Už dlouho jsem o víkendu nic nenapsal a dnes nastala ta správná chvíle to změnit. Přes Marigold jsem se dostal na rozhovor s Petrem Koubským. Rozhovor je zajímavý, ale hodně mě zaujal právě způsob dotazování a položené otázky. Není mi zcela jasné, jestli to měl být rozhovor snažící se o osvětu lidem bez znalostí nebo se prostě nepovedl. Dost mi to ale připomíná rozhovor s prof. Pafkem, který vedla Michaela Jílková a ve kterém se docela otevřeně ukázala myšlenková propast mezi novinářem a dotazovaným.

Oba dva rozhovory jsou vedené v tom duchu, že technologie nebo přílišné znalosti a možnosti vědy nás vlastně ohrožují. Odpovědi jsou pak podobné, technologie něco umožňují, ale je na nás, na lidech a na politicích, jaké si nastavíme pravidla a co budeme umožňovat s technologiemi provádět.

Jeden problém však přeci jen vidím a to neschopnost politiků a státu reagovat na nové podněty s dostatečnou rychlostí. Tím se pak také může snadno stát, že technologie nás opravdu začnou z nesprávných rukou ohrožovat.

V tomto ohledu mi přijde zcela krátkozraké kategorické odmítání výzkumu kmenových buněk, které provádí George Bush. Technologie ani pokrok nezastavíme, ale můžeme je buďto ovládat nebo sebou jimi nechat cloumat. Když se zastavím u příkladu kmenových buněk a uvědomím si, že farmaceutické firmy jsou i při stále větších výdajích na výzkum a vývoj naprosto neschopné nalézat nové léky a nově registrovaných léků s kompletně novou účinnou složkou je každý rok na celém světě pouze několik kusů a to navíc s klesající tendencí, tak by tento výzkum mohl hodně pomoci. Zvlášt zemi, která za léky utrácí nejvíce na světě. Proto zákon v relativních začátcích může nastavit žádoucí mantinely a technologie potom nemusí být zákony zcela nepostižená a ohrožující. Takto totiž výzkum bude probíhat jinde a překvapí pak až o generaci vyspělejší výsledky této práce.

A ještě si neodpustím poznámku k rychlosti změn, které dněšní svět povoluje a k rychlosti státních aparátů. Např. výzkum v oblasti fyziky jde tak rychle kupředu, že vědcům již nestačil jako platforma pro předávání znalostí zkostnatělý systém vědeckých časopisů, kde články procházejí několikanásobným schvalováním, aby se zajistilo dosažení určité kvality, ale vytvořili platformu na bázi wikipedie a veškeré nové vědecké objevy publikují tam. Rychlost je samozřejmě mnohem vyšší a tím, jak je tato platforma pro lidi ze stejného oboru a pro skutečné odborníky, tak dochází i k jakési autokorekci a nedochází tedy k publikování nesmyslů, případně jsou velmi rychle odhaleny.

Myslím, že je dobré přirovnání technologie k ohni, je to dobrý sluha, ale špatný pán. Pokud budou technologii používat “žháři” a nebudou zákony, které by jim “žhářství” zakázaly, tak budou zprostředkovaně škodit. To, že je ale státní správa pomalá (a to celosvětově), není ještě důvod k zastavení pokroku a počkání na stát, aby technologie dohnal a ty nemohly případně škodit.

ČSSI přineslo sérii článku (1, 2, 3, 4, 5, 6) o personálním vývoji IT trhu v ČR. Stručně řečeno IT odborníků je málo a na lepší časy se neblýská. To je zpráva, která určitě nikoho nepřekvapí. Navíc stejný nebo podobný stav na pracovním trhu je skoro v každém segmentu, zkuste si třeba najít kvalitní chemiky, strojaře či jiné techniky.

Pokud se podíváte na část výzkumu, která se týká analýzy poptávky po IT odbornících, tak zjistíte zajímavou věc. Vlastně nejmenší skupina všech IT odborníků jsou programátoři. Důvod je celkem jednoduchý, software se prodává v krabicích, případně dodává přes internet a tak za poměrně slušnou obchodní sítí stojí relativně malý vývojářský tým. Přesto by mě zajímalo srovnání se světem, aby se dalo zjistit, jestli je ČR více vývojářskou nebo více pasivně spotřebitelskou zemí.

Zajímavostí u tohoto výzkumu je také fakt, že v současné době není žádná pořádná oficiální metodika, která by klasifikovala IT profese. Prof. Voříšek na SI 2007 říkal, že v klasifikaci OECD je dokonce ještě kategorie “obsluha čtečky děrných štítků”.

Je asi fakt, že větší problém s IT odborníky budou mít malé a střední firmy, než nadnárodní kolosy. Jednak školy přiznávají, že spíše připravují studenty na práci pro větší firmy a pak požadavky velkých firem na odbornost absolventů jsou trošku jiné, vzhledem k tomu, že mohou najmout skoro na všechno specialisty.

Přesto je zde právě pro malé a střední podniky zajímavá možnost získat do svých týmů kvalitní pracovníky, kteří mohou být za minimální náklady velkým přínosem. Mluvím zde o možnosti přijmout zahraničního praktikanta, který pak může ve firmě legálně působit až jeden rok. Kouzelné na celé věci je, že s tím nejsou žádné administrativní starosti a způsob platby probíhá na fakturu přes zprostředkovávající organizaci. Navíc pokud si vezmete studenta posledního ročníků, tak máte ve firmě prakticky hotového programátora, který i při případném počátečním zaučování bude mít skvělý poměr cena/výkon. Praktikantský plat se totiž pohybuje kolem 10.000 Kč měsíčně a nejsou s ním spojeny žádné další poplatky za pojištění apod.

Stručně řečeno, praktikant vás vyjde třeba na 120 tisíc za rok, pokud s ním nebudete hodně spokojeni, pojede domů. Když si to spojíme dohromady s nedávným příspěvkem o tom, jak jsou např. v Rumunsku schopni využívat ještě o stupeň modernější nástroje než v ČR, tak mi vychází ideální lokalita, kde nacházet vysoce kvalifikované a motivované zaměstnance. Východní Evropa je to správné místo.

Jediný o kom vím, že je v ČR schopný tyto služby poskytovat je mezinárodní organizace IAESTE. Netuším, kolik lidí jsou schopni takto do ČR přilákat, ale předpokládám, že nabídka nebude neomezená. Když vidím, jak se platy IT odborníků každý měsíc zvyšují a kolik lidí na trhu vlastně pracovat ani pořádně nechce, přijde mi tato možnost naprosto skvělá.

Na SI 2007 se v panelové diskuzi o právu a IT obnažil problém, který nás asi bude trápit ještě hodně dlouho. Ten problém se jmenuje automatická vina a ponížený postoj před úřady.

V panelu se diskutovala elektronizace účetnictví. Při stávající právní úpravě můžete veškeré účetnictví vést pouze elektronicky a po náležitém převedení do elektronické podoby můžete všechny faktury a jiné papírové doklady skartovat. Finanční úřad je pak povinen s těmito elektronickými materiály pracovat.

Finanční úřady se však brání a asi jim to v mnoha případech prochází, protože zde není zcela zakořeněný princip, že oni jsou zde pro nás a ne my pro ně a že musejí poslouchat zákony stejně jako všichni ostatní. Jak poznamenal jeden posluchač: “Zkuste si na FÚ přijít a přesvědčit je, že si to CD vzít musí.” Tato kolektivní špatná zkušenost ať už reálná, či tradovaná zde je a toho pocitu, že úřady jsou “nad námi” využívají asi i samotní úředníci. Dokonce i odborníci, kteří vedou elektronické účetnictví pro své klienty a jsou v celém právním prostředí zběhlí měli problémy úředníky přesvědčit, aby si to CD vzali. Trvalo prý půl hodiny, než jim v poklidu byli schopni vysvětlit, že jim jiné podklady nedonesou. Úředníci nakonec pochopili, že to jinak nepůjde a CD si vzali. Ale co z toho plyne? I přes jasnou legislativu se vám budou snažit lhát a obelhávat vás a budou přitom vycházet z principu, že si to nikdo nebude chtít rozházet s FÚ.

V kontrastu k tomu jsem nedávno vyslechl rozhovor tří lidí, kteří podávali daňové přiznání a stěžovali si na to, jak je to všechno složité a nepříjemné. Dávali však příklad kolegy, který pracuje v Kanadě. Nedodal na tamní FÚ doklad příjmů a ztrát a FÚ mu zaslal e-mail, že nic nedodal a že tedy předpokládá, že je ve ztrátě. Pokud tomu tak prý není, tak ať doklad nějak zašle. Dále komentovat netřeba.

Ale podívejme se, kam až tahle vrozená nedůvěra pokračuje. Úředníci FÚ si nechtěli CD vzít mimo jiné proto, protože na svých PC neměli CD mechaniku. Jeden z posluchačů říkal (asi admin), že by jim také CD nedal, protože to je přílišná bezpečnostní hrozba. Prof. Smejkal se na něj tvrdě obořil, že takovéhle omezování uživatelů je naprostá blbost. Opět se vychází z presumpce viny. Pracovníkům FÚ se nevěří, že by si nenosili CD s vlastními programy, filmy, hudbou nebo případně, že by nevynášeli něco na CD ven. Firem, kde k takovému omezování dochází asi bude mnoho. Zajímala by mě produktivita pracovníků ve firmách s tímto a bez tohoto omezení.

A poslední příklad, kde jsem se s tímto jednáním setkal je mimo IT. Vyprávěla mi ho jedna španělská kamarádka. Svého času studovala na VUT a na místních kolejích byly zakázané jakékoli elektrospotřebiče. Lidé je tam však přesto (celkem logicky) měli a tak se stávalo, že do pokojů vtrhávaly kontroly a nezáleželo na tom, jestli někdo na pokoji byl nebo ne a co tam zrovna dělal. Oni prostě šli kontrolovat. Možná tam mohl být aspoň jeden elektrospotřebič a to ta neustále zapnutá TV z knihy 1984.

A s tím jak tato největší česká IT konference skončila, tak se pokusím opět přiblížit, co se na konferenci dělo zajímavého. Dnes určitě nestihnu všechno, ale v následujících dnech to budu postupně napravovat.

Protože konference byla mezinárodní a řada přednášejících působí na mezinárodních trzích, tak zaznělo pár zajímavých globálních informací. Hned první přednáška konference se týkala SOA a přednášející říkal, že na příklad v Číně koncept SOA milují, protože se jim prý mění procesy tak rychle, že je vůbec nemapují a nejsou procesně řízení. SOA jim prý proto vyhovuje.

Z Číny se přesuňme do Evropy. Libor Malý z firmy LMC (provozovatel Jobs.cz) říkal, že jsou obrovské rozdíly v tom, co používají za technologie jejich partnerské servery v zahraničí a co pouřívají oni sami. Např. ve Francii jsou prý „sto let za opicema“ a LMC je technologicky několik let před nimi. Zase naopak v Rumunsku používají technologie tak s ročním předstihem. Už nedošlo na důvody, ale hledal bych je někde v lenosti a pohodlnosti lidí, kterých se navíc nedostává a na druhé straně v přístupu k pirátství, které je v Rumunsku přinejmenším zajímavé.

Poslední zahraniční střípek bude z Austrálie. Hovořilo se o pracovním trhu IT v ČR a jestli ho má smysl nějak stimulovat a případně kdo by to měl dělat, jestli vláda, firmy nebo školy. Více méně se účastníci panelové diskuze shodli, že vláda by raději nic regulovat neměla, protože by to také mohlo dopadnout jako v Austrálii, kde před pár lety vláda přišla s promyšlenou strategií na rozvoj vzdělání v oboru IT a stalo se, že tam nakonec mezi IT odborníky byla 20% nezaměstnanost.

K různé regulaci, u které si nejsme jistí, jak může dopadnout doporučuji video, které jsem našel na blogu jilm.cz

Včera jsem byl (a dnes jdu zase) na Systémové integraci 2007 a tak mi to nedá a napíšu první dojmy. Konference se mi docela líbí. Jsou tam opět tři konferenční sály, ve kterých probíhají tématicky oddělené bloky. Většinu času jsem pobyl v sále, kde se přetřásal outsourcing a jak bylo vidět, tak software jako služba už začíná silněji doléhat i do našich krajin. Ve své prezentaci o něm mluvili zástupci SAPu, kteří upozorňovali na A1S, o kterém jsem psal nedávno a pak Jiří Donát, který mluvil o webu 2.0.

Na obyčeje SAPu mi přišlo, že se o SaaS tentokrát rozhovořili o maličko víc, což bylo jak zajímavé tak i trošku rozporuplné. Hovořili totiž jednak o tom, že SaaS je dobrý jako pilot na neklíčové procesy a jako první krok k nákupu on-premise. Tedy jasná nahrávka na jejich hybridní systémy a pak v jasném poukazu na A1S mluvili o SaaS jako o modelu, který bude pro jiné zákazníky a který bude mít i své jiné postupy nákupu. Tímto SAP jasně prokázal, že je další společnost, která si uvědomuje, že je nutné vytvořit nějaký “operační systém” nákupu a využívání SaaS, který bude od toho stávajícího značně odlišný.

Jiří Donát, který se zabýval webem 2.0 a dodáváním aplikací přes internet říkal, že pokud si máme z jeho přednášky něco odnést, tak jsou to tyto tři věci. 1) Platformou se stává internet místo PC. 2) Aplikace a data se stávají plně propojené, tedy data jsou vlastně v aplikaci (viz. vaše dokumenty třeba v Google Docs nebo samotná Wikipedie) a 3) různé aplikace a jejich data se stávají plně propojené. Tedy různé využívání dat jinými aplikacemi. Příkladem budiž hromada mashupů, které na internetu vznikají. Všechny tři body nejsou nic nového, ale neškodí si je zopakovat.

Co dodat? Snad jen to, že hlavní dopad mají tyto technologie na to, jak spolu lidé a firmy komunikují a spolupracují. Firmy, které chtějí na trhu dlouhodobě obstát musejí projít změnou svého chování a možnostem těchto nových aplikací se přizpůsobit. A to ne proto, že jsou nové a mají spoustu nových tlačítek, ale proto, že mění a zase zrychlují způsob práce lidí i celých firem. Pokud by lidé a již i některé firmy touto změnou neprocházely, tak jsou tyto nové aplikace beze smyslu.

Milan Kundera v Jakubovi a jeho pánovi píše:

Citovost je neodmyslitelná od člověka, ale stává se nebezpečnou od chvíle, kdy se považuje za hodnotu, za kritérium pravdy, za ospravedlnění jednání.

Ačkoli se tato věta v knize týká okupace Československa Rusy, tak neplatí pouze pro národnostní třenice. Anshu Sharma na blogu Enterprise Irregulars na toto citové jednání před racionální úvahou upozorňuje také a všímá si, jak některé firmy dělají zásadní rozhodnutí právě na základě citů. Bez toho, že by zvážily všechny možné varianty, tak u některých rovnou řeknou, že tahle pro ně není. Může se tak samozřejmě stát, že vyloučí nejlepší řešení. Zkuste si odpovědět na těchto pár otázek a zjistěte, zda jednáte spíše citově nebo po zralé úvaze.

• Vyřazujete některé produkty hned na počátku rozhodování jen na základě jejich licenčního modelu (open source / předplatné)? Nebo si dáte tu práci s ohodnocením skutečného TCO, jež zahrnuje skryté náklady?
• Používáte omezenou funkcionalitu jen proto, že se vám líbí, co symbolizuje dodavatelská firma? Nebo naopak, odmítáte skvělý produkt jen proto, protože je od nesprávného prodejce?
• Cítíte se osobně lépe, když jíte bagetu ze Subwaye než salát u McDonalda?
• Myslíte si, že byste si koupili mp3 přehrávač, který by umožnil nakupovat hudbu jen u jednoho prodejce, kdyby pocházel od Microsoftu?
• Má pro vás značka „Made in China“ nějaký význam? Přemýšleli jste někdy nad tím, co před třiceti lety znamenala značka „Made in Japan“?
• Předpokládáte, že ručně vyrobené zboží v EU je lepší kvality než to z rozvojových zemí?
• Když řeknu děti boháčů, vybaví se vám spíše Paris Hilton nebo děti Warrena Buffeta? Jak je toto vnímání spojeno s představou, co by bohatství udělalo s vámi?

Jaký jste druh člověka? Co si myslí, že nemá žádné předsudky nebo takový, který o svých předsudcích ví?

O Google Gears toho již bylo napsáno hodně a to jak na českém, tak i zahraničním webu. Ano, Google Gears je krok k setření rozdílu mezi online a offline prací, ale stále to není ono. Stále budete cítit rozdíl, jestli jste online nebo offline.

Nicolas Carr k tomuto tématu zmiňuje krásné přirovnání z historie. Jeho oblíbeným příběhem o inovacích je založení firmy Reuters. Někdy v letech 1830 až 1840, jak se rozšiřovaly po světě telegrafní dráty a toto spojení se čím dál více používalo, tak jeho použitelnost snižovaly mezery v pokrytí. Na příklad v Evropě končilo belgické telegrafní spojení v Bruselu a německé začínalo až v Aachenu. Po dnešní silnici A2 je toto spojení nějakých 142 km a trvá přibližně hodinu a půl. Tehdy samozřejmě spojení bylo pomalejší a zprávy se musely mezi těmito městy nějak přenášet. Ale dvojce podnikatelů v tomto problému viděla svoji šanci. V roce 1849 koupili poštovní holuby a používali je k přenosu zpráv mezi Aachenem a Bruselem, což dramaticky snížilo dobu potřebnou k přenosu zprávy. Během nějaké doby se z malé firmy stala hlavní světová telegrafní společnost a dál v čase potom mediální gigant.

S Google Gears je to podobné. Jsou zde mezery mezi tím, kdy jsme online a kdy ne, proto potřebujeme něco, co tuto dobu bude minimalizovat a nakonec ji odstraní. Google Gears tyto mezery neodstraní, ale aspoň na chvíli pomůže.

Pokud používáte ve své firmě wiki a jak ukázal nedávný průzkum, tak zdejší čtenáři wiki v 50% využívají, tak by vás mohl zajímat průzkum Pennyho Edwardse, MBA studenta z Velké Británie, který se snaží zjistit hlubší souvislosti kolem využívání wikipedií. Když obětujete 10 minut času a dotazník mu vyplníte, tak pomůžete dobré věci. Pokud se vám dobré věci pomáhat nechce, tak doporučuji alespoň prohlédnout si výsledky, které jsou také velmi zajímavé.