Včera jsem psal, že výsledky Bing mi připadají celkem srovnatelné s Googlem. Jsou slova, na která má výsledky lepší (např. slovo pohotovost), jsou slova, na která budou výsledky asi horší.

Co je však zajímavé, to je síla jedné služby, aplikace nebo značky v dnešní době cloud computingu. Včerejší test, kdy jsem porovnával výsledky, mi ukázal, že lidé ve dvou třetinách případů klikali na výsledky Googlu, místo na výsledky Bingu.

Ačkoli přechod z jedné služby na druhou nebyl asi nikdy tak snadný (stačí zadat jiné jméno v adresním řádku), tak se to prostě neděje a to ani přes obrovské reklamní kampaně. Prostě nějak zkusit něco jiného se lidem nechce. Je to podobné jako s OS, ale tam byly výhody naprosto zřejmé - kompatibilita a dostupnost software pro jednotlivé OS. Microsoft tak s Bingem ochutnává vlastní medicínu, kterou dlouhá léta “léčil” celý svět.

Tento způsob chování uživatelů mi připadá hodně důležitý, pokud budete chtít rozjíždět vlastní internetový projekt. Lidé na internetu sice mají obrovskou volnost a možnost volby, ale této volby se z nějakých důvodů dobrovolně vzdávají a tak některé služby získávají opravdu masivní tržní podíly, ačkoli stejně dobré služby se přes veškerou snahu neprosadí. Vím, že tento trend je posledních několik desítek let stále sílící (hypermarkety vs. lokální krámky), ale dnešní internet to ještě hodně zesílil.

Všichni vímě, že se v Číně dějí velké věci, přesto mě jejich síla občas nepřestává překvapovat. V Číně můžeme najít nejvíc uživatelů internetu, nejvíc uživatelů mobilních telefonů (a to ne o nějaké procento, ale o několik set milionů uživatelů), nadprůměrné využívání blogů, RSS čteček, to stejné u stahování podcastů, účast v sociálních sítích apod.

Skoro se zdá, jako že Čína naskočila masověji na web až v době webu 2.0 a protože do té doby nic jiného neznala, tak do toho naskočila ve velkém stylu. I když je otázka, co znamená nic jiného neznala. V roce 2004, kdy se pomalu rozbíhal web 2.0, bylo v Číně již 94 milionů uživatelů, dnes jich je přibližně o 160 milionů víc (253 milionů) a penetrace je pod 20 %. Není o to větší škoda, že jejich weby a blogy jsou čínsky? Možná se tam dějou velké věci, ale rozhodně nám zůstanou ukryté hluboko pod povrchem. Následující prezentace je alespoň malá ochutnávka čínského netu.

Již včera jsem okrajově psal o statistikách týkajících se výdajů na reklamu na americkém trhu. Zatím se jedná o statistiky za první tři čtvrtletí roku 2008, ale trendy jsou poměrně jasné. Při srovnání se stejným obdobím v minulém roce se ukazuje, že noviny zažívají pokles, stejně tak časopisy rádia, outdoor a televize.

Jediné medium, které roste jako celek, je internet, avšak rozděleno na jednotlivé podkategorie je až na druhém místě za tzv. syndikovaným televizním vysíláním (nebo jak tu věc nazvat). Zdá se tedy, že pokud se někdo musí bát o příjmy z reklamy, tak to nebudou internetová média, protože i pokud by je v krizi potkala stagnace, tak to je stále lepší, než to, co se dělo ostatním mediím už před krizí. Je sice fakt, že NY Times před pár dny vydalo zprávu, že jejich listopadové příjmy z online reklamy se propadly o 3,8 %, ale toto jedno medium rozhodně není reprezentativní vzorek.

Mimochodem, myslím, že to je hodně dobrá zpráva pro projekt Buzzboot, který sdružuje lokální blogery a hodlá v nejbližší době prodávat agregovaný reklamní prostor na těchto malých serverech.

Zpět ke statistikám, kde je při bližším zkoumání také hodně zajímavý pohled na trendy v jednotlivých sektorech. Největší pokles hlásí jednoznačně americké automobilky, které spolu s poklesem zájmu o jejich produkty přiškrtily také výdaje na reklamu. Trošku mě v této souvislosti překvapuje, že finanční instituce nemají klesající výdaje, ale zřejmě si našly produkty, které je třeba nově propagovat a které mají v dnešní době smysl (nebo pomohlo těch 700 mld. :-).

Roman Staněk vtipně a trefně poukazuje na vztah blogu a Twitteru, když píše: “Twitter Killed my Blog Star!”

Sice nemůžu říct, že bych já sám tweetoval nějak často, ale když už jsem chtěl v poslední době něco blogovat, od začátku psaní ve mě něco hlodalo, jestli bych raději neměl použít Twitter. V půlce jsem obvykle skončíl s tím, že dopsat celý post by trvalo dlouho a že bych to fakt asi raději tweetnul. Což se ale nakonec stejně nestalo.

Nemůžu tedy říct, že by u mě byla přímo měřitelná vazba mezi twitter a blog posty, kde křivky četnosti a obsažnosti psaní by šly přímo proti sobě (jak ilustruji na následujícím obrázku), ale Twitter mi nepřímo blogování ovlivňuje celkem silně.

Zkuste se podívat na délku posledních postů na jeho blogu. Nepřipadá vám, že se čím dál tím více zkracují (výjimka je post o NetBeans) a že potvrzují následující graf?

Ilustrace možného ovlivnění blogů Twitterem.

Tento týden jsem měl hovor s jednou Američankou. Bavili jsme se o vývoji dodatečných funkcionalit pro jeden ERP systém a protože věci nebyly vyvinuté podle specifikace, tak byl tlak na schůzku programátorů, uživatelů a analytiků. Při sjednávání schůzky bylo nutné brát ohledy na externí firmu, která software programuje. Američanka, která nechápala, že nejde schůzka hned, jak chce ona, položila kouzelnou otázku: “A ti vývojáři jsou z ČR nebo z Indie?”

Což mi připomíná, že offshoring do Indie je sice běžná věc v IT, ale již ne tak samozřejmé může být, že Američané outsourcují do Indie i služby radiologie. Udělají snímky v USA, pošlou je po internetu do Indie a pak se jim vrátí zpět do USA i s lékařským nálezem. Mimo jiné je výhodné, že doktoři díky časovému posunu pracují vždy jen přes den.

Narazil jsem na zajímavé statistiky porovnávající vyhledávače Google a Yahoo. Zajímavé jsou proto, protože neříkají, který vyhledávač má lepší index, který je přesnější nebo který je navštěvovanější. Statistika o které mluvím je mnohem zajímavější a to především pro lidi, kteří utrácí peníze za online reklamu.

Porovnání skupin Američanů, kteří na Googlu a Yahoo vyhledávají jsou zajímavá, i když ne zcela překvapující čísla. Na Googlu vyhledávají spíše starší lidé, zatímco mladší generace vyhledává více na Yahoo. Věk, kde se poměry kříží a Google začíná mít převahu, je někde kolem 35 let.

Samozřejmě toto jsou čísla mapující návštěvníky jednotlivých vyhledávačů, takže v absolutních číslech bude Google pravděpodobně jednička mezi všemi věkovými vrstvami. Nicméně kromě věku je zajímavé ještě jedno porovnání. A to sice průměrné útraty návštěvníků těchto vyhledávačů a jejich obecná ekonomická síla.

Na následujícím grafu jsou vidět skupiny Američanů, kteří spíše hledají na Yahoo (horní polovina grafu) a v pravé části jsou potom ti, kteří spíše hledají na Googlu. Velikost bubliny indikuje četnost lidí, kteří na internetu utratili více jak 500 dolarů. Jednoznačně jsou bubliny větší v pravé části grafu a tedy na Google chodí hledat lidé, kteří také na internetu nakupují.

Toto jsou velmi zajímavá čísla a docela rád bych je viděl i pro české uživatele a vyhledávače. Nevíte někdo o něčem podobném pro český trh?

Kamarád si o víkendu koupil nový foťák a docela jsme oba koukali, co to je na něm za samolepku. Pro zkušené fotografy asi nic překvapivého, ale já osobně jsem netušil, že Casio vyrábí fotoaparáty, které mají nahrávání videa speciálně upravené pro co nejsnadnější upload videí na YouTube.

Zajímavé na tom je, že YouTube už je natolik silná značka a služba, že se vyplatí se serverem spojit a vytvořit spotřební zboží speciálně upravené pro fungování s tímto serverem. Všechny tyhle drobnosti je zajímavé sledovat, protože jsou to věci, které postupně mění náš svět, naše zvyky a naše životy. Krůček po krůčku nás to stále více propojuje se superpočítačem (nemyslím jen Google, ale cloud computing obecně), kde jsou naše data, naše historie chování a který toho o nás ví možná víc, než o sobě víme my sami.

Ještě přikládám fotku, jak foťák s YouTube Capture Mode samolepkou vypadá a pak nějaké promo video této technologie.

YouTube Capture Mode na fotoaparátu Casio.

V sobotu jsem byl na slovenském Barcampu. Akce byla hodně povedená a musím říct, že jsem byl slovenskou scénou velmi mile překvapen. Vlastně až do Barcampu jsem s ní příliš velké zkušenosti neměl, ale pár dobrých “chalánov” tam je. Velmi dobrý pocit jsem měl především z přednášky Juraje Bednára a Pavola Lukáče z Digmia. Já sám jsem bohužel neviděl přednášku Rastislava Turka ze Synopsi, ale další kluci z naší české výpravy si tuto přednášku velmi pochvalovali (byl jsem tam s Vítem Vrbou z Webnode, Milanem Čermákem ze Soci.alism.us a Michalem Bergem).

Kluci z Digmia hovořili o infrastruktuře pro webové projekty a o jejich ochraně před útoky. Velmi zajímavé bylo, že pokud někdo provede opravdu silný DDoS útok, tak ve slovenských (a nejspíše i v českých) podmínkách nemá smysl nějak bojovat, ale nejlepší je odpojit server. Na tyto silné útoky prý žádný ISP nemá dostatečnou kapacitu a i kdyby jí mít chtěl, tak by pravděpodobně nemohl díky nedostatku elektrické energie na Slovensku. Nedostatek této základní infrastruktury také vidím jako velmi zajímavý aspekt, který brzdí rozvoj moderních technologií v regionu.

Další zajímavou informací bylo, že pokud se nějak chcete bránit útokům, tak určitě nemá smysl si pamatovat něco o uživatelích a dělat si databázi, ale lepší je využívat cookies.

Jak jsem již říkal, tak akce byla povedená, ale samozřejmě jako první ročník měla i své mínusy a protože z negativních zkušeností si člověk odnese většinou nejvíce, popíšu těch několik drobností více. Jako problém u těchto nekonferencí vidím, že se jedná o přednášky bez jakékoli kontroly kvality jak přednášek tak přednášejících. Na jednu stranu je to super, protože to dá možnost každému a každý si může zkusit mluvit o problematice, která ho zajímá. Na druhou stranu bylo ale také vidět, že někteří přednášející si vymýšleli v diskuzi po přednášce naprosté nesmysly. Je opravdu lepší říci “já nevím”, než spekulovat se slovy “no to je těžko říct, ale…” a říct lež. Například říci, že oblast výzkumu rozpoznávání obrazu je jen v laboratořích a není aplikovaná, je naprostý nesmysl, jak je vidět třeba zde.

Další zajímavostí bylo střetnutí 1.0 a 2.0 generace a navíc geek vs. obchodník. Pokud někdo obhajuje službu, která není lepší jak zahraniční a obhajuje ji před geeky, kteří zahraniční službu používají, tak by měl rovnou říci, že služba je zaměřená na průměrné uživatele, kteří neznají zahraniční web a není pro publikum v sále. Ušetří se tak řada trapných momentů, kde se spíše odhalí, že sami tvůrci moc nevědí co se službou dál.

A to mě přivádí k poslední věci a to sice problematice business modelu webu 2.0. Snad jediný ze všech, kteří představovali fungující službu (a které jsem viděl) měl o business modelu jasno jen Vít Vrba. Problém monetizace web 2.0 projektů se ukázal jako globální, když ani kluci ze soup.io (Rakousko) na nic extra nepřišli a tuším, že hovořili o reklamě.

No a poslední informace na závěr. Do zítřka snad nahraji na web i prezentaci, kterou jsem měl v Bratislavě já.

Update: Výborné zhodnocení najdete na Synopsi blogu. Seznam všech hodnocení je pak přímo na wiki Barcampu.

Update 2: Přidal jsem svoji přednášku Enterprise 2.0 - sdílení a práce s informacemi v době 2.0.