Cesta z údolí komfortu vede jen přes údolí smrti

V půlce dubna se konala konference Svět informačních systémů 2008. Byl jsem se na konferenci podívat a musím říct, že jsem si z ní letos odnesl nejlepší pocit z posledních třech ročníků.

Organizátorům se totiž podařilo přilákat zajímavé přednášející a spolu s nimi i zajímavá témata. Zlatým hřebem programu byla rozhodně přednáška Jana Mühlfeita (Chairman Europe, Microsoft Corp.). Těch třicet minut bylo plně nabitých zajímavými informacemi a postřehy.

Jeho přednáška se točila kolem globalizace a postavení Evropy v celosvětovém kontextu a maličko se dotýkala i IT.

To hlavní, co jsem ale chtěl dnes napsat, je vztah bohatství a spokojenosti. Pro Evropu i Severní Ameriku je společné, že tamní lidé jsou velmi bohatí, ale přesto nejsou spokojení. Důvody jsou celkem jasné. Lidé chodí do práce, která je nebaví, ale protože je velmi slušně živí, tak v ní prostě zůstávají. Jejich životní úroveň je vysoká, párkrát do roka si zajedou na luxusní dovolenou, jednou za pár let si koupí luxusní auto, bydlí ve velkém domě nebo bytě na hypotéku. Z materiálního hlediska těmto lidem nic nechybí, ale štestí se tomu říkat nedá.

Protože tito lidé dělají práci, která je nenaplňuje, jsou v ní průměrní a nebo špatní. Situace je tak zlá, že jakýsi citovaný celoevropský průzkum (bohužel jsi již nepamatuji jaký) odhalil, že 80% Evropanů dělá práci, která je nebaví nebo ke které si nemyslí, že mají vlohy. To je naprosto tragická vizitka pro Evropu, protože pouze člověk, který dělá práci, která ho baví nebo v ní je dobrý, v ní může něco dokázat a být v ní úspěšný.

Evropané a Američané se nacházejí v tzv. údolí komfortu. Je to místo, kde jsou lidé sice slušně materiálně zajištěni, ale nejsou šťastní. Lepší představu o údolí komfortu je možné najít na následujícím grafu. Jak je vidět, tak šťastnější jsou jak lidé chudší, kterým k uspokojení z práce stačí ještě peníze (to souvisí s Herzbergovou motivační teorií) a na druhé straně jsou pak štastnější i lidé mnohem bohatší.

Vztah bohatství a spokojenosti. Nejnižší část grafu je údolí komfortu. Lidí jsou v něm relativně bohatí, ale nejsou spokojení.

Do pravé horní části by se asi chtěl dostat každý. Je to oblast, kde jsou lidé bohatí a spokojení. Jenže do této oblasti se lidé nedostanou tím, že dělají práci, která je nebaví a ve které nejsou dobří, jediná cesta vede přes využití silných stránek. Zajímavé například je, že společnost Microsoft ještě někdy kolem roku 2000 razila filozofii, že si každý zaměstnanec musí vybrat několik slabých míst a ty zdokonalovat, ale před pěti lety došli k zjištění, že pomocí zlepšování slabých míst se lidé dostanou tak leda na průměrné hodnoty. Proto se raději místo toho zaměřili na zlepšování silných stránek, kde je potom člověk schopen podávat naprosto ojedinělé výkony.

Řekněme, že abychom se dostali z údolí komfortu do pravé horní části grafu, tak musíme začít podnikat v něčem, co nás baví a v čem využijeme naše silné stránky. Jenže bohužel než projdeme z údolí komfortu do stádia bohatství a spokojenosti, tak musíme projít údolím smrti. To je ta část každého podnikání, kdy je nejvíce pravděpodobné, že podnik zkrachuje a vy utratíte jen hromadu peněz za nic. Je to ta část podnikání, kdy jen dřete a nic z toho nemáte a je to přesně ta část, kdy vás podporují jen kamarádi, blázni a rodina - tzv. FFF (friends, family and fools).

Jednotlivá vývojová stádia začínajících podniků. Údolí smrti je první stádium bez jakýchkoli zisků. Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Není se pak čemu divit, že lidé v Evropě, dokud ještě nechápou o co jde, podnikat chtějí (97% dětí, které jdou do školky chtějí prý jednou podnikat), školství je však natolik zdecimuje, že když odcházejí z vysoké školy, tak chce podnikat jen 17% z nich a nakonec jen 3% ze všech to opravdu udělají. Důvod? Z údolí komfortu vede k bohatství a spokojenosti jen cesta přes údolí smrti a do toho se skoro nikomu nechce.

Tento článek byl vložen ve Tuesday, June 03rd, 2008 v 8:00am a je v kategorii ostatní.