Včera jsem byl na FELu na přednášce Web větší než 2.0 aneb vaříme dobrou míchanici v sociální síti - honba za případem užití, který pořádala Czech SIGCHI. Přednáška byla zajímavá a ještě se určitě vrátím ke svým poznámkám a napíšu o něco více (to věřím, že udělám).

Přednášející (Josef Holý) se v jednu chvíli ptal, kolik lidí používá RSS technologii a ruku zvedlo asi tak 50% posluchačů. Hned jsem si říkal, že to je docela slušný výkon a že se nejspíš jedná o nějakou deviantní skupinu posluchačů, protože běžné rozšíření RSS je maličké a tomu stejnému se divil i přednášející.

Chvíli na to padla otázka, kolik lidí je na Facebooku a ruku zvedlo tak možná 10% posluchačů. Josef Holý se opět trošku podivoval (zřejmě proto, že sociální sítě se obecně používají velmi často), ale mně to zas tak divné nepřijde. Pokud by se zeptal kolik lidí používá Lidé.cz nebo Líbímseti.cz, tak jich bude určitě více. Škoda, že se tak opravdu nestalo, protože možná se hodně pletu, ale…

Osobně jsem na Facebooku už nějakou dobu a jsem v několika skupinách, které mě zajímají. Nicméně jen v jedné z nich se jednou řešilo něco zajímavého/důležitého. Pravda, Facebook pro mě má “business” přínos, že jsem v kontaktu s lidmi se stejným zájmem a vím o pořádaných akcích, ale pokud někdo nechce chodit po různých konferencích nebo setkáních, tak Facebook je jen lepší nástroj na sdílení fotek a platforma na konání pokusů o nalezení partnerů (ve smyslu sexuálním). V českých podmínkách však toto lépe plní jiné platformy než Facebook, takže proč by na něm vlastně lidé měli nějak hojně být?

Pohrával jsem si s novými Windows Vista a zároveň se SAPem, když v tom jsem přišel na docela zajímavou “featurku”. Pokud nastavíte, aby Visty mluvily, tak přečtou vše, co vám na očích, vlastně obrazovce, uvidí. Čtou přesně to, co píšete. Pokud píšete do políčka s heslem, tak říkají „hidden“, jenže pokud budete psát do políčka s heslem v SAPu, tak vám pěkně nahlas a zřetelně vyhláskují celé vaše heslo. Doporučuji vyzkoušet ve větším kolektivu. ;-) Nicméně jinak se zdá, že SAP GUI 710 funguje ve Vistach dobře.

Když jsem ke konci září psal o představení produktu ByDesign, říkal jsem, že zkusím kontaktovat SAP a získat o produktu více informací. Udělal jsem tak a od pana Jiřího Synáčka z produktového oddělení SAPu jsem získal následující údaje, které prakticky beze změny publikuji:

Počítáme s uvolněním SAP ByDesign do všech čtyřech zemí našeho CE Market Unitu (CZ,PL,HU,SK). Probíhá jazykový překlad do všech 4 jazyků a běží funkční testování. Po technické stránce by produkt měl být připraven v průběhu příštího roku. O datu formálního uvolnění rozhodne ovšem naše centrální organizace a zatím mi není známo.

ByDesign bude primárně oslovovat segment zákazníků se 100-500 zaměstnanci. Funkcionalita se blíží rozsahu dnes prodávanému SAP ERP, to znamená, že řešení je použitelné pro všechna odvětví jako SAP ERP. Zásadním rozdílem je použitá technologie Enterprise Services (technologicky webové služby, SOA architektura), která umožňuje zásadní změnu implementačního postupu a výrazné zjednodušení a zlevnění implementace (inicální prototyp je vygenerován po vyplnění dotazníkového formuláře během několika hodin).

Vyjádření SAPu mě naplňuje optimistickým očekáváním a jsem docela zvědavý především na přijetí na zdejším trhu. Z mnoha reakcí, které vidím ve svém přímém okolí nebo na internetu si myslím, že zde zatím mnoho lidí tomuto konceptu nakloněno není. Z různých konferencí je mi známo, že podobný koncept využívá asi nejvíce Vema (jak moc silnou pozici má např. Salesforce.com nevím) a ta přecházela na své ASP především u stávajících zákazníků, kteří jim po dlouholeté spolupráci dostatečně důvěřovali. Přesto však SAP může mít dost síly na úspěšné prosazení tohoto modelu i mezi novými klienty, kteří nebudou pouze migrovat ze SAPu on-premise na on-demand. Jakékoli komentáře na toto téma jsou velmi vítány.

Sledoval jsem podcast moderovaný Nicholasem Carrem na téma business dopadů modelu Software as a Service (SaaS) a udělal jsem si pár poznámek.

Jednou z hlavních myšlenek bylo, že SaaS je spíše kulturní než technologická změna. Tento model je především o tom, jak spolu lidí spolupracují. SaaS mění, jak společnosti inovují a spolupracují uvnitř. Doteď byl model postaven na izolaci. Izolované programy, izolovaná data, izolované počítače. To se s příchodem SaaS mění, protože už hlavní idea multi-tenancy architektury je, že se vše sdílí. Data se sdílí, aplikace se sdílí, infrastruktura se sdílí.

Dalším velmi zajímavým bodem bylo jak najít rovnováhu mezi SaaS a staršími systémy. Firmy určitě najednou nevyhodí systémy, které stály miliony, ale je dobré vědět, co jako SaaS pořídit a co třeba ne. Jako zajímavá rada bylo řečeno, aby si firmy udělaly utilizaci svých systémů do kterých vložily tolik peněz budou prý nemile překvapené, jak malá je.

SaaS je také možné brát jako podpůrný prostředek fúzí. Nenajdete totiž rychlejší metodu, jak vtáhnout novou firmu a její zaměstnance do existujících vztahů, umožnit jim přístup na současná data, informace o zákaznících apod. Když si uvědomíte, jak dlouho trvá nasazení běžných firemních aplikací a jak dlouho trvá nasazení SaaS aplikací, tak je výhoda poměrně zřejmá.

A poslední perlička na závěr. Jak jste si asi již všimli, rád občas uvedu nějaké zajímavé porovnání dvou ekonomických mocností - Číny a USA. V podcastu zaznělo, že největší čínský telekomunikační operátor China Mobile má více platících uživatelů mobilních telefonů, než jich je v celých Spojených státech dohromady… Pokud se navíc podíváte na růst této firmy, tak zjistíte, že to je každým rokem více jak 20%!

Anglicky psaná Wikipedia dosáhla 9. září 2007 dva miliony záznamů a celkově má 609 milionů slov. Pro porovnání druhá (pro někoho možná první) nejslavnější encyklopedie Britannica má asi půl milionu záznamů a 40 milionů slov.

Velký spor se vede o přesnost obou encyklopedií. Časopis Nature publikoval výzkum, podle kterého jsou obě encyklopedie přibližně stejně přesné. Britannica však tento výzkum zpochybnila. Výhoda Wikipedie však podle mnohých spočívá i v rychlosti s jakou se nesprávné záznamy napravují.

Nechci tu posuzovat, která encyklopedie je lepší, ale samotný fakt, že od 15. ledna 2001 byla Wikipedia schopná pouze v anglické verzi nashromáždit 2.000.000 záznamů je úctyhodný. Svědčí to o faktu, že lidé jsou schopní a ochotní nezištně přispívat svými znalostmi a sdílet je s někým jiným. Toto je určitě velmi dobrá zpráva pro všechny firmy, které se s tímto faktem naučí pracovat a podpoří ho vhodnými nástroji, třeba právě zavedením vlastní firemní wiki.

V souvislosti s hromadnou spoluprací lidí nad jedním úkolem je zajímavé i pátrání po Stevu Fossettovi. Tato tragická událost zmobilizovala tisíce lidí k tomu, aby společně našli zmizelého milionáře. V této práci jim pomáhají Mechanical Turk od Amazonu a mapy od DigitalGlobe (partner Googlu). A jak je vidět při bližším ohledání Mechanical Turku, tak způsob dělení práce na velkých rutinních projektech, které však nejsou schopné zvládnout počítače, mezi tisíce lidí po celém světě, je asi úspěšný.

Firma McKinsey vydala v dubnu 2007 ve svém McKinsey Quarterly analýzu dodávání softwaru jako služby (Delivering Software as a Service). O části této analýzy jsem psal v článku “Jsou SaaS společnosti schopné vydělávat?” a dnes se zaměřím na další část, která pojednává o proniknutí jednotlivých druhů softwaru jako služby do firem.

Jak by asi každý čekal, tak rozšířenost softwaru jako služby ve firemním sektoru dost závisí na druhu aplikace. Aplikace, které jsou ve firmách hodně rozšířené jsou na online spolupráci, dále pak CRM a také aplikace zabývající se výplatami (tzv. payroll aplikace). Navíc nabývá na popularitě software specifický pouze pro jistou průmyslovou vertikálu.

Využívané aplikace se také hodně liší podle velikosti firem. Např. menší firmy již využívají finanční aplikace jako službu, zatímco velké firmy s tím možná nikdy pořádně nezačnou a to díky rozsáhle funkcionalitě, kterou potřebují a také obavám o bezpečnost.

Další kategorií jsou pak aplikace, které jsou vhodnější už rovnou ve svém základu dělat jako službu. Třeba SPAM filtry a antiviry. Tyto aplikace je lepší používat ještě dříve, než SPAM nebo viry dojdou za firemní firewall.

V dokumentu je také názorná tabulka, která ukazuje, pronikání softwaru jako služby do podniků podle typu softwaru a podle velikosti firmy. Tabulku přikládám k nahlédnutí a kliknutím na ní je možné si ji zvětšit.

Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Zdroj: McKinsey Quarterly: Delivering Software as a Service.

Na ITtoolbox blogs psal Eric Kimberling o snižování rizik při implementacích ERP. Jedná se o šest základních a obecných pouček, které asi každý z vás zná, ale protože opakování je matka modrosti, klidně je sem napíši. Pravda ovšem také je, že nejsou samospasitelné a ne vždy je lze použít.

1. Místo velkého třesku, přecházejte po fázích - odříznutí všech vašich systémů najednou obecně zvyšuje rizika, zvláště pak pokud se jedná o velké projekty ve více zeměpisných lokalitách.
2. Dostatečné školení - Čím lepší školení uživatelům dodáte, tím méně problémů potom budete mít. Osobně si myslím, že po školení nemůže škodit krátký a ne příliš složitý test, o kterém se uživatelům dopředu řekne. Myslím, že jejich pozornost se výrazně zvýší.
3. Plánování, co se stávajícími systémy - co budete dělat se svými již běžícími systémy poté, co spustíte nový? Poběží oba systémy chvíli souběžně, dokud si nebudete jistí, že je nové ERP funkční? Pokud ano, počítali jste s těmito náklady ve vašem výpočtu ROI (pokud jste vůbec nějaký dělali)? Pokud si neodpovíte na tuto otázku před spuštěním nového ERP, tak mohou vzniknout výrazné problémy při přepínání.
4. Důkladné testování - Testování samotného systému a jeho integrace je velmi důležité. Výrazně snížíte rizika, pokud ERP důkladně otestujete se skutečnými daty a profily reálných uživatelů ještě před tím, než systém naostro spustíte.
5. Poskytujte dostatečné množství IT podpory - očekávejte větší množství telefonátů na centra podpory během ostrého spouštění systému. Měli byste se také ujistit, že máte jasně definované postupy, pokud nastanou případy, které vaše IT podpora nebude schopna vyřešit.
6. Vytvořte plán pro všechny případy - co budete dělat, pokud váš systém spadne? Máte manuální procesy, ke kterým se v případě potřeby můžete vrátit? Tím, že budete očekávat nejhorší možný případ, i když je velmi málo pravděpodobný, tak snížíte rizika velkého selhání podniku.

Pokud hodláte k těmto bodům přihlížet, tak se také ujistěte, že se s nimi počítá v projektu zavádění a to jak na straně rozpočtu, tak i přiřazených lidí.

V souvislosti s těmito body by vás mohly také zajímat případové studie implementace ERP, kde je možné se dočíst na jaké případy se při implementaci připravit. Případovky jsem neprocházel, takže jejich přidanou hodnotou si příliš jistý nejsem.

Včera mi na Lupě vyšel článek Facebook v souboji s Microsoftem, pojednávající o akvizici Parakeye firmou Facebook. Parakey je webový operační systém a Facebook tak směřuje k tomu, aby nahradil Windows a stal se jedinou univerzální platformou pro chod našich počítačů. Jestli to tak opravdu dopadne nebo ne je otázka, ale pokud vás toto téma zajímá, je možné si na Lupě přečíst více.

Mimochodem, zaujalo mě, že článek doposud nemá ani jeden komentář. Přijde mi to jako věc nevídaná až podivná. Proč se tak děje netuším, ale pokud máte nějaký tip, tak se klidně podělte. :-)

Pokud čtete tento blog pravidelně, tak jste si toho určitě všimli sami, ale neškodí si věci trošku ujasnit. Nicholas Carr, který mimochodem napsal slavnou knihu IT Doesn’t Matter, napsal nedávno velmi zajímavý sloupek do Guardian Unlimited Technology.

Všímá si toho, jak velké firmy, zabývající se vývojem aplikací a softwaru staví s čím dál tím větším úsilím obrovská datová centra. Google, který v tomto úsilí vede, staví centra v Oregonu, Severní a Jižní Karolíně, Oklahomě a v holandském městě Eemshaven. Poslední oznámenou investicí je pak zařízení v Iowě za 600 milionů dolarů.

Hlavní konkurent Microsoft staví své mamutí centrum ve městě Quincy ve státě Washington. To stejné dělají mimojiné Yahoo!, Ask.com, Intuit, Salesforce.com a T-Systems.

Mnoho programů vůbec neinstalujeme, využíváme je vzdáleně a starost o spolehlivost softwaru necháváme na firmách, které aplikace poskytují. Takto třeba fungují Wikipedia.org, Flickr, Google Docs, Facebook a mnohé další.

Vzniká tak zajímavý paradox. S příchodem internetu se totiž stává, že si firmy vyměňují své role. Vývojářské firmy, pro které bylo vždy typické, že jejich hlavním výrobním artiklem byla data a informace (maximálně pak CD), přebírají starost o hardware a hmotné části IT businessu a ty se pak stávají nedílnou součástí jejich úspěchu. Naopak firmy, které vždy měly v rukou fyzické části IT a starost o ně, přenechávají tuto roli jiným a samy se zabývají pouze zpracováním dat a informací. Softwarové firmy se tak musí naučit kromě řízení a správy dat, také správu hmotného majetku. Přestávají být pouze softwarové firmy, ale stávají se z nich správci datových center.

Softwarový průmysl měl až do teď obrovskou výhodu, že se nemusel zabývat investicí do fyzického kapitálu (různé strojní vybavení apod.), které byly typické pro jejich průmyslové protějšky. Svět se ale mění.

A co vy? Předěláváte svůj software na službu a budujete datová centra? Však to znáte, kdo chvíli stál, již stojí opodál.

Na Systémové integraci 2007 byla prezentace firmy, která měnila vnitřní organizační strukturu do podoby, kde vzniklo několik týmu ve složení obchodníci a konzultanti a tyto týmy pak pracovaly pro zákazníky. Tato organizační struktura se ukázala efektivní, protože pracuje rychle a pružně, ale problémem je nestejná úroveň znalostí jednotlivých týmů. Firma to řeší tak, že se snaží aspoň trošku rotovat konzultanty, ale přiznala, že to není zcela ono a že tam problémy přenosu znalostí stále jsou.

Samozřejmě se dají věci řešit pomocí školení, ale ty jsou dost drahé a časově náročné. Otázkou je také to, jak dlouho si lidé po školení něco pamatují, pokud nebudou nabyté znalosti hned využívat. Řešení je přitom velmi snadné a levné. Na jakékoli problémy přenosu informací se dá s velkou výhodou využít firemní wiki.

Pokud budou ve wiki zaznamenány operace a postupy, které jednotlivé týmy dělají, tak každý člen týmu může tyto informace zapisovat a dodávat své nejlepší znalosti. Za určitou dobu budete mít “informační databanku” se znalostmi, které budou obsahovat nejlepší postupy všech týmů a budou se průběžně zlepšovat tím, jak každý tým bude přicházet na nové a nové věci. Navíc se týmy, které některé postupy nepoužívají tak často, budou moci dočíst, jak co udělat, aniž by se musely neustále ptát jiných týmů a plýtvat tak jejich i svým časem. Po přečtení informací ve wiki pak bude možné se ptát akorát na detaily. Vhodný postup pak je, zapsat hned do wiki všechny tyto doplňující dotazy a odpovědi na ně, protože se tím pak předejde ptaní na stejné otázky vícekrát.

Mám tento postup vyzkoušený a funguje skvěle. Nejen, že ušetříte čas, kdy budete někomu něco vysvětlovat, ale navíc se vám nestane, že při vysvětlování zapomenete něco říci.