchodem internetového prodeje, především s firmou Amazon. Každý výrobek jste schopní prodávat pouze tak levně, aby se vám zaplatili náklady na jeho prodej a měli jste na něm nějaký rozumný zisk. Když prodáváte třeba CD, tak potřebujete prodat tolik kusů, aby se vám zaplatil nájem místa v poličce na 1 CD, stejně tak knihy apod. Váš prodej bude záležet na tom, jaká komunita lidí kolem vašeho obchodu bude bydlet a podle toho budete mít určitou strukturu zboží. Budete si držet jen takové zboží, která se bude hodně prodávat a dělat velký zisk. Větší objem zboží proto vůbec mít nebudete, protože se nebude dostatečně prodávat.

Long tail je vyznačen žlutě. Zdroj: Wikipedia.org.

Když ale prodáváte na internetu, tak nejste omezení komunitou lidí kolem vašeho obchodu a můžete si dovolit prodávat naprosto cokoli. Pro prakticky jakékoli zboží je někde na světě zákazník.

Long tail vám tedy umožní prodávat libovolné zboží za stejnou cenu, jako se prodává vysoko obrátkové zboží stejné kategorie, protože pokud jsou výrobní náklady stejné a vaše distribuční kanály dovolí dostat zboží mezi velké množství lidí, tak může být i dostatečně levné.

Na stejném principu funguje i software jako služba (SaaS). Dodávaný software může být poměrně levný, protože je možné prodávat ho obrovskému množství lidí (firem). Při dostatečně levné variantě může mít vlastní CRM třeba každý živnostník. Tohoto obrovského potenciálu si všímají i zavedené softwarové domy a budují své produkty pro SMB sektor.

Pokud vás long tail zajímá více, tak pro vás může být zajímavá kniha od Chrise Andersona, který termín long tail, v roce 2004, ve svém článku v magazínu Wired, poprvé zavedl.