Přikládám prezentaci, jak manažerům pomáhá web 2.0 v jejich každodenní práci. Prezentaci jsem přednášel na prvním českém Barcampu. Veškeré uvedené přínosy pro manažery je možné realizovat pomocí služby Abakowiki.

Našel jsem několik měsíců starou prezentaci z jednoho z Buzzmeetu na téma web 2.0 a jeho firemní využití. Vložil jsem ji na Slideshare a sdílím ji zde s vámi.

Pokud jsou data uváděná na tyinternety.cz správná (a to skoro 100% nejsou, protože nedávají smysl), tak by se dalo odvodit o kolik procent měsíčně musí vyrůst váš firemní Twitter, abyste rostli spolu s trhem. Jakýkoli menší růst je pro váš firemní Twitter účet problém, protože rostete pomaleji, než trh a tudíž ztrácíte dech.

Nejsem si jistý, o kolik procent měsíčně nám roste účet Abakowiki, ale tuším, že něco okolo těch 5 % měsíčně udělá. Přičemž momentálně neděláme pro růst nic víc, než že na konto pravidelně píšeme. Roste to prostě samo. :-)

Otázka, kterou mi ale výzkum neodpověděl, je, kolik by naše Twitter konto, nástroje pro spolupráci určeného do firem, mělo mít uživatelů, aby nějak rozumně kopírovalo trh. Ale to je asi odpověď za zlaté prase.

Na Linkedin se rozjela zajímavá diskuze na téma “Co mám dělat, když používám SaaS a internet je dole?” V doplnění k základní otázce ještě zaznělo upřesnění, že tazatelka chce slyšet jinou odpověď, než, že pokud je dole internet, tak mají ve firmě mnohem větší potíž, než jen s SaaS aplikacemi (nejede ani e-mail apod.).

Odpovědi mi přijdou dost zajímavé, takže vybírám:

Pokud je pro vás aplikace klíčová, není omluvou spoléhat se pouze na jedno nezálohované připojení.

Využijte aplikace, které mají Google Gears.

Pořiďte si internetové připojení s vyšší dostupností.

Zaveďte Business Continuity/Disaster Recovery plán.

Měl by být v aplikacích smart klient, který by pomáhal eliminovat nedostatky výpadku připojení.

Poslední odpověď mi připomíná, že v Abakowiki jsme zrovna nedávno implementovali funkci, která se přesně takto chová a vyrovnává nedostatky způsobené občasnými výpadky internetu.

Jinak namátkou vybrané odpovědi jasně ukazují, že SaaS má budoucnost a často zmiňované problémy, proč takové aplikace nenasazovat, jsou pouze strachem z nových věcí. Jsou to však nové věci, které nám umožňují dělat věci jinak a lépe.

Jeremiah Owyang je bloger, který se zabývá strategickým směřováním webových firem a projektů. Je také analytikem společnosti Forrester a tak má k dispozici jak zajímavá data, tak i hluboký vhled do problematiky. Nyní aktualizoval, jím vytvořenou, strategii pro webové služby, která se skládá ze třech základních prvků.

Správně sestavená strategie musí obsahovat všechny tři prvky v rovnováze, která zajistí zdravý vývoj projektu.

1) Komunitní prvek
Musíte perfektně rozumět potřebám lidí a to především těm budoucím. Je samozřejmě důležité znát vaše současné zákazníky a jejich současné potřeby, ale musíte vědět, kam se bude trh ubírat a snažit se predikovat vývoj. Web se musí také testovat, aby na něm lidé našli vše, co hledají a našli to snadno (použitelnost).

Doporučení pro tento rok je zaměřit se na monitorování značky v sociálních sítích.

2) Business prvek
Kromě porozumění zákazníkům musíte také nastavit měřitelné business cíle a ty plnit. Zde je často vidět střet cílů vnitřních vlivných osob a komunity pro kterou produkt děláte, takže musíte vhodně balancovat mezi potřebami obou skupin. Častou chybou je, že stratégové se zaměřují více na vnitřní potřeby, než na potřeby komunity a web pak nikdo nenavštěvuje.

Doporučení pro tento rok je začít používat různé komunitní nástroje a to jak interně, tak na komunikaci s klienty. Pro externí komunikaci je nutné nastavit nějaké pravidla dříve, než se sociální nástroje rozšíří do celé firmy a budou používány nekontrolovaně.

3) Technologický prvek
Je nutné znát technologie a směr, kterým se ubírají, aby byly nasazovány efektivně a s výhledem do budoucnosti. Při zavádění nových technologií je nutné rozumět dopadu technologií na váš business. Opravdu dobří stratégové musí skloubit používání a údržbu současných technologií a nasazování nových technologií.

Z technologií bude zajímavé zaměřit se na mobilní komunikace, které v blízké budoucnosti ještě silněji ovlivní, jak rychle se budou uvnitř i vně firmy šířit informace.

Cloud computing je na vrcholu Hype křivky společnosti Gartner. To hodně zjednodušeně znamená, že se o něm více mluví, než je jeho rozšíření a využití, a že se firmy teprve učí, jak cloud správně využívat. Protože cloud je často popisován hodně abstraktně a různých definic se vynořuje mnoho (Gartner má svou, Forrester také a Cloud wiki na Abakowiki má také svou, neuškodí si služby a možnosti cloudu zanést do nějaké struktury.

Na Global Services jsem narazil na zajímavou kategorizaci cloud computingu, jak jej mohou využívat firmy všech velikostí a se všemi různými potřebami. Ředitelé informatiky se potom mohou rozhodnout, který cloud je pro jejich potřeby ten nejlepší. Jednoznačnou výhodou všech cloud computing služeb je cena, diskuze se však často točí kolem bezpečnosti a na to dodavatelé cloud služeb reagují několika nabídkami. Osobně mi jako skutečný cloud připadá až ta poslední kategorie, která zcela jistě bude růst na úkor prvních tří kategorií, ale protože trh je rozmanitý, smířím se i se zbylými třemi.

1) Vyhrazený cloud (Dedicated cloud) - jedná se o vyhrazené kapacity datových center, kde organizace provozují své klíčové aplikace, kde jakýkoli únik dat by byl pro firmu naprosto kritický a zničující.

2) Privátní cloud (Private Cloud) - tento typ cloudu je podobný jako ten předchozí, ale využívá se především pro vývoj a testování. Rozdíl mezi vyhrazeným cloudem je v tom, že více aplikací sdílí stejné výpočetní zdroje.

3) Sdílené prostředí (Shared Environment) - sdílené prostředí je výpočetní výkon k dispozici pro určité typy aplikací, kde jsou předem známé nároky na výpočetní výkon, tedy je známo, kdy bude která aplikace spotřebovávat kapacity serverů. Servery mohou být určené pro jednu firmu nebo pro více, které používají stejnou aplikaci apod.

4) Veřejný cloud (Public Cloud) - toto jsou služby, které si představuji pod klasickým cloudem, jsou to služby Amazonu, Salesforce.com a dalších, tedy sdílený výpočetní výkon je pronajímán komukoli, kdo projeví zájem. Zatímco na všech třech předchozích typech se provozují standardní klient - server aplikace, které známe z podniků dnes, tak poslední typ přináší SaaS aplikace a skutečnou změnu technologického paradigmatu.

Myslím, že první tři kategorie se pouze vezou na vlně popularity veřejného cloudu a s postupujícím časem jejich význam bude stále menší, ale dnes tu jsou a jejich využití roste spolu s využitím celého cloud konceptu.

Konference o webu 2.0 je již týden minulostí a ještě jsem se nedostal k tomu, abych zde vystavil prezentaci, takže tak činím nyní.

Řízení web 2.0 služeb ve firmách je natolik rozdílné, od klasických transakčních systémů typu ERP, CRM nebo třeba ehopů, že pokud firmy zvolí stejný přístup implementace, dojde prakticky jistě k selhání a odmítnutí web 2.0 služeb.

Důvodů je několik, ale primárním důvodem je nepochopení, že nestačí lidi vyškolit na používání systému a přikázat jim, ať ho používají. Lidé nebudou vědět, co mají do systémů psát, v jaké struktuře to mají psát, nebudou si jistí, co vše do systému vkládat. Prostě těch neznámých bude příliš mnoho. U klasických, výše uvedených systémů, je situace jednodušší, protože podnik svou existencí sám každý den generuje nová data na zpracování podle předem jasného postupu. U sociálních medií tomu tak není.

Proto se mi také velmi líbí bod 4 v článku „25 tipů na marketing v sociálních mediích“, který říka:

“Začněte v malém s lidmi, kteří jsou do sociálního marketingu nejvíce zapálení.”

Obecně řečeno je u web 2.0 služeb nutné začít pracovat s malou skupinou lidí, kteří systém zavedou, rozmyslí, jak ho plnit daty a jakými daty a potom má teprve smysl zvát další uživatele, kteří se postupně budou osmělovat v používání těchto nástrojů.

Včera jsem přišel na zajímavý postřeh týkající se výkonnosti IT outsourcingu a Software as a Service. Běžný IT outsourcing se často kromě hostingu a běžné starosti o systém (standardní údržby), zabývá také rozvojem systému, který musí odpovídat požadavkům businessu tak, jak se mění v čase. Problém však je, že i přes smluvní závazek poskytovatele, že se musí zabývat rozvojem systému, tak se tak často neděje. Alespoň ne v případech, kdy na straně odběratele není hodně silné vedení outsourcera.

U SaaS tyto problémy s rozvojem systému nejsou. Je to tak velmi zajímavý faktor odlišující klasický IT outsourcing a SaaS. Je to způsobeno tím, že poskytovatel SaaS má velmi silnou motivaci rozvíjet systém. Je to jeho core business a pokud systém nebude rozvíjet, přestane být konkurenceschopný. U běžného IT outsourcingu přestane být konkurenceschopný pouze odběratel služby.

Běžný IT outsourcing tak vytváří umělou propast mezi výrobci systémů, kteří na rozvoji pracují a mezi uživateli. V SaaS toto není, protože dvě dodavatelské role jsou spojené do jedné firmy, která má silnou motivaci na zlepšování produktu. Při využití SaaS tak i firmy, které nemají schopnosti IT outsourcera příliš řídit, získávají jistotu, že bude docházet k rozvoji systému, který je bude činit konkurenceschopnými.

Výrobní podniky přesunují své výrobní závody a výrobní aktivity do jihovýchodní Asie. Konkurovat v některých odvětvích optimalizací řízení hmotných aktiv jako je kapitál, skladové zásoby apod. není naprosto možné, pokud si chceme minimálně zachovat naši životní úroveň. Nicméně myslím, že přesun samotné výroby do zemí, které mají velmi levnou pracovní sílu, není věc, které bychom nutně museli litovat, nakonec celkem slušnou měrou na tom vyděláváme také.

IT infrastruktura a provoz IT aplikací se přesunuje na vyspělé západní trhy. Zde bych již lítost projevil, protože se jedná o odvětví, která jsou silně závislá na znalostech a která se snadno dají prodávat do celého světa, aniž by se muselo složitě přesunovat samotné fyzické zboží. Z provozu takových služeb jsou také zajímavé výnosy.

Spojený obrázek může vypadat smutně. Výroba se přesune na rozvíjející se trhy, takže čistě výrobní podniky bez jakýchkoli inovací zkrachují. Stejně, jako se to děje textilkám. Na druhé straně z podniků také zmizí IT, které bude na cloudu někde v USA v lepším případě v Západní Evropě. Co zbývá zdejším podnikům? Stát se pouhými distributory zahraničního zboží?

Rozhodně ne. Místní podniky mají jedinečnou příležitost začít řídit své znalosti a vybudovat zde svou znalostní centrálu, která bude mít provozní a výrobní součásti po celém světě, bude tak optimalizovat své náklady a zároveň se bude moci soustředit na to, co se ve znalostní ekonomice počítá nejvíce. Rozvoj svých znalostí a tvorbu inovací. Podniky, které se budou soustředit na optimalizaci hmotných zdrojů, jsou již nyní určeny k postupnému zániku. Již současnost patří jednoznačně řízení znalostí.