I přes počet různých linuxových distribucí IT firem, by byla zpráva o vlastním OS Googlu zajímavá. Google však reprezentuje online svět víc než kdokoli jiný a proto tato novinka říká více. Oznamuje nám, jak se stále více posunujeme ke světu, kde není místo pro desktopové aplikace, kde desktop znamená opravdu jen OS a browser.

Již nyní jsou naše životy napojeny na web z velké části soukromého i pracovního života a toto propojení s webem by bylo ještě výraznější, pokud by hlavní příčinou nízké adopce technologických inovací nebyl obecný strach lidí (ve firmách) ze změn. Ve firmách lze strach ze změn navíc snadno odůvodnit již učiněnými investicemi (pravda, často oprávněně) a to jen dále adopci nových technologií brzdí.

Ale podívejte se, jak lidé ve vašem okolí pracují a zjistíte, že značná část kolegů vůbec desktopový OS nepotřebuje. Jejich pracovní nástroje a činnosti v nich provozované jsou natolik elementární, že je lze plnohodnotně dělat i ve webových aplikacích. Většina lidí pouze píše e-maily a nějaké dokumenty v základním formátování. Tedy nic, co by nešlo dělat na webu.

Zajímavé na tomto prolínání online a desktopového světa je, že pokud trváme na starém způsobu práce v nové informační architektuře, tak generujeme zbytečnou práci jiným lidem. Např. někdo vytvoří dokument, který si e-mailem pošle párkrát s kolegy, aby si odladil chyby a pak ho pošle někomu z IT, aby dal vše na web. Při využívání čistě online nástrojů určitě nebude potřeba využívat lidi z IT, aby něco někam kopírovali. Jejich práce bude zajištění integrace různých webových nástrojů, či řízení dodavatelů. Konflikt web vs. desktop zmizí a tím se změní i chápání světa. Desktopové paradigma upadne do menšinového používání. To je svět, který chce Google svým OS podpořit a to je svět, který nás čeká, bez ohledu na naše preference.

Ještě si neodpustím jednu poznámku k Microsoftu, který sám sebe hodnotí jako firmu zvyšující produktivitu práce jednotlivců. Dnes však právě Microsoft, který trvá na starých pořádcích a kombinuje nesmyslně desktop a web, zvyšuje počet potřebných lidí na vykonání jedné činnosti. Zvyšuje tak sice produktivitu práce jednotlivců, ale nikoli už produktivitu celku.

Honza Horna mě upozornil na zajímavý článek (celá zpráva je za 695$ zde) týkající se přínosů “social” (nebo v češtině raději říkat společenských?) medií pro firmy. Jde o průzkum hlavních přínosů, které očekávají manažeři od “social” medií.

Ředitelé chtějí tyto media využít především pro:

1. Zapojení zákazníka
2. Vytvořit s ním silnější/přímou komunikační vazbu
3. Získat rychlou zpětnou vazbu a její rychlé výsledky

Podrobněji viz. následující graf.

Přínosy, které očekávají manažeři od social medií.

Když procházím prvními třemi položkami, celkem jasně mi vychází na sebe navazující proces, který rozhodně není oddělený a nebude se dít zvlášť. Spíš se zdá zřejmé, že body na nižších příčkách se nebudou dít bez těch předešlých a proto je pravděpodobně i takové pořadí jednotlivých bodů. Firmy budou krůček po krůčku zkoušet, co jim projde a co jim půjde a budou tak postupně rozšiřovat své aktivity i na nižší příčky. Co to znamená?

Nejprve zkusí zákazníky zapojit do svých produktových stránek, kde je nechají diskutovat (bod 1). Jakmile tam lidé budou, bude snaha s nimi navázat nějakou rozumnou komunikaci, stručně řečeno firmy se pokusí se zákazníky nějak bavit (bod 2). Tím plynule dojde k získání zpětné vazby a tyto věci se budou firmy snažit co nejrychleji zavádět do praxe (bod 3).

K tomu, aby toto šlo co nejlépe a nejsnáž bude nutné propojit vlastní interní systémy a ty zákaznické části. Nejlépe obě části rovnou postavit na jedné platformě, která takovou komunikaci bude umožňovat.

Je zajímavé sledovat rychlost přenosu inovace z jedné země do jiné a také sledovat, které inovace ve skutečnosti přeneseny jsou a které ne. Dobrým příkladem je SaaS, které v ČR není příliš využívaným ani mediálně rozšířeným konceptem. Tematicky zaměřené časopisy jako Computer World se SaaS zabývají spíše nahodile a navíc, celkem pochopitelně, hovoří více o dění za velkou louží, než o evropských nebo českých podmínkách.

Postupující inovace tomu však chce, že SaaS již není středem pozornosti ani pro zahraniční media. Tento samotný koncept udělal dobrou službu a stále je zde s námi, ale jeho hvězdný čas odeznívá a je nutné vyklidit pole jinému buzzwordu - cloud computingu. Samotné SaaS stálo na počátku cloud computingu a bez inovační vývojové větve, která šla tímto konceptem bychom dnes pravděpodobně cloud computing vůbec neměli.

Je zajímavé sledovat, jak se do ČR nedostává každý nový koncept, který je úspěšný v zahraničí a nebo jak se inovace přenáší výrazně pomaleji, případně v znetvořené podobě (mikroblogy.cz). SaaS se přenáší do firemního prostředí z nějakého důvodu velmi pomalu a nedá se hovořit o tom, že by tu tento koncept v oblasti standardních podnikových informačních systémů (ERP, CRM) nabíral nějak na síle. V porovnání se světovým děním je zde opravdu velký rozdíl, protože např. Salesforce.com začlo již v roce 1999.

Naopak aplikace, které se přenesly z Ameriky celkem rychle, jsou zaměřené na koncové zákazníky a to je příklad Streamu. Trh koncových zákazníků je mnohem dynamičtější a oproti firemním zákazníkům je také více otevřený novým přístupům.

I tak by mě docela zajímaly některé konkrétní důvody, proč se SaaS v ČR chytá tak pomalu. Jsou to problémy s infrastrukturou? Je to velikost trhu nebo přílišný vliv několika velkých hráčů na trhu a nasycenost trhu v oblasti některých řešení? Nebo je to problém s investory do startupů? Přeci jen vybudovat podnikovou aplikaci jako službu nějaké peníze spotřebuje. Každopádně, pokud čekáte, až do českých podniků SaaS dojde, tak se nedivte, že pravděpodobně již bude úhledně zabalené v balíčku s cedulkou cloud computing.

Na Digitalne.cz mi před dvěma týdny vyšel článek o Mechanical Turk.

Mechanical Turk je jedním z aplikačních produktů firmy Amazon. Je to elektronická počítačová služba, které koordinuje využití lidské síly k vykonávaní prací vyžadujících lidskou inteligenci.

Rutinní práce, které Mechanical Turk umožňuje administrovat jsou takové, které není schopen udělat sám počítač, ale zároveň je není schopen udělat ani jeden člověk nebo malá skupina lidí. Nástroj, který pomáhá řídit crowdsourcing, je skvělou pomůckou ve chvíli, kdy potřebujete vyřešit úkol, na který je v krátké době potřeba velké množství lidské práce.

Historie
Mechanical Turk je celosvětově jedinečná záležitost a tak snad již ze zásady musí být zajímavá i historie jeho jména. To je odvozeno od šachového automatu sestrojeného v 18. století německým vynálezcem narozeným v Bratislavě Wolfgangem von Kempelenem. Ten sestrojil šachový automat zvaný Turk (Turek) v roce 1770 a vydával ho za jakýsi “počítač”, který umí hrát šachy tak dobře, že porazí i člověka. Automat byl tak dobrý, že mimo jiné porazil i Napoleona Bonaparte.

Nicméně, jak asi sami čekáte, jednalo se o podvod, protože uvnitř automatu se skrýval člověk, který partii šachu sehrál. Je však nutné přiznat, že i přes tento podvod, se jednalo o technicky velmi zajímavé a důmyslné zařízení. Každopádně výběr jména inspirovaný mechanickým strojem, který se navenek tváří jako umělá inteligence, která je však ve skutečnosti poháněná inteligencí lidskou, je pro Mechanical Turk více než příhodný.

Původně byl Mechanical Turk vyvinut jako aplikace pro vnitřní užití v Amazonu, pro nalézání duplicitních stránek popisujících jednotlivé produkty. Že se služba nakonec ukázala jako veřejně dostupná je celkem typický vývoj takových aplikací a to nejen ve firmě Amazon, kde podobným vývoj absolvovala i služba Amazon EC2 (cloud computing od Amazonu). Mimochodem právě tyto aplikační služby dělají z Amazonu mnohem více, než jen “pouhého” světově největšího internetového maloobchodního prodejce.

Mechanical Turk prošel několikastupňovým vývojem od čistě interní aplikace přes stádium, kdy úkoly byly nabídnuté k řešení jak zaměstnancům Amazonu, tak i široké veřejnosti. Tato druhá fáze obsahovala pouze úkoly, které potřeboval vyřešit sám Amazon a až v poslední fází, ve které se Mechanical Turk nachází dnes, bylo umožněno, aby do systému mohly vkládat úkoly i jiné firmy.

Typy úkolů
Protože řešit cizí úkoly by asi nikoho nebavilo příliš dlouho, jsou lidé za plnění zadaných úkolů placeni. Ceny za řešení se pohybují v různých cenových relací, od několika centů až po několik dolarů. Ceně úkolů však také odpovídá jejich složitost. Dají se plnit úkoly jako psaní recenzí na ulice v zadaných městech, nebo obstarávat fotky mobilních telefonů, nebo přepisovat čas ze slovního zadání do číselné verze.

Co se týče úkolů, které se dají přes server plnit, poutavé je i jejich pojmenování. Jmenují se HIT, což je zkratka pro Human Intelligecne Task (úkoly pro lidskou inteligenci). Zajímavé mi to přijde z důvodů cyklů, kterými svět prochází. Nejprve byly pouze lidmi řízené úkoly pro lidskou inteligenci, následně přišly lidmi řízené úkoly pro umělou inteligenci a nyní jsou zde stroji řízené úkoly pro lidskou inteligenci. Pravda, na počátku zadání jsou stále ještě lidé, ale to nemusí trvat věčně a pokud bychom to hodně zjednodušili, tak by lidé pracovali čistě ve službách strojů a to už je skoro Matrix, ne?

Na koho je MT cílený?
Mechanical Turk má dvě cílové skupiny. Jednou jsou firmy, které zadávají své úkoly. U firem je to jasné. To co nelze udělat jinak, než za pomoci lidské inteligence a zároveň je velmi časově náročné, tak se přes Mechanical Turk dá vyřešit poměrně elegantně. Viděl jsme například úkol, kde lidé barevně značili lampy u silnice na tmavých fotkách, kde počítač nemohl proti tmavé deštivé obloze šedý sloup lampy rozeznat, ani kdyby moc chtěl.

Druhou cílovou skupinou jsou lidé, kteří si na Mechanical Turk mohou vydělávat. Ani zde však služba není pro každého. Spíše naopak, protože výdělky nejsou nijak zázračné a zvláště při dnešním nízkém kurzu dolaru se asi většina z nás hodinový výdělek naprosto nevyplatí. Cílová skupina pro řešitele úkolů jsou prý masy lidí v Indii a Číně, pro které jsou i nízké příjmy zajímavým přilepšením do jejich napjatých rodinných rozpočtů.

Stručně řečeno v našich podmínkách je Mechanical Turk spíše vhodný pro firmy, které pomocí něho mohou nechat vyřešit kdesi v Číně své rutinní a časově náročné úkoly.

Mechanical Turk ve službách dobrovolníků
Posledním zajímavým užitím je využití pro hledání ztracených prominentů. Na Mechanical Turk jsou uloženy mapy oblasti, kde se předpokládá, že se pohřešovaná osoba nachází a dobrovolníci potom ?pročesávají? elektronické mapy centimetr po centimetru a snaží se nalézt známky po pohřešovaných. Takto bylo pátráno i po miliardáři Stevu Fossettovi, bohužel však bezúspěšně.

Podobné projekty
Ačkoli je Mechanical Turk jedinečný projekt, tak na podobném principu funguje také služba Yahoo! Answers, která umožňuje komukoli na světe položit nějakou otázku a ostatní lidé mohou poskytnout odpověď. Ve hře je pak získávání bodu, které uživatelé dostávájí za různé aktivity vykonané na serveru. Za položení otázky se odečítají body a tak se nikdo nemůže věčně pouze ptát.

Ještě si neodpustím odbočku na snad nejvtipnější otázku, kterou jsem na Yahoo! Answers viděl. Věřím, že v takovou chvíli body docházejí velmi rychle.

Mezi další projekty, které využívají podobných principů patří také projekt SETI@Home, ale zde lidé neposkytují lidskou inteligenci, ale pouze volnou kapacitu svého počítače, který provádí výpočty zadané řídícím mechanismem. V tomto případě se jedná o tzv. grid computing.

Na Digitalne.cz mi včera vyšel článek o cloud computingu.

Víte kam směřují vaše požadavky, zatímco si posíláte e-maily se svými kamarády nebo kolegy, sháníte nové kamarády na sociálních sítích, nahráváte a sdílíte svá videa na webu nebo jen vyhledáváte nové informace na internetu? Všechny vaše požadavky směřují do obrovských datových center, která jsou distribuovaná po celém světě a která nabízí výpočetní výkon o jakém se světu ještě do nedávné doby ani nesnilo. Výpočetnímu výkonu, který tyto datová centra poskytují se v angličtině říká “cloud” nebo “cloud computing”, tedy oblak.

Od počátku devadesátých let, kdy postupně začaly po celém světě vznikat služby jako Amazon, E-bay, Yahoo nebo Hotmail a o pár let později také například Google, vše postupně směřovalo k tomu, že aplikace se začaly pomalu přesouvat z našich osobních počítačů na internet.Protože každý z nás nejen konzumuje, ale také produkuje obrovské množství dat, které je nutné někde na internetu uložit, staví technologické firmy obří datová centra, která mají za úkol pojmout veškerou uživatelskou zátěž a také uložit a ochránit jejich data.

Moderní datová centra jsou dimenzována na obrovské objemy dat i uživatelů a tomu také odpovídající počty serverů. Při jejich stavbě se využívá posledních dostupných technologií a to nejen co se týče samotných serverů a jejich softwaru, ale také jsou nové způsoby výstavby takových center a hledání vhodných lokalit, kam centra vlastně umístit.

Mezi největšími světovými technologickými firmami jako jsou Microsoft, Google a IBM se v současné době vedou tvrdé boje o to, kdo bude mít více výpočetní kapacity, aby byl schopen uspokojit stále rostoucí nároky svých uživatelů a mohl na “cloud” nasadit více aplikací, které bude následně využívat ještě více lidí.

Microsoft slovy Billa Gatese například avizoval, že bude mít “mnoho milionů” serverů a budou vzdáleně přes “cloud” poskytovat vše, co nyní dodávají jako krabicový software.

Nenechte se ovšem mýlit, že obří datová centra staví pouze čistě technologické firmy, protože jedním z hlavních hráčů na tomto poli je například maloobchodní prodejce Amazon. Cesta od čistého internetového maloobchodu až po celosvětově významného dodavatele výpočetního výkonu v cloudu vedla přes hledání cesty k vlastní efektivitě.

Kromě rostoucí výpočetní kapacity se datová centra musí také soustředit na ekonomickou stránku věci. Je naprosto nezbytné, aby jejich provoz byl co nejekonomičtější. Dbá se proto na způsoby umístění serverů do prostoru, aby se šetřilo místem, nakupují se servery, které nepatří do tzv. enterprise kategorie, ale spíše levnější, které jsou také spolehlivé, ale jejich výměna je mnohem rychlejší a levnější.

A v neposlední řadě je nutné také dbát na to, aby datová centra byla co nejekologičtější. Takto obrovská datová centra jsou natolik energeticky náročná, že po celém světe probíhají debaty, zde energetické soustavy jsou schopné poskytovat dostatečné množství energie pro takto náročné systémy.

Z důvodů úspory energií se datová centra staví ve strategických lokalitách podobně jako atomové elektrárny. Google například staví jedno datové centrum v Oregonu poblíž řeky Columbia, jejiž chladnou vodu Google využívá k levnému chlazení místností se servery. Microsoft zase ohlásil stavbu obřího datového centra na Sibiři, důvodem jsou opět především nároky na chlazení.

Na InformationWeek je možné najít fotky jednoho z obřích datových center Googlu, na kterém jsou jasně viditelné chladící systémy, které jsou přibližně stejně velké jako budova sama. Objem tepla, který je nutné z datových center odvádět je tak obrovský, že když chtěl Google rozšířit jedno ze svých datových center poblíž řeky, tak mu to úřady nedovolily, protože by vodu příliš ohříval. To jsou problémy, které jsme doposud znaly především ze staveb jaderných elektráren.

Vlastně přirovnání k jaderné elektrárně není příliš daleko od datového centra, protože kromě toho, že jeho služby se využívají velmi podobně (prostě strčíte kabel do zásuvky a začnete využívat službu), tak je nutné dbát i o bezpečnost zařízení a serverů uvnitř. Datová centra se tedy chrání nejen proti elektronickým útokům, ale musí být velmi dobře chráněna i proti živelným katastrofám a také fyzickým útokům.

Není se pak čemu divit, že náklady na výstavbu obřích datových center se pohybují v řádech stovek milionů dolarů. V souhrnu pak chtějí Microsoft a Google během roku 2008 investovat do výstavby těchto center kolem 4 miliard dolarů, což je i při dnešních padajících cenách dolaru přibližně 60 miliard korun. Takto ohromné investice svět počítačů nepamatuje a jsme opravdu svědky dramatického posunu od využívání výpočetního výkonu našich desktopových aplikací směrem k čím dál tím většímu využívání tzv. cloud computingu.

Kamarád, který se velmi zajímá o burzovní operace, se mě při čtení příspěvku o komoditizaci výpočetního výkonu zeptal, zda si myslím, že se výpočetní výkon bude jednou obchodovat na komoditních burzách. Hodně zajímavá otázka.

Je naprosto bez debat, že cloud computing je technologie, která velmi silně ovlivňuje a ještě dále ovlivní vývoj IT. Na TechCrunch Meet-upu jsem se bavil s několika lidmi ze start-upů a cloud nějakým způsobem využívají všichni.

Samozřejmě došlo i na debatu o současné kvalitě služeb a především možných záruk za kvalitu služby. Nyní nejsou na straně poskytovatelů prakticky žádné záruky a tak při selhání cloudu je situace pro dodavatele softwaru velmi nepříjemná. Dá se však předpokládat, že s přibývajícím časem služby budou stále kvalitnější a dojde i na nějaké SLA.

Na The Economist psali, že jak bude toto průmyslové odvětví dospívat a datových megacenter bude po celém světě více, tak jednotlivé služby (software) se mohou na cloudu přesunovat podle toho, kde je zrovna nejlepší cena a nebo kde je energie nejekologičtější. To už se ale nebude jednat ani tak o “mrak”, jako spíš o “atmosféru”.

A aby nám to do sebe ještě lépe zapadalo, tak je zajímavé si přečíst i blog Gianpaola, který se v Microsoftu věnuje S+S. Píše, že atmosféra je dynamický systém, který se neustále mění a ve kterém je pořád velké množství různých mraků. V té době si potom dovedu celkem snadno představit, že se výpočetní výkon bude obchodovat na burzách.

Téma Seznam vs. Google se asi nemohlo minout, především ne v době, kdy se hodně žije spekulacemi o nákupní horečce Microsoftu. Takže je tu další příspěvek z Buzzmeetu.

Buzzmeet 14/05/2008 (díl 2.) - Proč Google ještě nezničil Seznam (díl 1., díl 3.)

Ani už nevím, jak jsme k tomu došli, ale asi jsme řešili, jestli je miliarda dolarů za Seznam reálná cena nebo ne (pokud si dobře vzpomínám, tak toto téma je nedořešené :-). Od toho byl již jen krůček ke spekulacím, že Seznam padne do pár měsíců. Řekl bych, že jsem měl v tomto ohledu dost kacířský názor, protože si myslím, že Seznam ještě pár let jako česká jednička vydrží. Důvod je síla značky a ne o tolik horší technologie, i když právě technologicky asi bude Seznam ztrácet stále více.

Důvody mého názoru jsou následující. Řešili jsme, proč v ČR nebyla stejná situace jako v Maďarsku a nebo Polsku, kde lokální vyhledávače během chvíle naprosto odpadly. Myslím, že to bylo v technologickém rozdílu, který byl v té době u polských a maďarských vyhledávačů větší, než mezi Seznamem a Googlem. Ten rozdíl byl dostatečně silný, aby lidé opustili zavedené značky jak v Polsku, tak Maďarku, ale nebyl dostatečně velký v ČR (mimochodem zajímavé téma na diplomku nebo Ph.D. - síla značky vs. technologie - jak velký musí být rozdíl pro přechod?)

A přesně podle tohoto technologického rozdílu vs. síla značky bude mít Microsoft problém porazit Google. Aby technologie přitáhla lidi, tak musí být řádově lepší, než ta nahrazovaná. To se však u Live.com neděje a u Seznamu se zřejmě nestalo. Mimochodem u Live.com je otázka i se sílou značky, protože pokud má Microsoft slabší nebo stejnou technologii a slabší značku (což evidentně má), tak nevím, co chce dělat.

A opět. Hodně by mě zajímal názor všech čtenářů na tohle téma.

Pavel Neuman uspořádal ve středu Buzzmeet, což se profiluje jako neformální setkání lidí zajímajících se o webové IT (jedno, jestli směřuje do firem nebo ke koncovým zákazníkům).

Tyto setkání vždy hodně záleží na lidech, kteří přijdou a se kterými se bavíte. Osobně jsem bohužel neměl možnost promluvit si se všemi, ale i tak mám par zajímavých postřehů (nakonec jich bylo tolik, že jsem je tématicky rozdělil do třech postů).

Buzzmeet 14/05/2008 (díl 1.) - SaaS start-upy na vlastních server. Ano nebo ne? (díl 2., díl 3.)

Dost času jsem si povídal s Jackem (Nelso) o tom, jak rychle jdou věci vpřed. Tyhle obecné debaty jsou vždycky hodně zajímavé a je to skvělá potrava pro mozek. Představivosti se totiž meze nekladou.

Asi to vše začalo diskuzí o serverech. Má smysl na SaaS projekt použít vlastní server nebo je to lepší hodit na Amazon Web Services, či podobnou službu? V 90. letech, kdy Jack rozjížděl Albumcity, tak dvou jádrové 300MHz servery stály půl milionu korun. Dneska neporovnatelně větší kapacita stojí pár korun a cena klesá a klesat bude.

Přesto, servery je nutné mít redundantní a s větší potřebnou kapacitou rostou i náklady na fyzicky oddělené servery. MySpace má například stejně velké datové centrum, které běží celou dobu naprázdno, aby se v případě problémů jen přehodil traffic jinam. To samé určitě budou mít i v Googlu a dalších podobných firmách (nevíte, jak to dělá třeba Seznam nebo Centrum?). Takže z hlediska SaaS start-upu je tu prostě otázka, jestli mít vlastní servery nebo je raději outsourcovat?

Osobně si myslím, že se velmi rychle stane normou využívat jednu ze standardních platforem, kterých pravděpodobně bude jen několik málo na celém světa a na nich firmy poběží své SaaS aplikace. Mimochodem, zajímavá je nespravedlnost, která se v tomto směru děje.

Zatímco firmy, které dodávají software, jsou tlačeny k tomu, aby dělaly open source, open ID a vůbec byly maximálně otevřené a umožnily uživatelům snadno přecházet, tak “cloud platformy” jsou a zřejmě budou silně proprietární a vybrat si špatnou bude stát nemalé prostředky na přechod.

A jak vnímáte možnosti malé SaaS firmy na proprietárním softwaru vy? Myslím, že bariéra, kterou firmy nebo uživatelé musí překročit k tomu, aby vám dali data je v takovém případě o hodně větší.

Už ani nevím jak, ale dostal se mi do ruky O’Reilly Radar Report o vývoji web 2.0 aplikací. Volně stáhnutelný je pouze výtah, ale i ten stojí za shlédnutí. Mimo jiné se v něm hovoří o inovacích softwaru v době před internetem a dnes, v době SaaS a webu 2.0.

Pro každého uživatele SaaS služeb je normální, že se aplikace postupně inovují a pomalu každý den je v našich oblíbených aplikacích něco nového. To je v prudkém kontrastu k desktopovým aplikacím, které mají vývojový cyklus o poznání pomalejší. Podívejte se na porovnání vývojového cyklu Windows a Flickru (viz. obrázek). Jak je vidět, tak rozdíl je obrovský a uživatelé u SaaS aplikací nemusí na jasně chybějící vlastnosti čekat dlouhé roky.

Porovnání četnosti inovací Flickru a Windows. Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Mimo jiné rychlost inovace produktů hovoří stále více pro software as a service v porovnání se současným modelem. Jsem velmi zvědav, jak bude softwarový trh vypadat tak za dva roky.

Již se sice nedá říci, že je začátek roku, ale ještě nedávno se to všude kolem hemžilo různými predikcemi do budoucnosti. Chtěl jsem o jedné z nich napsat, ale nestihl to dříve, tak se k ní vracím nyní. Je jasné, že předpovídat budoucnost není jednoduché a v delším časovém horizontu prakticky nemožné. Přesto Gartner přišel s predikcemi týkající se SaaS a SOA až do roku 2012.

Gartner říká, že kolem roku 2012 bude alespoň jedna třetina všech výdajů na firemní software učiněna pomocí modelu SaaS. Dále říká, že firmy nebudou dělat tolik kapitálových investic (což je při využívání SaaS celkem logické) a místo toho kolem roku 2011 pořídí 40% své firemní infrastruktury jako službu, což bude možné díky ještě rychlejším linkám a SOA.

Firmy totiž věří, že díky SOA vznikne jakýsi společný “výpočetní oblak” a jednotlivé aplikace nebudou tak pevně vázány na infrastrukturu. Tento komoditní přístup by údajně znamenal více méně konec přístupu, kdy dodavatel zamkl firmu do jednoho řešení a ta s tím pak již nemohla příliš mnoho dělat. Pro odběratele to podle Gartneru znamená, že budou muset posílit ve svém oddělení IT nákup, aby byli schopni kvalifikovaně vybírat dodavatele. Osobně si nemyslím, že to bude takto snadné, spíš budou hrát velkou roli integrátoři, kteří budou mít připraveno několik již nadefinovaných kombinací a v nich se budou zákazníci pohybovat.

Největší perličku jsem si nechal na konec. Kolem roku 2010 Gartner předpovídá, že preference koncových uživatelů budou rozhodovat o polovině nakoupeného softwaru, hardwaru a službách nakoupených IT oddělením. Díky snadnosti přístupu k technologiím, k čemuž často stačí jen browser, uživatelé nyní znají řadu aplikací a služeb a mohou se tak rozhodnout, co chtějí jak pro osobní, tak i firemní použití. IT firmy se na toto již prý začínají připravovat a vůbec se tomu nedivím.

Otázka totiž zní, jak budou lidé z IT oddělení této situaci přivykat. Doposud se řeklo, že něco nakoupit nelze a bylo hotovo. Dnes pokud přijde tato odpověď, tak se nakoupí SaaS pro pár lidí v jednom oddělení a IT se může stavět na hlavu. Samozřejmě není to tak jednoduché a do hry vstupuje integrace, o čemž psal zrovna nedávno Roman Staněk.

Ale jsou zde i výjimky a třeba aplikace enterprise 2.0 zas tak silnou (pokud vůbec nějkou) integraci nepotřebují a podle toho také dopadl průzkum firmy IDC eXchange někdy minulý rok, kde bylo jasně vidět, že IT oddělení web 2.0 ve firmách neřídí.

A teď co to znamená pro vnitřní IT oddělení ve firmách, kde nebudou pracovat rozumní lidé, kteří se připravují na budoucnost a plánují, ale “omezení admini”, kteří mají přístup k uživatelům jako k tupému stádu, kterému je potřeba co nejvíce omezit jakákoli práva. Stručně řečeno nebude se jednat o firmu, kde je IT strategický partner CEO, ale jen servisní středisko. V těchto firmách si dovedu představit hodně tvrdé střety.