Zajímá vás, jak si zjednodušit práci při vedení vašich projektů? Na semináři pořádaném firmou Abakowiki se dozvíte, jak úspěšně řídit projekt a zároveň pomocí Abakowiki šetřit svůj čas.

Zúčastněte se semináře a naučte se:

• jak snadno úkolovat tým lidí a stále mít přehled,
• jak šetřit čas při přidělování úkolů během řízení projektu,
• jaké úspory času vám přinese online spolupráce v rámci týmu a jak těchto úspor dosáhnout,
• jak snadno a rychle zjistit, že část vašeho týmu nepracuje jak má,
• jak do týmu snadno a rychle začlenit externisty.

Seminář je vhodný pro projektové manažery a vedoucí týmů. Termín konání je 10.6.2010 od 18:00 v Brně a vstup je zdarma. Protože počet míst je omezený, přihlašte se co nejrychleji.

Již nějaký čas vedu poměrně slušně úspěšný (vysvětleno níže) Twitter účet @Abakowiki. S naším produktem cílíme především na firmy a tak vidím, jak se české firmy na Twitteru chovají a vidím také obrovský rozdíl v kvalitě jednotlivých účtů. Z mého pozorování jsem se rozhodl sepsat pár užitečných rad, jak se ke svému Twitteru účtu nechovat.

Ještě mi dovolte vysvětlit tvrzení, že Twitter účet @Abakowiki je úspěšný. Na Twitteru jsme získali řadu pozitivních reakcí na náš produkt, získali jsme pozitivní reakce na samotný účet a také jsme pomocí něho získali mnoho zajímavých kontaktů a v krátké budoucnosti uvidíme, zda přímou komunikací i nové zákazníky. Alespoň některé reakce můžete vidět na pozadí zde (potřebujete větší rozlišení).

Pojďme tedy na nejčastější chyby, které firmy na Twitteru dělají.

1) Ignorace followers. Pokud si firmu někdo přidá, firma si ho nepřidá zpět.

2) Neposlání poděkování za sledování.

3) Odfláknutá odpověď v reakci na přidání. Věty typu: “doufáme, že se vám bude náš účet líbit” ve mě nevzbuzují příliš naděje. Některé věty končí v půlce apod.

4) Nízký počet tweetů.

5) Příliš vysoký počet tweetů.

6) Na Twitter píší nekompetentní lidé nebo ho píší lidé, co jsou zvyklí solit ven tiskové zprávy. Pochopte, že Twitter není ČTK.

7) Nabírání followers příliš brzo a navíc po stovkách, či tisících. I když nabírání je správné, tak nebudí u uživatelů příliš důvěru poměr 34:569 a to ve chvíli, kdy máte jeden tweet říkající: “Tak to tu taky zkoušíme”.

8) Žádné retweety.

9) Žádná konverzace.

10) Nerozpoznatelný člověk za vaším kontem. Tímto posledním bodem myslím především to, že provozování Twitteru účtu je především o komunikaci. Lidé musí mít dojem, že na druhé straně je člověk a ne robot, který vypisuje automaticky zprávy. Pokud se vám podaří do Twitter komunikace ještě navíc dostat ředitele nebo někoho hodně vysoko postaveného s vlivem na firmu (pokud nepíše on sám, ať aspoň píše na svůj účet a občas ho retweetněte), bude to jen dobře.

Mohl bych pokračovat ještě alespoň 5 dalšími chybami, které se vyskytují a které jsou přibližně stejně kritické, ale chtěl jsem se zaměřit především na komunikaci a to jsem také udělal.

Pokud zakládáte svůj firemní Twitter účet, dejte mi vědět, rád se s vámi pobavím, jak správně konto nastartovat.

Časopis Newsweek přišel se zajímavým článkem o Microsoftu a porovnával vládu Billa Gatese a Steva Ballmera. Článek označuje posledních deset let Microsoftu jako ztracených deset let a jako období, kdy Microsoft ztratil v boji s konkurencí dech. A to i přes své ohromné množství peněz.

Za příčinu této situace je označena výměna Gatese za Ballmera. Ačkoli je Ballmer velmi schopný, chytrý a cílevědomý člověk, tak není geek, ale spíše businessman. Zatímco Gates byl schopný poznat v počátcích internetu jeho potenciál a pustil se do boje s Netscapem, tak o pár let později Microsoft naprosto ostudně prohrál s Googlem (než si všiml, co se děje, bylo příliš pozdě). Prohrál také s Applem, v porovnání s iPodem jeho Zune nemá skoro žádný úspěch. A s Azure, tedy svoji verzí IaaS v oblasti cloud computingu, přišel o čtyři roky po Amazonu.

Ballmer sice skoro ztrojnásobil příjmy Microsoftu (z 23 na 58 mld. $), ale tyto příjmy jsou spíše v oblasti enterprise (ERP, CRM apod.).

Kromě výše jmenovaných služeb navíc přišel Facebook, Twitter, Youtube a další služby, kde se Microsoft bude jen obtížně chytat, i když se snaží. A když se podíváme na podíl příjmů a ztrát z internetové divize Microsoftu (přebráno z Chart of the day), je vidět, že Microsoft se urputně snaží, ale vlak mu ujíždí stále více. Je možné, že v delším období z těchto masivních investic něco bude a že zmenšení ztráty v posledním čtvrtletí něco znamená. Momentálně však nevidím žádnou takovou službu a to i přesto, že Bing mi připadá, že má celkem srovnatelné výsledky s Googlem.

Mám ještě dvě VIP vstupenky na web 2.0 konferenci pořádanou 21.5.2009 v Praze, o které jsem referoval ve středu. Pokud se chcete přijít podívat, tak napište do komentářů a já vám lístek rád poskytnu. Stejnou kampaň na volné lístky běžím i přes Twitter Abakowiki a přes můj osobní, takže neslibuji, že pokud budete první komentující na blogu, že lístek ještě bude. Ale zkuste to. Hlavně prosím nechte v komentáři e-mail, ať vám můžu napsat.

Dlouho, předlouho jsem koketoval s myšlenkou jet na druhý slovenský Barcamp, až jsem učinil zásadní rozhodnutí a zeregistroval jsme se.

Budu přednášet o Enterprise 2.0 a její pozici v době recese. Pokud někdo na Slovensko také jedete, tak mi dejte prosím vědět, můžeme jet kdyžtak spolu.

Že je Google nejdražší značka na světě již víme, ale občas mě ta síla nepřestává udivovat. Chápu, že lidé mají rádi své oblíbené značky a že jsou ochotní se hádat o tom, jestli je lepší Nike nebo Reebok, ale že síla značky je tak silná, že lidé přestanou přemýšlet, to mě udivuje.

Nebo jak jinak nazvat informaci na zprávičkách Lupy, že Google má novou faviconu, než naprostá ztráta soudnosti a zblbnutí?

Tak jsem se rozhodl. Pojedu na slovenský BarCamp a když už tam budu, tak také řeknu něco o enterprise 2.0 a o užití webu 2.0 ve firmách.

Docela se tam těším, protože jak jsem koukal na ostatní přednášky, tak to vypadá na docela zajímavou akci. Takže, pokud máte 14. června čas, rozhodně doporučuji zajet do Bratislavy.

Chci se také zeptat, kdo z vás tam jede? Pokud se někdo najde, tak mi dejte prosím vědět, ať nejedu sám. Díky.

V půlce dubna se konala konference Svět informačních systémů 2008. Byl jsem se na konferenci podívat a musím říct, že jsem si z ní letos odnesl nejlepší pocit z posledních třech ročníků.

Organizátorům se totiž podařilo přilákat zajímavé přednášející a spolu s nimi i zajímavá témata. Zlatým hřebem programu byla rozhodně přednáška Jana Mühlfeita (Chairman Europe, Microsoft Corp.). Těch třicet minut bylo plně nabitých zajímavými informacemi a postřehy.

Jeho přednáška se točila kolem globalizace a postavení Evropy v celosvětovém kontextu a maličko se dotýkala i IT.

To hlavní, co jsem ale chtěl dnes napsat, je vztah bohatství a spokojenosti. Pro Evropu i Severní Ameriku je společné, že tamní lidé jsou velmi bohatí, ale přesto nejsou spokojení. Důvody jsou celkem jasné. Lidé chodí do práce, která je nebaví, ale protože je velmi slušně živí, tak v ní prostě zůstávají. Jejich životní úroveň je vysoká, párkrát do roka si zajedou na luxusní dovolenou, jednou za pár let si koupí luxusní auto, bydlí ve velkém domě nebo bytě na hypotéku. Z materiálního hlediska těmto lidem nic nechybí, ale štestí se tomu říkat nedá.

Protože tito lidé dělají práci, která je nenaplňuje, jsou v ní průměrní a nebo špatní. Situace je tak zlá, že jakýsi citovaný celoevropský průzkum (bohužel jsi již nepamatuji jaký) odhalil, že 80% Evropanů dělá práci, která je nebaví nebo ke které si nemyslí, že mají vlohy. To je naprosto tragická vizitka pro Evropu, protože pouze člověk, který dělá práci, která ho baví nebo v ní je dobrý, v ní může něco dokázat a být v ní úspěšný.

Evropané a Američané se nacházejí v tzv. údolí komfortu. Je to místo, kde jsou lidé sice slušně materiálně zajištěni, ale nejsou šťastní. Lepší představu o údolí komfortu je možné najít na následujícím grafu. Jak je vidět, tak šťastnější jsou jak lidé chudší, kterým k uspokojení z práce stačí ještě peníze (to souvisí s Herzbergovou motivační teorií) a na druhé straně jsou pak štastnější i lidé mnohem bohatší.

Vztah bohatství a spokojenosti. Nejnižší část grafu je údolí komfortu. Lidí jsou v něm relativně bohatí, ale nejsou spokojení.

Do pravé horní části by se asi chtěl dostat každý. Je to oblast, kde jsou lidé bohatí a spokojení. Jenže do této oblasti se lidé nedostanou tím, že dělají práci, která je nebaví a ve které nejsou dobří, jediná cesta vede přes využití silných stránek. Zajímavé například je, že společnost Microsoft ještě někdy kolem roku 2000 razila filozofii, že si každý zaměstnanec musí vybrat několik slabých míst a ty zdokonalovat, ale před pěti lety došli k zjištění, že pomocí zlepšování slabých míst se lidé dostanou tak leda na průměrné hodnoty. Proto se raději místo toho zaměřili na zlepšování silných stránek, kde je potom člověk schopen podávat naprosto ojedinělé výkony.

Řekněme, že abychom se dostali z údolí komfortu do pravé horní části grafu, tak musíme začít podnikat v něčem, co nás baví a v čem využijeme naše silné stránky. Jenže bohužel než projdeme z údolí komfortu do stádia bohatství a spokojenosti, tak musíme projít údolím smrti. To je ta část každého podnikání, kdy je nejvíce pravděpodobné, že podnik zkrachuje a vy utratíte jen hromadu peněz za nic. Je to ta část podnikání, kdy jen dřete a nic z toho nemáte a je to přesně ta část, kdy vás podporují jen kamarádi, blázni a rodina - tzv. FFF (friends, family and fools).

Jednotlivá vývojová stádia začínajících podniků. Údolí smrti je první stádium bez jakýchkoli zisků. Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Není se pak čemu divit, že lidé v Evropě, dokud ještě nechápou o co jde, podnikat chtějí (97% dětí, které jdou do školky chtějí prý jednou podnikat), školství je však natolik zdecimuje, že když odcházejí z vysoké školy, tak chce podnikat jen 17% z nich a nakonec jen 3% ze všech to opravdu udělají. Důvod? Z údolí komfortu vede k bohatství a spokojenosti jen cesta přes údolí smrti a do toho se skoro nikomu nechce.

Thomas Schelling, který v roce 2005 získal Nobelovu cenu za ekonomii udělala velmi zajímavý pokus a následně sestrojil “dynamický model segregace”. Ve svém pokusu ukázal, že i malé preference v barvě pleti našich sousedů mohou vést k naprosté segregaci celých skupin, kdy vzniknou pouze bíle a pouze černé čtvrti.

Nicholas Carr v knize Big Switch vztahuje tento model na internet a říká, že ačkoli je internet vnímán, jako médium, které nás osvobozuje a které nám dává naprostou svobodu v tom jaké informace můžeme mít, tak se naopak díky naším preferencím stává, že čteme čím dál tím méně široké spektrum informací.

Zatímco v reálném světě si někdy nemůžeme vybrat, na co narazíme, tak na internetu díky technologiím jako je RSS, si necháváme posílat jen ty informace, které si myslíme, že chceme. Zajímavé na tom je, že i když si do RSS čteček přidáme odkazy z různých okruhů a oborů, tak je většinou časem prakticky nečteme (neviděl jsem snad ještě u nikoho čtečku, která by měla méně jak 300 nepřečtených článků) a nebo je smažeme a tím tak vlastně dokončíme kompletní segregaci. I když nutno říci, že jsou asi i výjimky, které probírají zrnko po zrnku.

To stejné platí i s kontakty. Pokud si vybíráme kamarády ve škole, tak se sice velmi pravděpodobně zajímají o podobné věci jako my, ale není to tak přímočaré jako na internetu, kde nás kontakty zajímají prakticky jen kvůli jedné konkrétní věci. Na internetu vyhledáváme pouze diskuzní skupiny s tématy, které nás nejvíce zajímají, v sociálních sítích si také přidáváme za kamarády především lidi, kteří se zabývají podobnými věcmi jako my. Samozřejmě, že není špatné mít kontakty v oboru, ale po určité době se nám tím rozhled už příliš nerozšiřuje a z našich takto profilovaných kontaktů dostáváme čím dál tím méně. Nakonec totiž stejně všichni čtou to stejné a zajímají se o to samé.

Naopak mezní užitek kontaktů z naprosto jiných oborů je mnohem vyšší a může nás velmi obohatit. Je tomu pár let, co jsem v časopise Moderní řízení četl, že je důležité se obklopovat lidmi z různých okruhů, kteří se zajímají o rozdílné věci, že nás to obohatí nejen pracovně, ale i osobně. Bohužel internet nám tohle bere.

A pokud jsem zatím diskutoval jen preference, které můžeme ovlivnit my sami svým chováním, tak další ranou k našemu rozhledu jsou různé inteligentní algoritmy. Ukazuje se, že vlastně Google, který neustále tvrdí, že “on být dobrý” je jedno z největších neštěstích. Sice nám nabízí výsledky vyhledávání, které stále více odpovídají přesně našemu vkusu, ale čím dál tím méně nacházíme věci, na které bychom narazili třeba jen náhodou. A to stejné dělá např. Amazon a jiné obchodní domy, které nám nabízejí produkty podle toho, jak nakupují podobní zákazníci. Velmi brzy se začnete točit v kruhu několika sobě velmi podobných knižních titulů.

A teď otázka. Jak z toho ven?

Poslední post z BuzzMeetu musí být o tématu, kterým česká web 2.0 scéna nyní žije asi nejvíc. Ano, je to chystaný TechCrunch Meet-up.

Buzzmeet 14/05/2008 (díl 3.) - Elevator pitch na TechCrunch Meet-upu (díl 1., díl 2.)

Jak asi každý ví, tak na TechCrunch Meet-upu bude možnost vyzkoušet si naprosto nezávazně elevator pitch. Hodnotit nápady bude Jack DeNeut, Roman Staněk a “lidi z TechCrunche” (více zde).

Kromě toho, že je to celé super nápad a zajímavá zkušenost, tak vítěz tohoto “elevator pitch competition” možná dostane nějakou TechCrunch propagaci. A já se ptám, není to spíš trest? :-) Přijde vysoký traffic, který shodí servery a služba je pošpiněna (no a to se myšlenkově vracíme k vlastním nebo outsourcovaným serverům).

Mimochodem, pro každého, kdo připravuje start-up nebo má nějaký projekt: Pokud byste dostali milion dolarů s tím, že do dvou měsíců musíte odjet do USA. Jeli byste nebo ne?

A z mého soukromého pohledu se start-upy trošku související věc. Z nějakého, pro mě nepochopitelného důvodu, lidé udržují znalosti v nástrojích, které k tomu nejsou vůbec vhodné. Hodně firem drží znalosti prý v podobě notes v Outlooku. Ano, tady je opravdu místo na trhu pro Abakowiki (v pátek prozradím více :-).