Reklamní agentura jménem blog
Pamatuji se jako dnes, kdy jsem koukal na americkou reklamu jako na zjevení a koukal bych na ní raději než na jakýkoli film. Takové krásné reklamě jsem byl ochoten bezmezně věřit. Pravda je, že na tom asi mělo nemalou zásluhu to, že jsem byl dítě a neměl z toho ještě pořádně rozum. Bylo to hned po revoluci, kdy byla česká reklama, slušně řečeno, málo atraktivní. Něco jako je vidět na následujícím videu, i když ta zas tak tragická není.
Přesto není tak zábavná jako následující zakázaná reklama na kondomy.
Případně ta, již klasická, na MasterCard. (Pokud vás zajímá více zakázaných reklam, které jsou často velmi zábavné, tak hledejte na YouTube heslo “banned commercial“)
A i když na základě reklamy na MasterCard bych byl třeba i ochotný si MasterCard pořídit, tak pokud bych se na nějakém blogu (zvláště pak na nějakém důvěryhodném) dočetl, že je nevýhodné tuto kartu mít, tak bych si ji v životě nepořídil. Ani tisíc krásných reklam by mě nepřesvědčilo. A to je přesně to, co se v dnešním světě děje. Svět se přestává řídit reklamou, kterou nám servírují reklamní agentury, ale řídí se “reklamou”, kterou nám servírují blogeři, případně recenze nakupujících na internetových obchodech.
Jenže tento obraz o sobě firma prakticky neovlivní jinak, než právě kvalitními produkty a službami. I když ani to není naprostá pravda. Výjimkami potvrzujícími pravidlo budiž Google, který ať udělá skoro cokoli, tak je v očích mnoha lidí stále firma s nejlepšími produkty nebo třeba Apple, který sice má (měl) problémy s kvalitou baterií v iPodech, ale ty jsou přesto zdaleka nejpopulárnější mp3 přehrávače.
Ale určitě každý z vás si vzpomene na ovlivnění svého nákupního chování tímto zdrojem informací. Zkuste si vybavit, kdy jste naposledy nakupovali třeba něco k počítači (nebo jinou elektroniku) a jestli jste si koupili produkt, o kterém blogeři nebo lidé v diskuzích psali, že je špatný. Asi spíš ne a to i přesto, že člověka, který produkt hodnotil osobně ani neznáte. Změna nastane pouze tehdy, pokud najdete dostatečné množství protiargumentů z podobných zdrojů.
To vše je důvod, proč velké firmy mají oddělení, které monitorují, co se o nich na blozích a webu vůbec píše a snaží se na to nějak reagovat. Jednak tím mohou získat podněty pro inovace a jednak mohou vědět o negativních, či lživých ohlasech a reagovat na ně. Na externí blogery firmy moc páky nemají (kromě žalob za lživé informace), ale snaží se apoň monitorovat vlastní zaměstnance, tak jako to umožňuje firma Techridgy.
Nebezpečí negativních referencí zevnitř firmy samozřejmě není jen o samotném produktu, ale třeba i o náborových aktivitách apod. Dnes, kdy je kvalifikovaných a schopných lidí obrovský nedostatek, může být smrtelná reference, když zaměstnanci o své firmě napíší, že to v ní špatně funguje. Asi málo lidí by tam pak chtělo jít pracovat.
Je naprosto úžasné, jak prostředky IT mění celé průmyslové sektory a to i na hony vzdálené právě od světa jedniček a nul. Stejně fascinující je, jak schopnost naučit se využívat tyto moderní technologie je otázkou bytí a nebytí pro každý průmyslový sektor a kdo to nezvládne, ten neuspěje.
Pokud by vás zajímal na stejnou problematiku i jiný pohled, tak je možné si přečíst příspěvek o umění přetvářky na Enterprise Web 2.0.
