Internet, sociální sítě a web 2.0 nám ničí kontakty i rozhled

Thomas Schelling, který v roce 2005 získal Nobelovu cenu za ekonomii udělala velmi zajímavý pokus a následně sestrojil “dynamický model segregace”. Ve svém pokusu ukázal, že i malé preference v barvě pleti našich sousedů mohou vést k naprosté segregaci celých skupin, kdy vzniknou pouze bíle a pouze černé čtvrti.

Nicholas Carr v knize Big Switch vztahuje tento model na internet a říká, že ačkoli je internet vnímán, jako médium, které nás osvobozuje a které nám dává naprostou svobodu v tom jaké informace můžeme mít, tak se naopak díky naším preferencím stává, že čteme čím dál tím méně široké spektrum informací.

Zatímco v reálném světě si někdy nemůžeme vybrat, na co narazíme, tak na internetu díky technologiím jako je RSS, si necháváme posílat jen ty informace, které si myslíme, že chceme. Zajímavé na tom je, že i když si do RSS čteček přidáme odkazy z různých okruhů a oborů, tak je většinou časem prakticky nečteme (neviděl jsem snad ještě u nikoho čtečku, která by měla méně jak 300 nepřečtených článků) a nebo je smažeme a tím tak vlastně dokončíme kompletní segregaci. I když nutno říci, že jsou asi i výjimky, které probírají zrnko po zrnku.

To stejné platí i s kontakty. Pokud si vybíráme kamarády ve škole, tak se sice velmi pravděpodobně zajímají o podobné věci jako my, ale není to tak přímočaré jako na internetu, kde nás kontakty zajímají prakticky jen kvůli jedné konkrétní věci. Na internetu vyhledáváme pouze diskuzní skupiny s tématy, které nás nejvíce zajímají, v sociálních sítích si také přidáváme za kamarády především lidi, kteří se zabývají podobnými věcmi jako my. Samozřejmě, že není špatné mít kontakty v oboru, ale po určité době se nám tím rozhled už příliš nerozšiřuje a z našich takto profilovaných kontaktů dostáváme čím dál tím méně. Nakonec totiž stejně všichni čtou to stejné a zajímají se o to samé.

Naopak mezní užitek kontaktů z naprosto jiných oborů je mnohem vyšší a může nás velmi obohatit. Je tomu pár let, co jsem v časopise Moderní řízení četl, že je důležité se obklopovat lidmi z různých okruhů, kteří se zajímají o rozdílné věci, že nás to obohatí nejen pracovně, ale i osobně. Bohužel internet nám tohle bere.

A pokud jsem zatím diskutoval jen preference, které můžeme ovlivnit my sami svým chováním, tak další ranou k našemu rozhledu jsou různé inteligentní algoritmy. Ukazuje se, že vlastně Google, který neustále tvrdí, že “on být dobrý” je jedno z největších neštěstích. Sice nám nabízí výsledky vyhledávání, které stále více odpovídají přesně našemu vkusu, ale čím dál tím méně nacházíme věci, na které bychom narazili třeba jen náhodou. A to stejné dělá např. Amazon a jiné obchodní domy, které nám nabízejí produkty podle toho, jak nakupují podobní zákazníci. Velmi brzy se začnete točit v kruhu několika sobě velmi podobných knižních titulů.

A teď otázka. Jak z toho ven?

Tento článek byl vložen ve Monday, June 02nd, 2008 v 8:00am a je v kategorii ostatní.