Nejsme ten typ firmy…
Milan Kundera v Jakubovi a jeho pánovi píše:
Citovost je neodmyslitelná od člověka, ale stává se nebezpečnou od chvíle, kdy se považuje za hodnotu, za kritérium pravdy, za ospravedlnění jednání.
Ačkoli se tato věta v knize týká okupace Československa Rusy, tak neplatí pouze pro národnostní třenice. Anshu Sharma na blogu Enterprise Irregulars na toto citové jednání před racionální úvahou upozorňuje také a všímá si, jak některé firmy dělají zásadní rozhodnutí právě na základě citů. Bez toho, že by zvážily všechny možné varianty, tak u některých rovnou řeknou, že tahle pro ně není. Může se tak samozřejmě stát, že vyloučí nejlepší řešení. Zkuste si odpovědět na těchto pár otázek a zjistěte, zda jednáte spíše citově nebo po zralé úvaze.
- Vyřazujete některé produkty hned na počátku rozhodování jen na základě jejich licenčního modelu (open source / předplatné)? Nebo si dáte tu práci s ohodnocením skutečného TCO, jež zahrnuje skryté náklady?
- Používáte omezenou funkcionalitu jen proto, že se vám líbí, co symbolizuje dodavatelská firma? Nebo naopak, odmítáte skvělý produkt jen proto, protože je od nesprávného prodejce?
- Cítíte se osobně lépe, když jíte bagetu ze Subwaye než salát u McDonalda?
- Myslíte si, že byste si koupili mp3 přehrávač, který by umožnil nakupovat hudbu jen u jednoho prodejce, kdyby pocházel od Microsoftu?
- Má pro vás značka „Made in China“ nějaký význam? Přemýšleli jste někdy nad tím, co před třiceti lety znamenala značka „Made in Japan“?
- Předpokládáte, že ručně vyrobené zboží v EU je lepší kvality než to z rozvojových zemí?
- Když řeknu děti boháčů, vybaví se vám spíše Paris Hilton nebo děti Warrena Buffeta? Jak je toto vnímání spojeno s představou, co by bohatství udělalo s vámi?
Jaký jste druh člověka? Co si myslí, že nemá žádné předsudky nebo takový, který o svých předsudcích ví?
