Stále žijeme v malé totalitní bedničce

Na SI 2007 se v panelové diskuzi o právu a IT obnažil problém, který nás asi bude trápit ještě hodně dlouho. Ten problém se jmenuje automatická vina a ponížený postoj před úřady.

V panelu se diskutovala elektronizace účetnictví. Při stávající právní úpravě můžete veškeré účetnictví vést pouze elektronicky a po náležitém převedení do elektronické podoby můžete všechny faktury a jiné papírové doklady skartovat. Finanční úřad je pak povinen s těmito elektronickými materiály pracovat.

Finanční úřady se však brání a asi jim to v mnoha případech prochází, protože zde není zcela zakořeněný princip, že oni jsou zde pro nás a ne my pro ně a že musejí poslouchat zákony stejně jako všichni ostatní. Jak poznamenal jeden posluchač: “Zkuste si na FÚ přijít a přesvědčit je, že si to CD vzít musí.” Tato kolektivní špatná zkušenost ať už reálná, či tradovaná zde je a toho pocitu, že úřady jsou “nad námi” využívají asi i samotní úředníci. Dokonce i odborníci, kteří vedou elektronické účetnictví pro své klienty a jsou v celém právním prostředí zběhlí měli problémy úředníky přesvědčit, aby si to CD vzali. Trvalo prý půl hodiny, než jim v poklidu byli schopni vysvětlit, že jim jiné podklady nedonesou. Úředníci nakonec pochopili, že to jinak nepůjde a CD si vzali. Ale co z toho plyne? I přes jasnou legislativu se vám budou snažit lhát a obelhávat vás a budou přitom vycházet z principu, že si to nikdo nebude chtít rozházet s FÚ.

V kontrastu k tomu jsem nedávno vyslechl rozhovor tří lidí, kteří podávali daňové přiznání a stěžovali si na to, jak je to všechno složité a nepříjemné. Dávali však příklad kolegy, který pracuje v Kanadě. Nedodal na tamní FÚ doklad příjmů a ztrát a FÚ mu zaslal e-mail, že nic nedodal a že tedy předpokládá, že je ve ztrátě. Pokud tomu tak prý není, tak ať doklad nějak zašle. Dále komentovat netřeba.

Ale podívejme se, kam až tahle vrozená nedůvěra pokračuje. Úředníci FÚ si nechtěli CD vzít mimo jiné proto, protože na svých PC neměli CD mechaniku. Jeden z posluchačů říkal (asi admin), že by jim také CD nedal, protože to je přílišná bezpečnostní hrozba. Prof. Smejkal se na něj tvrdě obořil, že takovéhle omezování uživatelů je naprostá blbost. Opět se vychází z presumpce viny. Pracovníkům FÚ se nevěří, že by si nenosili CD s vlastními programy, filmy, hudbou nebo případně, že by nevynášeli něco na CD ven. Firem, kde k takovému omezování dochází asi bude mnoho. Zajímala by mě produktivita pracovníků ve firmách s tímto a bez tohoto omezení.

A poslední příklad, kde jsem se s tímto jednáním setkal je mimo IT. Vyprávěla mi ho jedna španělská kamarádka. Svého času studovala na VUT a na místních kolejích byly zakázané jakékoli elektrospotřebiče. Lidé je tam však přesto (celkem logicky) měli a tak se stávalo, že do pokojů vtrhávaly kontroly a nezáleželo na tom, jestli někdo na pokoji byl nebo ne a co tam zrovna dělal. Oni prostě šli kontrolovat. Možná tam mohl být aspoň jeden elektrospotřebič a to ta neustále zapnutá TV z knihy 1984.

Tento článek byl vložen ve Thursday, June 14th, 2007 v 10:05am a je v kategorii inovační postupy.