Včera jsem přišel na zajímavý postřeh týkající se výkonnosti IT outsourcingu a Software as a Service. Běžný IT outsourcing se často kromě hostingu a běžné starosti o systém (standardní údržby), zabývá také rozvojem systému, který musí odpovídat požadavkům businessu tak, jak se mění v čase. Problém však je, že i přes smluvní závazek poskytovatele, že se musí zabývat rozvojem systému, tak se tak často neděje. Alespoň ne v případech, kdy na straně odběratele není hodně silné vedení outsourcera.

U SaaS tyto problémy s rozvojem systému nejsou. Je to tak velmi zajímavý faktor odlišující klasický IT outsourcing a SaaS. Je to způsobeno tím, že poskytovatel SaaS má velmi silnou motivaci rozvíjet systém. Je to jeho core business a pokud systém nebude rozvíjet, přestane být konkurenceschopný. U běžného IT outsourcingu přestane být konkurenceschopný pouze odběratel služby.

Běžný IT outsourcing tak vytváří umělou propast mezi výrobci systémů, kteří na rozvoji pracují a mezi uživateli. V SaaS toto není, protože dvě dodavatelské role jsou spojené do jedné firmy, která má silnou motivaci na zlepšování produktu. Při využití SaaS tak i firmy, které nemají schopnosti IT outsourcera příliš řídit, získávají jistotu, že bude docházet k rozvoji systému, který je bude činit konkurenceschopnými.

Výrobní podniky přesunují své výrobní závody a výrobní aktivity do jihovýchodní Asie. Konkurovat v některých odvětvích optimalizací řízení hmotných aktiv jako je kapitál, skladové zásoby apod. není naprosto možné, pokud si chceme minimálně zachovat naši životní úroveň. Nicméně myslím, že přesun samotné výroby do zemí, které mají velmi levnou pracovní sílu, není věc, které bychom nutně museli litovat, nakonec celkem slušnou měrou na tom vyděláváme také.

IT infrastruktura a provoz IT aplikací se přesunuje na vyspělé západní trhy. Zde bych již lítost projevil, protože se jedná o odvětví, která jsou silně závislá na znalostech a která se snadno dají prodávat do celého světa, aniž by se muselo složitě přesunovat samotné fyzické zboží. Z provozu takových služeb jsou také zajímavé výnosy.

Spojený obrázek může vypadat smutně. Výroba se přesune na rozvíjející se trhy, takže čistě výrobní podniky bez jakýchkoli inovací zkrachují. Stejně, jako se to děje textilkám. Na druhé straně z podniků také zmizí IT, které bude na cloudu někde v USA v lepším případě v Západní Evropě. Co zbývá zdejším podnikům? Stát se pouhými distributory zahraničního zboží?

Rozhodně ne. Místní podniky mají jedinečnou příležitost začít řídit své znalosti a vybudovat zde svou znalostní centrálu, která bude mít provozní a výrobní součásti po celém světě, bude tak optimalizovat své náklady a zároveň se bude moci soustředit na to, co se ve znalostní ekonomice počítá nejvíce. Rozvoj svých znalostí a tvorbu inovací. Podniky, které se budou soustředit na optimalizaci hmotných zdrojů, jsou již nyní určeny k postupnému zániku. Již současnost patří jednoznačně řízení znalostí.

Uživatelské účty jako vstupní brána do firemních systémů by měly být velmi dobře obhospodařovány a mělo by se jim dopřávat úzkostlivé péče tak, aby nebyly zneužitelné. Ovšem podle studie společnosti Symark se ukazuje, že s účty se nakládá poměrně lehkomyslně.

Studie ukázala, že 42 % organizací neví kolik opuštěných uživatelských kont mají a 30 % dokonce ani nemá nastavené žádné postupy (tedy vlastně neví), jak tyto účty lokalizovat. To není zrovna dobrá zpráva pro všechny správce IT, kteří mají na starost bezpečnost.

Navíc se během průzkumu ukázalo následující:

• přibližně 27 % organizací uvedlo, že v současné době existuje více jak dvacet zapomenutých uživatelských účtů.
• ve 30 % organizací trvá ukončit uživatelský účet déle jak tři dny poté, co zaměstnanec opustí firmu a ve 12 % případů to trvá déle jak měsíc.
• 38 % firem říká, že nemají metody, jak poznat, že jejich zaměstnanci (současní i bývalí) používají tyto zapomenuté účty. Navíc 15 % říká, že se tak minimálně jendou stalo.

Samotný problém špatně zvládnutých postupů terminace uživatelských účtů mě neudivuje, ale co je šílené, tak to jsou metody některých firem, které ve snaze ušetřit za uživatelské licence udělají jakási hromadná konta a na nich pak svůj business provozují. A je evidentní, že nemění heslo hned poté, co někdo odejde.

Je SaaS, které je zpoplatňované jinak než za uživatele, požehnání pro takové firmy nebo nepřítel? Předpokládejme, že business přínos aplikací na obou modelech je stejný. SaaS je levnější, takže na uživatele se zaplatí méně, zase na druhou stranu to nelze ošidit a nemáte ten “dobrý” pocit z krádeže. Nicméně bezpečnostní riziko, které plyne ze špatně nakoupených licencí v případě SaaS zmizí. Podniky, které takto podvádí s licencemi sice asi takto neuvažují, přesto si myslím, že SaaS placené za užití je cesta, jak za relativně slušné peníze čelit riziku z neoprávněných přístupů k datům.

Každá firma, která se pokouší o komunikaci se svými zákazníky, se snaží komunikovat co nejefektivnější cestou. Snaží se od zákazníků a partnerů získat co nejvíce informací a zároveň co nejlevněji. Dlouhá léta se toho moc neměnilo, s příchodem elektronické komunikace se věci hnuly razantně kupředu. Přišly e-maily, formuláře na stránkách a komunikace začala být o něco rychlejší a dynamičtější.

S každým dalším novým nástrojem pro komunikaci se zvyšovala rychlost a byla naděje, že se i zlepší kvalita komunikace. Každý nástroj byl však dobrý na něco a tak vznikaly komunikační ostrůvky, které byly složitě propojitelné a firmy musely sledovat spoustu kanálů. Každý, kdo máte Facebook, Twitter, FriendFeed, firemní web a k tomu ještě blog, víte, o čem mluvím. Sjednotit vše na jedno místo by bylo fajn. A přesně o to se snaží firmy, které dodávají nové komunikační platformy.

Procházel jsem případové studie SocialTextu a všechny ukazují zajímavou a zároveň celkem logickou věc.

Implementované řešení velice často obsahuje vnitrofiremní část, kde komunikují a spolupracují zaměstnanci firmy, ale kromě toho obsahuje část pro partnery, kde dochází ke komunikaci mezi zákazníkem a firmou. Tak se na jednom místě získává jak zpětná vazba, tak se řeší přímo projektové věci. A přesně to je směr, kam míří firemní komunikace se zákazníky a partnery. Jedna platforma, kde budou mít zaměstnanci firmy na jednom místě novinky, které se odehrají na intranetové i zákaznické částí.

Myslím, že na těchto platformách budou vznikat hlavní firemní nástěnky, na které budou pomocí widgetů zavedená data z aplikací, jako jsou CRM (třeba Salesforce.com) nebo BI (třeba Good Data). Připadá mi, že dává větší smysl tahat data z aplikací do intranetu jako služby (třeba Abakowiki), než z intranetu do CRM, jak se o to pokouší aplikace na Force.com. Ačkoli je dost pravděpodobné, že budou spolu žít oba dva směry, podle toho jaká aplikace bude pro kterého klienta ta klíčová.

Začali jsme ve větším měřítku rozesílat pozvánky do Abakowiki a tak je systém postupně zatěžován prvními reálnými uživateli. Spouštění systému, který byl několik měsíců užíván pouze pro naší interní potřebu, je hodně zajímavá a vzrušující věc. Člověk sleduje statistiky a kouká, zda se pozvaní uživatelé registrují, jaké jsou poměry registrovaných k pozvaným, jak moc se vytvořené wiki plní apod. Mít víc času, asi by se dalo strávit hodně hodin klikáním na tlačítko obnovit a zjišťováním aktuálního stavu.

Nicméně jedna věc jsou statistiky a druhá věc je použitelnost samotné Abakowiki. Po celou dobu vývoje, kdy jsme systém používali, jsme pracovali na použitelnosti. Snažili jsme se zabudovat všechny možné poznatky ze skutečného používání a také nápady řady z vás, které jsem během posledních několika měsíců potkal a mluvil s vámi.

Nakonec se zdá, že i přes dětské nemoci privátní bety se systém povedl. Nemůžu tvrdit, že je v současné době vše do detailu propracované, ale funkce, které nám při práci s textem postupně ulehčovaly život, patří mezi ty, které lidé velmi chválí. Rozhodně mě v této souvislosti potěšil příspěvek Milana Čermáka, který Abakowiki používá pro dokumentaci během vývoje projektu Soci.alism.us a hovoří o ní jako o kvalitnějším systému než jsou Google Sites.

Mezi funkce, které si Milan pochvaluje patří hledání stránek ve wiki, které je mimo jiné děláno pomocí tag cloudu a jeho filtrování a zpřesňování. Tato vlastnost práce s tagy rozhodně nepatří mezi standardní vlastnosti tag cloudů a já jsem velmi rád, že v Abakowiki je.

Osobně mám také velmi rád nástěnku, která mi vždy řekne, co je v naší wiki nového a vždy poznám, které věci mě budou nejvíce zajímat, protože vidím v jaké kategorii jsou uložené a kdo je přidal. Tato identifikace mi hodně spolehlivě napoví, jestli se mám o stránku více zajímat či nikoli.

Abakowiki mi tak na jednu stranu bere čas při práci na ní a zároveň ho šetří, protože mám dobře filtrované a správné informace. Současní první uživatelé jsou na tom z tohoto pohledu lépe, protože jim Abakowiki čas pouze šetří.

Jak jsem slíbil, tak přikládám prezentaci, kterou jsem měl na slovenském Barcampu o enterprise 2.0. Protože jsou v přednášce často pouze obrázky, ke kterým jsem mluvil, tak se kdyžtak ptejte, pokud by vás něco zajímalo. Na závěr přednášky jsem posluchačům nabídl, že se mohou účastnit beta testování Abakowiki a pomoci tak službu vylepšit podle svých představ. Pokud tak chcete učinit i vy, napište prosím na info@abakowiki.cz.

Update: Již jsme spustili web, takže je možné registrovat se přímo tam.

| View | Upload your own

Poslední dobou se střetávám stále častěji s urputným bojem lidí z vnitřního IT s SaaS konceptem (nejen v diskuzích na Lupě). Jejich hlavní výtka je přitom jedna z těch, které rozhodně neodpovídají realitě, ale zase slušně živí mediální kolotoč založený na strachu. Ano, je to bezpečnost.

Podle různých průzkumů (např. Aberdeen Group takový dělal) se strach z bezpečnostních rizik SaaS neukazuje jako oprávněný a většina klientů SaaS říká, že bezpečnost je vyšší nebo stejná jako u interních systémů. Křik všemožných adminů je potom naprosto neoprávněný, ale z jejich pohledu se to může zdát jako správné hájení svých pozic.

Nemám sice žádným výzkumem potvrzeno, ale několikrát mi bylo řečeno, že pokud někdo bude chtít získat cizí data, tak si sežene neloajálního zaměstnance, který je dostane ven. Navíc tento zaměstnanec bude datům rozumět a bude schopen s nimi pracovat a dodat jim přidanou hodnotu. Smysl to dává, ale jak říkám, statistiku způsobů uniklých dat jsem nikdy neviděl.

Bohužel také zde těžko potvrditelný příběh říká, jak nejmenovaná česká továrna zjistila, že jeden z jejích zaměstnanců chodil 14 dní přes vrátnici s plnými taškami a pak dal výpověď. Ve firmě to zjistili poté, co se v Číně otevřela továrna na stejný produkt a daný zaměstnanec v ní měl 60% podíl. Zajímavé je, že tato továrna zrovna nedávno propustila desítky lidí.

Poučné také bylo slyšet na konferenci SiS 2008 přednášejícího z ASP Vema, který říkal, že jejich klienti nejenže jejich zabezpečení věří, ale navíc tvrdí, že bezpečnostní únik mezd není zas takové riziko směrem ven, ale především směrem dovnitř, kde znalost cizího platu vnese zlou krev mezi lidi. Mimo konkrétní podnik platy nikoho příliš nezajímají (tím se jinými slovy říká, že je opravdu dobré uvážit, co je ještě kritická informace a co již ne).

Poslední příběh se týká e-mailů. Nejmenovaná organizace má vlastní mail server a poskytuje k němu nějaké webové rozhraní. To je však zoufale špatné, takže se někteří uživatelé někdy kolem roku 2005 rozhodli zřídit si na Gmailu alternativní identitu, e-maily si nechávaly přeposílat a jako schránku využívali Gmail. Vnitřní IT o tom nevědělo a nevědomky pak zareagovalo na, podle nich, možnou bezpečnostní hrozbu a zakázalo automatický forward, protože firemní data, by se neměla dostat mimo firemní servery. Otázka samozřejmě zní, zda se takto opravdu zabrání bezpečnostním únikům a nebo pouze zaměstnancům zabrání pracovat? A druhá otázka následuje. Nabourá se někdo spíš do Gmailu nebo do serveru Franty z vnitřního IT? Ano, souhlasím, data je nutné chránit, ale ne za cenu paralyzování práce lidí.

Co mě na téhle posedlosti bezpečnosti u SaaS překvapuje nejvíc je, že nikdo neřeší problém customizací. Pokud zaútočí na toto místo, tak se opravdu velmi pravděpodobně trefili do slabého místa, ale bezpečnost jím není.

A ještě poslední poznámka na konec. Myslím, že ani jeden ze zaměstnanců vnitřního IT se nemusí bát při využití konceptu SaaS o svojí práci. Lidé v IT potřeba budou, ale budou stále více využívání k tomu, aby přinášely nějakou business výhodu IT pro svůj podnik. Je to stejné, jako píše Nicholas Carr v knize Big Switch. Když do každého domu díky elektrárnám dnešního typu (do té doby byly jakési elektrické huby a kolem nich sdružené továrny) přišla elektrika, tak hospodyňkám neubyla práce, ale zvýšily se nároky na kvalitu vykonávané práce. Již např. nestačilo vyklepat koberec jednou za měsíc, ale muselo se luxovat minimálně jednou týdně. Prostě se zvýšily běžné požadavky na řadu věcí, protože některé práce odpadly a jiné se zkrátily.

Jen takové zamyšlení. Jak velká je vaše firemní e-mailová schránka? Kolik místa máte na discích na sdílení souborů? A teď to porovnejte se tím, co vám nabízejí SaaS aplikace zdarma a nebo za celkem přijatelné částky. Rozdíl pravděpodobně bude propastný. Zatímco SaaS nabízejí řádově gigabajty, tak vnitřní firemní IT bude nabízet řádově spíše megabajty.

Zdá se, že vnitřní IT v řadě věcí není schopné držet krok s profesionálními prodejci. Otázka zní, jestli se budou nůžky rozevírat nebo zavírat. Ja to vidím spíše na rozevírání. Tam, kde dochází ke komoditizaci (což se u poskytování výpočetní a diskové kapacity děje), se vnitřní IT může udržet na úrovni jen velmi těžko.

Aby vnitřní IT bylo opravdu k něčemu dobré a vytvářelo konkurenční výhodu, tak by mělo být strategickým partnerem pro business. To se však děje v minimu případů. Lehce zjednodušeným pohledem by se dalo říct, že kromě toho minima případů je vnitřní IT spíše nástrojem nekonkurenceschopnosti.

Účastnil jsem se situace, kde se do firmy implementoval nástroj na správu dokumentů (DMS), který se v průběhu implementace představoval budoucím uživatelům. Ti, mimo jiné, využívali eroom jako nástroj pro spolupráci.

Po shlédnutí prezentace uživatelé jednohlasně tvrdili, že ve chvíli, kdy se nasadí DMS, tak eroom mohou opustit. Manager říkal, že jsou to dvě odlišné věci, že jedno je nástroj na spolupráci a druhé nástroj na správu a archivaci dokumentů. Tento rozdílný postoj svědčí o dvou věcech.

a) uživatelé, kteří eroom využívali, ho nevidí jako nástroj pro spolupráci, ale spíše jako aplikaci na správu verzí jednotlivých dokumentů.

b) snadnost ošizení lidí. Snadno může dojít k situaci, kdy manažer pořídí nástroj na spolupráci, protože se tak jmenuje, ale ve skutečnosti uživatelům výhody hromadné spolupráce nepřinese.

Bod (a) hovoří jasně. Nástroje na spolupráci nemohou být aplikace, které více méně umožní jen uložit verze dokumentů. Musít to být nástroje, které také umožní mít rovnou přehled o obsahu dokumnetů, volně mezi dokumenty dělat odkazy a vazby a umožní komentovat vytvořený obsah. Vše by navíc mělo být viditelné hned a přímo. Ani jedno eroom nesplňuje, ale vše splňuje např. wiki.

Bod (b) celkem slušně hovoří pro SaaS. Proč? Protože až SaaS umožní lidem vyzkoušet si produkt a to nejen lidem, kteří o jeho koupi rozhodují, ale i těm, kteří nástroj běžně užívají (což nemusí být vždy totožné skupiny). Navíc pouze SaaS umožní, aby o koupi nástroje rozhodl i sebemenší tým s vlastním rozpočtem. Bez SaaS by musel takový tým jen prosit a čekat co se stane.

Doufal jsem, že se vrátím k přednášce Josefa Holého o enterprise 2.0 a právě tak činím. Na internetu jsem již zaznamenal, že pokud se zajímáte o web 2.0, tak přednáška nic nového nepřinesla, ale s tím moc nesouhlasím. Byla poměrně pěkně rozebrána historie, jak jsme se dostali k dnešnímu stavu a byly pojmenovány klíčové prvky, které jsou pro web 2.0 důležité. Hodně se mi líbilo, že bylo jasně viditelné (a přednášející to i občas zmínil), že text nebyl připravován pouze z internetových magazínů nebo blogů, ale z vědeckých paperů, třeba od Yahoo!.

Přikládám několik zajímavých poznámek, které jsem si z přednášky odnesl (ne všechny nezbytně nové, ale bezesporu zajímavé):

• služba web 2.0 roste, jen pokud je dobře navigována a strukturována. Jinak neroste.
• web 2.0 je založen na atomické struktuře - web slouží jen jednomu omezenému účelu a další funkcionalita se dělá pomocí spojování těchto atomických struktur.
• problém web 2.0 je rozprostření identity po celém webu (protože je atomická struktura)
• web 2.0 má/v budoucnu bude mít tyto problémy: obsahu je moc, všechno je veřejné - sdílení se musí umět chytře omezit, nestrukturovaný obsah (náročné na hledání)
• zaznělo, že lidé v ČR web 2.0 tolik nemusí, protože mají jinou mentalitu - nechtějí, aby o nich někde veřejně něco bylo
• meta-data se skrývají pod pojmem STAT a právě díky těmto meta-datům se dají nad daty stavět různé ad-hoc dotazy
  • Stars - kvalita
  • Tags – klíčová slova, kategorizace
  • Attention - počet shlédnutí
  • Text – komentáře u produktů, názory
• uživatel by neměl být nucen zadávat STAT meta-data, ale mělo by to být zabudováno hladce do jeho práce - workflow (toto by se mělo tesat do kamene)
• 2 cestná vazba - s dalšími lidmi jsme na síti přáteli, my si je přidali a oni nás jako přítele potvrdili. Toto je velmi důležité při hledání vhodných pracovních kontaktů. (1 cestná - někoho sledujeme - např. RSS)
• enterprise 2.0 je kulturní změna
• ve (velké) firmě je problém najít relevantní obsah a experta na danou oblast a enterprise 2.0 v tomto pomáhá

Pak následovala přednáška o zavádění komunitního intranetu v Sunu, který obsahuje wiki, sociální sítě, blogy, RSS, systémy na ukládání souborů apod. Tato část už bylo více méně ukazování náhledů obrazovek, nicméně obrazovek, které vypadají hodně zajímavě. Za pozornost také stojí, že projekt byl navržen jedním z ředitelů Sunu.

Ještě přikládám prezentaci, pokud vás zajímá.

| View | Upload your own