CVIS ve spolupráci se společností Control pořádá seminář na téma Moderní řešení logistiky a sběru dat ve výrobním podniku. Seminář proběhne 28. března v Brně. O semináři je možné se dovědět více na stránkách CVIS.
Sledoval jsem rozhovor s hlavními tvůrci LitwareHR, Gianpaolem Carrarem and Fredem Chongem, kde hovoří o své nové aplikaci. Rozhovor se točí kolem architektury celého systému, ale hned na počátku je zajímavá glosa, jestli jste někdy nad softwarem uvažovali jako nad kafem.
Komentátor totiž ríká, že každý si může doma uvařit kafe, má na to jeden přístroj a vše skvěle šlape. Káva mu chutná a nic mu nechybí, ale pak přijde na to, že jsou zde kavárny a v nich je možné dostat mnohem víc různých druhů kávy. Jsou k mání dokonce i takové druhy, které nejen že nevíte, jak udělat, ale ani na ně doma nemáte přístroje. A všechno to je k mání neuvěřitelně snadno a docela levně. Tak přesně stejně funguje software jako služba.
Nevím jak vy, ale já jsem teď dostal chuť na opravdu dobrou kávu, kterou, bez dlouhého čekání, dostanu dole před barákem…
Skoro každý přední dodavatel BI má nějakou nabídku BI jako služby (SaaS). Forestr Research udělal rozsáhlou analýzu trhu v Asii a Pacifiku a ptal se, jestli SaaS je správný model pro dodávání BI. V celkem obsáhle zprávě jsou uvádněny nutné podmínky pro životaschopný běh takových aplikací a také jsou uváděny trendy BI on-demand. Je jasné, že není jasné, jestli se vyplní nebo ne, ale pět hlavní trendů je následujících.
Takže předpovědi nejsou celkově nic převratného a zásadně nového. Zajímavé je asi především to, že se prosazuje jako služba i BI. Trošku zarážející je neustále opakování, že cílový segment je SMB, když doposud je nejvyšší rozšíření SaaS mezi velkými podniky a SMB se teprve postupně přidávají.
Firmu Perceptive Pixel založil Jeff Han v roce 2006. Vznikla jako spinoff Courantova institutu matematických věd na Univerzite New York, aby vyvinula a uvedla na trh nejpokročilejší multidotykový systém na světě. Už jen z tohoto popisu je jasné, že to je high-high-high-tech.
Když jsem poprvé viděl, co ta obrazovka umí, tak jsem si říkal, že to je hodně zajímavé, ale nezapadá to do konceptu tohoto blogu. Jenže pak jsem začal přemýšlet, jak a na co to využít a jestli takovéto GUI může zvýšit produktivitu práce nebo ne. Přeci jen, po hodině práce, jakou předvádí na videu, by mě asi docela bolely ruce a produktivita by šla ta tam. Je ale jasné, že třeba texty ve Wordu se nebudou psát na klavesnici, která se zobrazí na stěně, ale bude třeba zabudovaná ve stole. Každopádně toto GUI může radikálně změnit náš styl práce, tak jak ho známe teď.
Napadlo mě několik odvětví, kde může obrazovka být hodně užitečná. Prvním je armáda, kde užijí prakticky cokoli, :-) další je asi medicína, kde by mohla tato technologie pomoci při různých zobrazovacích metodách a během operací a pak jsou zde mnohem prostší užití. Třeba realitní trh by s výhodou mohl využívat propojení s Google Maps a hledat pro své klienty dobrou lokalitu pro bydlení. Možností využití by se asi našlo více. Nechám na vás a vaší představivosti, abyste v komentářích napsali, kde vidíte velký potenciál pro využití těchto technologií.
První kniha, na kterou bych chtěl upozornit, je Wikinomics. Jedná se o publikaci, která se zabývá kolaborací lidí ve firmách a pojednává o tom, jak využití online sociálních komunit pomáhá k šíření znalostí ve firmě, k lepší spolupráci mezi spolupracovníky, k inovacím a k růstu firmy. V knize je možné se dočíst, jak sociální komunity fungují na internetu i jak pomáhají ve firmách, které jsou špičkou v inovacích.
Druhá kniha, která v poslední době vyšla a která stojí za pozornost, je The No Asshole Rule: Building a Civilized Workplace and Surviving One That Isn’t. Knihu vydal stanfordský profesor Bob Sutton a Zoli’s Blog píše, že mu ji kvůli svému názvu odmítlo publikovat nakladatelství Harvard Business School Press. Recenze na Amazonu říká, že kniha reaguje na nepopiratelný fakt, totiž že na dnešních pracovištích se to zmrdy (assholes) jen hemží. Sutton tvrdí, že zmrdi kazí atmosferu na pracovišti a snižují tak produktivitu práce, navíc často jejich přítomnost přinutí schopné lidi odejít ze zaměstnání. Ale Sutton na to má jasné řešení: zmrdi musejí jít…
Gianpaolo Carraro je hlavní SaaS (software jako služba) architekt Microsoftu a na svém blogu píše, že Microsoft právě (8. února 2007) vydal vzorovou SaaS aplikaci. Aplikace, kterou vytvořili je fiktivní HR software (Litware HR), o kterém píše, že nezáleží na tom co dělá, ale jak to dělá.
Aplikace je “single instance multi tenant” (nevím, jestli se toto do češtiny vůbec překládá, ale více se o tomto řešení můžete dovědět třeba zde) řešením a Microsoft se tak zařazuje mezi výrobce, kteří tuto technologii využívají. Navíc tím ukazuje, jak se dají na SaaS model využít jeho technolgie a architektonické principy, které publikovali ve svých whitepaperech [1] [2]. Více je možné se dozvědět také na stránkách MSDN.
Pravděpodobně se jedná o hlavní krok k tomu, aby Microsoft mohl vydat CRM jako službu, kterou avizoval na polovinu roku 2007.
V USA pořádají každý rok na jaře a na podzim konferenci DEMO, která se zabývá nastupujícími technologiemi. Konference se pořádá již více jak 16 let a prezentují se na ní špičkové produkty, které svojí technologickou úrovní mají a v následujících letech budou mít, významný dopad na celý trh a odvětví. A protože jsou technologie již docela slušně pokročilé, tak z několika posledních ročníků je možné sledovat i videa. Vidět CEOs těchto technologických inovátorů, jak představují své produkty, je docela pěkný zážitek. Většina z nich je zvláštní kombinace obchodníků, malých dětí, showmanů a IT odborníků, kteří si třeba před nadšeným publikem myší kreslí kostrbaté čáry do AJAXových aplikací. Doporučuji ke shlédnutí, protože k živému vystoupení se běžný smrtelník asi nedostane.
Mimochodem, již beží registrace na konferenci DEMOFall 07…
CRM Blog píše o problémech (rychle) rostoucích společností s nákupem softwaru. Jak napovídá název blogu, tak se jedná o případ CRM. Ovšem závěry z tohoto článku se dají zobecnit.
Rychle rostoucí společnost je pro své majitele na jedné straně velká výhra na druhé straně železná koule na noze. S tím jak rychle společnost roste, tak je nutné zajistit novým zaměstnancům potřebné znalosti a zároveň potřebné nástroje. Dnes, kdy je možné dokupovat software “na požádání“ (on-demand), tak je situace o dost snažší, než byla ještě před pár lety. Dříve se totiž firmy snažily předejít překvapení z růstu společnosti tím, že nakoupily licence do zásoby. To samé se dělo i s hardwarem. Samozřejmě to často dopadá tak, že licence se nevyužijí a hardware je ve chvíli, kdy by se mohl použít již zastaralý, takže se kupuje nový a to opět předimenzovaný.
Další problém softwaru při růstu firmy je ten, že software musí vyhovovat a musí být schopný se rychle přizpůsobit při změně taktiky, která se při růstu firmy může vyvíjet. Software také musí být schopný reagovat na různé krizové situace. Jako příklad je uváděno CRM na letišti, kdy během normálního provozu se může udělat kolem stovky hovorů, ale během špatného počasí, kdy letadla nelítají, to mohou být tisíce. A na toto vše musí být váš systém připraven.
Na semináři o hodnocení investic do IT pořádaného ČSSI byla probírána řada zajímavých témat. Jak jsem již zmiňoval, tak jsem se tam dozvěděl, že Polsko je pro inovace lákavější než ČR a také jaká je skutečná situace s náklady na PC ve firmách.
Ještě se, i po takto dlouhé době, musím zmínit o další velmi zajímavé věci. To když se tam spolu dohadovali pan Klíma z Gartneru s panem Učněm. Klíma říkal, že Gartner má zkušenosti, že firmy se po dvou letech, na kdy je většinou naplánována návratnost investice, již k zjišťování návratnosti investice do softwaru nevrací. Běžná praxe je, že se udělá studie na počátku investice do projektu, ale po dvou letech již nikoho skutečný přínos (a jestli a jak moc se investice vyplatila) nezajímá. Učeň říkal, že firmy to dělat musí, na čemž se oba pánové shodli, ale na to, že to firmy nedělají, krčil Učeň jen rameny. Pravděpodobně má stejnou zkušenost, jen to nechtěl říct nahlas.
Každopádně by si investor měl hlídat takovéto věci a proti případné neúspěšné investici do IT projektu se zkusit nějak pojistit. Napadají mě rychle dvě možnosti. Jedna je smlouva s dodavatelem a případné sankce, ale to asi dodavatelé nepodepíší, protože návratnost investice může být způsobená i špatným managementem a ne jen špatným zaváděním. Druhá možnost je regulerní pojišťovna.
Nicolas Carr na svém blogu upozorňuje na praktiky Googlu v Severní Karolíně. Google zde chce (nebo teď už spíše chtěl) stavět své datové centrum a tak se snažil vyjednat co nejlepší podmínky. S férovým jednáním to ale nemělo nic společného. Takže každý, kdo si o Googlu doposud myslel, že to je morální firma pracující pro lidi, by měl hodně rychle přehodnotit svůj názor.
Stavba datového centra v Severní Karolíně neměl být malý obchod. Investice měla dosahovat výše 600 milionů dolarů a měla přinést 200 pracovních míst. Google však také neměl přijít zkrátka. Daňové úlevy měly dosáhnout během 30 let až 100 milionů dolarů. News & Observer upozorňuje, že trh je velmi konkurenční a tak si firmy mohou žádat i modré z nebe. Asi je situace mezi jednotlivými státy USA podobná jako mezi státy Evropské unie. Jak se však ukazuje, tak to, co v ČR hladce procházelo, tak v US naráží.
Google požadoval utajené dodatky smluv, představitelé státu nesměli mluvit o Googlu a jeho požadavcích a to především v souvislosti se změnami zákonů, které by byli nuceny v Severní Karolíně kvůli investici udělat. News & Observer také zmiňuje, jak odporné jsou požadavky takovéhoto druhu, protože lidé, na které takto tlačili, jsou ve službách státu a jeho obyvatel a ne ve službách firmy.
Nicolas Carr se pak ještě pozastavuje nad tím, jak se Google prezentuje jako morální společnost a jako anti-Microsoft. Jak se však zdá, tak dobrá pověst a morálnost Googlu je pouze chimérou.
